JESSICA

Dva dny jsme se schovávali v jednom ze SHIELDOVSKÝCH úkrytů. Díky bohu, že jsou slušně zařízený, a že jsem dostala vlastní pokoj. Dostala jsem za úkol vyhledat Warda, abychom se s ním mohli dohodnout. I když se mi to pranic nelíbilo. Stopy a různé záznamy mě dovedly do města Tijuana v Mexiku. Než jsme se tam mohli vydat, museli jsme vyzvednout jeden balíček. Fitze a Furyho pomocníka. Takovou malou krychli z vibrania, která obsahuje podle Coulsona spoustu informací od Furyho a mělo to pomoct Coulsonovi řídit SHIELD.

Dorazili jsme do San Franciska, kde se Fitz prozatím nacházel. Hunter a Coulson mu poradili, jak setřást agenty, kteří ho sledovali. Stále jsem pilotovala quinjet. Dosedli jsme zamaskovaní na jednu plochou střechu, kde jsme se měli s Fitzem setkat.

"Otevři trup, ale nech nás zamaskované," poručil Coulson. Kývla jsem a udělala, co po mě chtěl. Ani ne za minutu jsem na své vlastní obrazovce před sebou uviděla Fitze, který k nám přiběhl. Jakmile vstoupil dovnitř quinjetu, rychle jsem za ním zavřela. Hned poté se na střeše objevili dva agenti. Nikdo nic neřekl. Čekali jsme. Jeden z nich se rozběhl přímo ke quinjetu.

"To není dobrý," poznamenal Hunter. Agent běžel, až se nakonec zastavil o neviditelný quinjet a upadl.

"Au..."

"Můžeš letět," řekl konečně Coulson. Zapnula jsem motory a zmizeli jsme jim z dohledu. Fitz se pozdravil s Mikem a pak se otočil k pilotovi.

"Jessico!" přišel ke mně a objal mě okolo ramen.

"Ahoj Fitzi," usmála jsem se na něj.

"Jsem rád, že tě vidím. Mimochodem, ta akce v té škole před měsícem se ti povedla."

"Díky. A teď si jdi sednout." Coulson Fitzovi vysvětlil vše potřebné a řekněme, že z nápadu s Wardem nebyl nadšený. Dokonce méně, než já. Ani se mu nedivím. Naposledy, když spolu byli v jedné místnosti jeho i Jemmu hodil do oceánu. Měl z toho poškozený mozek, ale naštěstí se výborně zotavil.

Nastavila jsem kurz město Tijuana. Za tři hodiny jsme byli na místě. Nechala jsem quinjet dál od města a za Wardem odešli jen Coulson s Mikem. My ostatní jsme zůstali a čekali. Po pár hodinách jsme dostali Echo od Coulsona, že Ward souhlasil. Já, Hunter i Fitz jsme se připravovali na akci.

"To je šílené," pronesl najednou Fitz a ztěžka se posadil. Měl zrychlený dech i tep. Bylo mu z toho plánu špatně. Poznala jsem to, jen se na něj stačilo podívat.

"Fitzi, chápu tvoji frustraci. Věř mi, nelíbí se mi to o nic víc, než tobě. Po tom, co jsem si přečetla, co tobě a Jemmě udělal...Nejradši bych mu omlátila hlavu o zeď."

"Jasně. Chceme najít Skye, ale vy se chystáte uzavřít smlouvu s..."

"S Ďáblem? Jo, tak nějak to teď vypadá. Ale pro nás je teď hlavní cíl infiltrovat HYDRU. Ward nás tam může dostat. S ním budeme o krok napřed," podpořil mě Hunter. Fitz už nic neřekl, jen váhavě pokýval hlavou.

Nálada nebyla příjemná a ještě se zhoršila, když k nám nastoupil Ward. Všechny přítomné přejel tím svým nechutným pohledem. Měla jsem co dělat, abych po něm hned nevystartovala. Fitz se určitě cítil stejně. Spolu s Coulsonem, Mikem a Wardem do quinjetu nastoupili dva další lidi. Žena s černými vlasy a snědou pletí, trochu tmavším odstínem, než mám já a další muž se zvláštním výrazem vyorané myši.

"Agentko, připravte se k odletu." Nadechla jsem se, pomalu odlepila zrak od Warda a připravila quinjet k odletu. Všichni se posadili, připoutali a mohli jsme letět. V letadle bylo nepříjemné ticho. Chtěla jsem se dostat na místo setkání, co nejrychleji. To ticho bylo drásající. Když jsem oznámila, že za dvě hodiny jsme na místě, Coulson nám představil neznámého pasažéra. Jeho jméno je Sunil Bakshi, jeden z nejvyšších postavených v HYDŘE, kterou se nám snad nikdy nepodaří úplně zničit. Pomůže nám dostat se přímo k Doktoru Listovi, s nímž si zařídil schůzku. Podle Coulsona mu Ward vymyl mozek, jak to teď v HYDŘE dělají, takže ho teď poslouchá na slovo. Tak nám to aspoň řekl. Bůh ví, co mu Ward s tou jeho novou přítelkyní, Karou, která byla agentka SHIELDU a taky se bohužel dostala k vymytí mozku, provedli.

Uvnitř quinjetu stále nikdo nemluvil. S Mikem jsme si párkrát vyměnili pohledy. Seděl ke mně nejblíž, kdyby Warda náhodou napadlo se zmocnit řízení. Cítila jsem se nervózní, bezbranná, když musím koukat před sebe a všechny své nepřátele mám přímo za zády, kde je nemůžu kontrolovat. Pocit nervozity jsem se snažila potlačovat, tak jak mě to učila Nataša, ale protentokrát jí prostě bylo příliš, takže mi pravá noha poskakovala nahoru a dolů. Těsně za sebou jsem hned po tom ucítila něčí přítomnost. Mike mi stiskl rameno. To jediné gesto mi stačilo k tomu, abych se uklidnila. Mike mi kryje záda. Je to kyborg, zvládl by Warda během desetin vteřiny.

Ward byl první, kdo konečně promluvil a protnul to šílené ticho.

"Tak Fitzi, jak ses měl?" Fitz prvně nijak nereagoval. Zepředu jsem toho moc neviděla, ale když jsem se lehce otočila na Fitze, doslova proti Wardovi vyběhl. Coulson a Hunter s ním museli trhnout, aby ho od něj dostali a aby Fitz Warda na místě nezabil. Celý quinjet se nehezky zakýval při nečekaných pohybech, takže jsem jej rychle musela stabilizovat do vodorovné polohy.

"DO HAJZLU, OKAMŽITĚ SI SEDNĚTE!" vykřikla jsem naštvaně.

"Pane, tady Bakshi je úplně stejný jako Ward!" rozkřikl se Fitz. Snažil se všechny svoje emoce držet v sobě, ale díky Wardovi se mu to nedaří. Ze záznamů, které jsem obdržela, Ward Jemmu s Fitzem nechal v zadržovací cele spadnout do oceánu a Fitz skončil s poškozením mozku. Nebylo divu, že mu ruply nervy.

"To by udělal, kdyby tam šel sám," uklidňoval Coulson situaci.

"A nejde?" zeptal se zaraženě Ward.

"Bude mít bodyguarda," pokračoval Coulson.

"A to jsem já," promluvil znenadání Mike vedle mě. Coulson opravdu myslí na všechno. "Všechno budeme sledovat přes Mikovo robotické oko, jako přenos."

"Pokyny Doktora Lista byly jasné. Bakshi má přijít sám."

"To by se ti líbilo, že?" zmínila jsem se dost nahlas, aby mě všichni slyšeli. Hlavně Ward.

"Máte kliku, že Bakshi umí všechno okecat."

"Bylo mi řečeno, že je to jedna z mých užitečných vlastností," promluvil Bakshi na Coulsona.

"Vidíte? Zvládne to."

"Tak, když už jsme si všechno vyříkali, můžete se už sakra posadit?" snažila jsem se v klidu pilotovat quinjet a vyčistit si hlavu.

"Dneska jsi nabroušenější, než obvykle Starková," ozval se sarkastickým tónem Ward.

"Warde," promluvila jsem vražedným tichým hlasem. "Drž hubu, prostě...nemluv." Tímhle naše konverzace na dvě hodiny skončila. Konečně jsem se mohla soustředit. Dvouhodinový let utekl na můj vkus až příliš rychle. Před námi se objevilo letiště s menším letadlem, čekajícím na odlet. Než jsme se dostatečně přiblížili, zapojila jsem maskování, aby nás nezahlédli. Po přistání, Bakshi a Mike vystoupili a odešli k letadlu za Doktorem Listem. Fitz zapojil k obrazovce v quinjetu obraz z Mikova oka a všichni jsme sledovali přímý přenos.

Bakshi si pro začátek vede velmi dobře. Nenechal se zaskočit Listovou otázkou, proč ostatní hlavy HYDRY zemřely a on přežil. Pěkně se z ní vymluvil. Pak se to však zvrtlo. Bakshi nabídl Mika Listovi jako vylepšeného pro Struckra. V quinjetu se situace vymkla z rukou. Všichni vytáhli zbraně. Coulson a Hunter namířili zbraně na Warda, který mířil na Coulsonův obličej. Kara, Wardova přítelkyně, držela Fitze pod krkem s nožem a já mířila na Warda pistolí a Kaře jsem držela kousek od obličeje pěst.

"Chcete ke Struckrovi ne? Ten chce vylepšené. Bakshi by se k němu nedostal, Deathlock ano!" snažil se obhajovat Bakshiho Ward. "Když to nevyjde, vy byste Mika neobětoval?"

"To není vaše volba!"

"Pane, Deathlock je začal zaměřovat!" zvolal přiškrceně Fitz.

"To není špatný nápad..." prohodil jen tak Hunter. Coulson to však okamžitě zamítl, jelikož je potřebujeme živé. Jenže Fitz Mika kvůli noži u krku nemohl varovat.

"Vy dva! Okamžitě položte zbraně!"

"To, že seš Avenger, neznamená, že tě budu poslouchat na slovo!" Zamračila jsem se. Odhodila svoji pistoli a na obou dlaních mi vzplály ohnivé plameny. Díky tomu se v quinjetu zapnul požární alarm.

"Warde, jestli ty nebo tvoje přítelkyně nechcete mít z mozku grilovaný steak, tak okamžitě odhodíte zbraně!" Plameny ho téměř olizovaly na tváři. Kývl na Karu a oba sklonily zbraně. Fitz tak mohl Mika varovat, že přecházíme na jiný plán. Mezitím jsem přistoupila k Wardovi. I přes náš výškový rozdíl vypadal mnohem menší.

"Vyzkoušej ještě jednou provézt něco podobného a nechám tě vystoupit z quinjetu v deseti kilometrech. O to se osobně postarám." 

"Lidi, oni odlétají."

"Budeme je sledovat. Starková, odlétáme." Nereagovala jsem a stále propichovala Warda očima. "Agentko," zvýšil Coulson hlas. Odlepila jsem od něj oči a vydala se k pilotnímu křeslu. Ze země jsme vzlétli téměř okamžitě po nich. Následovali jsme je něco přes hodinu. Díky Mikovi jsme se dozvěděli, že HYDRA zkoumá cosi, co nazývají kvantové provázání, které vydává jistý nadaný. Náš neznámý teleportér, který někam odnesl Skye i s jejím otcem. 

Listovo letadlo nás dovedlo do města Milwaukee ve Wisconsinu. Bakshi, Mike a několik agentů HYDRY odešli do města, nejspíš hledat toho nadaného teleportéra. Přistáli jsme na střeše budovy, kam se vydali a chystali se na případný zásah. Většinu věcí, včetně hole, jsem si nechala v batohu a odložila je.

"Pane, to je Skye! Je tady!" vykřikl znenadání Fitz. Všichni jsme k němu otočili.

"Kde?"

"Desáté patro."

"To je ta, co tě třikrát střelila?" zeptala se hned Kara. Její otázka byla mířená na Warda. Ten si povzdechl.

"Čtyřikrát." Vyprskla jsem smíchy. Za to budu muset Skye dát nějaké vyznamenání. Nebo bude stačit poděkování, že už to někdo konečně udělal. Z očí jsem si otřela neexistující slzy smíchu a podívala se na Warda. Jeho obličej mluvil sám za sebe, nejraději by mě uškrtil.

"Dobrá, jdeme na to. Já najdu Skye. Agentko, vy najdete Mika a dostanete ho pryč. Vy ostatní zadržujte HYDRU. JDEME!" Vyběhli jsme do vysoké budovy. Fitz zůstal v quinjetu, jako záloha. Hned u vstupu po nás začali pálit. Palbu jsme opětovali. Všichni kromě mě měli klasické pistole. Já měla stále spánkomet. Nehodlala jsem nikoho z nich zabít, i když oni to asi viděli jinak.

"Tady se musíme rozdělit!" rozhodl Coulson.

"Kryjeme vás! Jděte." Coulson se vydal do levé chodby, zatímco já šla na opačnou stranu. Proběhla jsem dvě patra nad přízemím, než jsem konečně našla Mika. Klečel uprostřed chodby. Z jeho mechanických částí se kouřilo a vedle něj ležel někdo nový. Mladší muž s rozbitou tváří, nejspíš od Mika.

"Miku," přiběhla jsem k němu. Sundala jsem si masku, položila ji na podlahu a podepřela kyborga pod ramenem. "Musíme odsud pryč." Chtěla jsem ho zvednout, ale byl opravdu těžký. A do toho se v chodbě před námi objevil Bakshi se dvěma agenty HYDRY. Na jeho obličeji bylo něco jiného. Jeho oči už nevypadaly tak vymytě, jako v quinjetu. Mike zkusil stále hrát svou roli, ale Bakshi měl zřejmě jiné plány.

"Vezmeme je všechny tři." Jeden z agentů vystřelil ze své zbraně. Místo očekávané kulky, přímo před nás dopadl jakýsi oválný předmět. Nejdříve vibroval, poté se roztočil a ze středu té věci začala zářit nepříjemně bílé světlo následována bolestivou sérií šoků. Pak mě obklopila temnota.

************

Jessica otevřela oči. Nadechla se a prudce se posadila. Cítila, jak její srdce rychle bilo. Očima těkala kolem sebe. Byla velmi dezorientovaná. A nepomáhá jí ani to, že se nachází v malé cele s postelí, z níž právě spadla na chladnou zem. Odlepila se od země a pohlédla před sebe. Cela měla jednu stěnu průhlednou. Dával ji možnost zjistit, kde je. Její cela se nachází uprostřed laboratoře HYDRY.

"Do kelu." Doplazila se ke skleněné stěně a několikrát na ni zabušila. Nepovolila. To však nebylo to nejhorší. Očima zabloudila ke svým zápěstím. Měla na nich kovové náramky. Odlepila dlaně od skla a pozvedla je na úroveň svých očí. Zamračila se. Byly autentické s těmi, co vymyslel Killian, aby blokovaly její schopnosti. Už jednou si s nimi poradila. Po druhé to nebude problém...

Jess se natáhla po pravém náramku, ale zjistila, že to nejde. Ani po několika pokusech. Uvnitř začala panikařit. Ty náramky jsou něco jako totožné póly magnetů. Odpuzují se navzájem. Vyzkoušela dostat svá zápěstí co nejblíž k sobě, ale docílila jen silné vlny, které její ruce odtrhly od sebe, jak nejdál mohla.

"No do hajzlu."

"Souhlasím," ozval se hlas hned vedle ní. S trhnutím se otočila. Ten hlas jí byl povědomý, ale tepání v hlavě jí nedovoloval se dostatečně soustředit.

"Miku? Jsi to ty?" promnula si temeno hlavy.

"Jo, jsem to já." O něco dál, od své cely uslyšela zasténání.

"Vítej zpět," promluvil k tomu dalšímu zajatci. "Ještě nás nepředstavili. Já jsem Mike. A vedle mě je Jessica. Zřejmě nás dostali najednou."

"Těší mě. Nevíte, kde to jsme?"

"Na nějaké základně HYDRY. Jsme u jejich laboratoře. Sice nás nezabili, ale..." Jess polkla. Slova, která se jí drala na jazyk, chutnala jako zkažené mléko. Možná i hůř. "Nebude to pro nás dobré."

"Bezva... Nejsi chodící zbrojnice? Použij něco a dostaň nás odsud."

"Jasně, tohle by mě vůbec nenapadlo."

"A co ty, agentko. Vím, že jsi ten Avenger se schopnostma. Nemůžeš něco udělat?"

Jessica se odsunula ke zdi naproti své nové postele a hlavou se opřela o chladné kachličky. "Kéž bych mohla. Jeden chlap kdysi vynalezl takové náramky, které mi blokují schopnosti. Nemůžu se z nich dostat, tentokrát už ne. Je mi líto," mnula si při té zlé skutečnosti prsty.

"A co ten teleportér? Nepřijde pro nás?" napadlo náhle Mika.

"Snad ne. Nějak se jim podařilo ho sledovat. Kdyby to udělal, ohrozil by všechny mé lidi."

"Ti naši jsou na tom stejně," povzdechl si Mike. Jessica už nic neřekla, jen zírala do zdi. Nemá na vybranou. Bude muset čekat na záchranu. "Ale jsou dost blbí, aby to zkusili."

"Jestli se odsud chceme dostat, musíme to zvládnout sami. Jsem Lincoln."

Jess už jejich konverzaci neposlouchala. Snažila se zpomalit tep svého vyděšeného srdce, zklidnit svůj dech a nepanikařit. Oni přijdou. Nenechají ji, ani ty dva, jako pokusné myši pro laboratorní pokusy... Neměla tu Coulsonovu prosbu vůbec přijímat. Nikdy by se nedostala do spárů HYDRY, která se nebojí rozpitvat živé lidi, aby získala své odpovědi.

Z přemýšlení ji vytrhl hlasitý zvuk od stropu. Vzhlédla a uviděla otvor, ze kterého se vysunul nějaký stroj. Postavila se a čekala, co se stane. Stroj se zapnul. Jess ihned poznala podobnost mezi tímhle a tím přenosným, který ji, Mika a Lincolna dokázal během vteřin omráčit. Polkla a čekala na další omračující ránu. Rychle se zase posadila, aby neskončila s rozbitou hlavou.

"Těšilo mě, pánové," stihla ještě říct spoluzajatcům, než ji omráčil bílý paprsek.

Máme za sebou další kapitolu, a už se blížíme ke konci... Myslíte, že ji Coulsonův tým dostane ven? Co myslíte? Rozhodně to nebude jednoduché... Uvidíme se u další kapitoly.