7:38

Ležel na mokré, studené podlaze obklopen tmou; jen kdesi před sebou viděl tenkou linku matného světla.

Hoseok... přišli spolu, ne?

Pokusil se posadit, ale okamžitě se sesunul zpět k zemi. Z úst se mu vydral výkřik, když dopadl přímo na obličej.

Bolela ho hlava.

A nohy.

A všechno mezi tím.

Chlad se mu zakusoval do těla. Rána na krku nepřestávala bolestivě pulzovat; tiše zasténal, když se prsty dotkl poleptané kůže.

Kde je Hoseok?

Vlasy slepené do nevzhledných chuchvalců mu padaly do očí. Cosi lepkavého mu stékalo po tváři.

Nic nedávalo smysl.

Je tak strašně unavený.

Chce spát.

Proč je tu sám?

„Ho... Hoseoku?" stihl ještě slabě zavolat, než ho opět pohltila tma.