Jessica si na svých hodinkách odpočítala třicet minut. Tolik času jí dal velitel téhle šílené mise. Kdo pošle uprostřed dne ozbrojený útok na místo plné dětí? Jedině šílenci.

V hlavě se jí rodil plán, jak celou akci přežít a pokud možno u toho nikoho nezabít. Druhý bod bude trochu náročnější.

Jess se pohybovala tak tiše, jak nejlépe uměla. Na chodbě za zavřenými dveřmi stále slyšela kroky, ale naštěstí se od dějepisné třídy vzdalovaly. Jakmile se jí naskytla příležitost, prohledala svůj školní batoh, ale žádné zbraně neměla. Koneckonců, proč by si měla do školy vůbec nějaké nosit? Ještě by z toho měla problémy, kdyby u ní cokoliv našli. Bude to muset udělat postaru, jak se říká.

Jedinou věc, kterou nosí všude sebou je její uniforma. A tu, co má momentálně v batohu je nově vylepšená. V rychlosti se převlékla. Vylepšení byla hned poznat. Spodní část uniformy už nebyla tak volná, jako předtím, jen lehce odstávala od jejích nohou. Vršek uniformy měl dvě vrstvy - vnější část je z nehořlavého materiálu a vnitřní část je termoregulační. Za ten nápad vděčí tátovi. Od loktů se jí táhnou bezprsté rukavice, které upravila tak, aby jimi mohl proudit oheň. U krku jí visela kapuce, kterou si přetáhla přes hnědé vlasy. Z kapsy, kterou má připevněnou ke stehnu, vytáhla černou masku a dala si ji na obličej. Chránila jí nos a ústa. Její hnědé oči zůstávaly nekryté. Jediná část, do níž se její nepřátelé mohou dívat. Z batohu ještě vytáhla svoji hůl a schovala ji do kapsy, kde předtím měla masku.

Zhluboka se nadechla a zkontrolovala svůj čas. 28 minut. Tolik času měla, než první lidi zemřou. Je čas se dát do práce.

Ve škole je celkem osm tříd žáků, z každého ročníku dvě. A v celé škole je možnost jít do více než dvaceti různých tříd na různé předměty. Potřebovala rozvrhy a všechny rozvrhy jsou ve sborovně u učitelů. To jej její první zastávka.

Jess se přesunula ke dveřím a zaposlouchala se. Na chodbě dokázala rozeznat dva muže a jejich těžké kroky. Postupně se vzdalovali, až úplně ztichli. V tu chvíli se odvážila otevřít dveře. Štěstí jí přálo, na chodbě nikdo nebyl. Vystoupila ze třídy, a co nejpotišeji za sebou zavřela. Sborovna se nachází na stejném patře, kde zrovna je, což jí hraje do karet. Vydala se tedy chodbou přímo tam.

Překvapeně se ke sborovně dostala až moc snadno. Zřejmě si zbytek svého štěstí vybrala na teď. Nikde kolem sebe neslyšela žádné kroky, to však neznamenalo, že uvnitř učitele nikdo nehlídá. Rozhodla se tedy přejít rovnou na věc a zaklepala. Zevnitř se ozvalo mumlání a otrávené hlasy.

"Co zas ten Davis chce? Beztak to ta jeho dutá hlava nepobrala..."

Muž v místnosti otevřel dveře a pohled mu sklouzl na malou postavu oděnou do černa před ním. Zamračil se.

"Ahoj," promluvila jako první Jessica. Muže ve dveřích zřejmě zaskočilo, že postava před ním má holčičí hlas. O to víc nečekal, že na něj ta osoba zaútočila. Jessica na nic nečekala, uchopila hlaveň jeho zbraně a uhodila jí muže do nosu. Ten se zapotácel a nemotorně vkráčel zpět do místnosti. Z nosu mu tekla červená. Jessica vkročila hned za ním a v rychlosti se rozhlédla. Byli tu tři ozbrojení muži a pět učitelů svázaných v rohu sborovny. Na nic nečekala a vrhla se na útočníky. Než na ni stačili namířit své zbraně, Jess od boku namířila své dlaně před sebe a proud vzduchu všechny tři odhodil na zeď. Muž se zlomeným nosem už nevstal, ale zbylí dva ano. Jess přiběhla k prvnímu z nich, jež udeřila pěstí do obličeje. Následoval silný kop do hrudníku a poté mu podkopla nohy, až konečně ležel na zemi. Druhého útočníka smetla k zemi dalším proudem vzduchu. Všichni tři leželi v bezvědomí na zemi.

"Hele chlapi...HEJ!" Do místnosti vstoupil další ozbrojený muž. Jessica se k němu otočila předem. Zbraň měl zavěšenou na zádech a zíral na malou postavu, která dokázala sejmout tři jeho parťáky. Jessica nečekala, než zvedne zbraň a ze sklenic položených na stolech ovládla všechnu vodu.

"To ty jsi ten Avatar," ukázal na ni. Jess nakrčila obočí. Tenhle byl nejspíš mladší, než jeho kolegové, protože jinak by už měl nachystanou pušku v rukou. Jessica se rozmáchla a vodu, kterou ovládla, obmotala kolem mužova kotníku a trhla. Muž se ve vzduchu několikrát zatočil, než dopadl na záda a vyrazil si dech. Jessica k němu přišla a chytila ho za límec.

"Kdo k čertu jste? Co tu děláte? A koukej mluvit, protože se ti nebude líbit, co ti provedu, když nebudeš!" Muž jen překvapeně zíral. Jessica nakrčila nos a nebezpečně zavrčela. Muž se probral a párkrát zamrkal, ale stále neodpověděl. Jessica s ním silně zatřásla. "Tak budeš mluvit? Nebo tě mám přinutit sama!" Nikdy se sama sebe takhle neslyšela. Samotnou ji to překvapilo. Ale neměla v plánu s tím teď přestat.

"My jsme HYDRA." Jessica se zajíkla. Muž pokračoval. "A pracujeme na protokolu Avatar. Máme za úkol tě najít a přivést do HYDRY." Jessica se neudržela a vrazila mu takovou ránu, že omdlel. HYDRA. Už zase HYDRA. Prve se schovávají a potom z nenadání udeří, když to nikdo nečeká. Vylezou z děr jako krysy a zamoří celý svět morem.

Jess toho agenta nechala ležet a vydala se rozvázat učitele. Ti je rozjařeně hleděli na scénu před sebou nebo na ženu, která je právě zachraňuje.

"Jak jste...Kdo..." Jessica si přiložila prsty k místům, kde mají být ústa, ale zakrývá je temná maska.

"Na otázky bude dost času potom. Musíte odsud pryč. Najděte nejbližší okno a zmizte odtud co nejdál. Až budete dost daleko, zavolejte na tohle číslo." Jessica naškrábala na kus papíru číslo, kterým se dovolají do Avengers Toweru. "A řekněte jim, co se tu děje." Jeden z učitelů, kterého Jess na žádný předmět neměla, si převzal číslo a přikývl. Jessica mezitím agenty HYDRY svázala jejich pouty a zahodila klíče, stejně jako všechny jejich zbraně. Nechala učitele učiteli a hledala všechny rozvrhy. Snažila se hledat rychle, koneckonců jen tahle místnost jí trvala zajistit dohromady tři minuty.

Když našla všechny rozvrhy, položila je vedle sebe na stůl. Jeden pohled jí stačil na zapamatování pozic všech tříd. Škola měla tři patra. V prvním patře kromě ní samotné byla jediná třída a to v tělocvičně. Další dvě byly v druhém, a zbytek ve třetím. Z toho jedna měla laboratoře. Druháci. Peterova třída. Kruci. Jakmile skončí tady dole, bude muset vyřídit tuhle třídu jako další. V laboratořích je spousta chemikálií, které by mohli použít, aby všechny otrávili nebo nechali jednu celou třídu vybouchnout.

25 MINUT

Nejjednodušší cesta do tělocvičny je přes chodbu, ale tam momentálně prochází další agenti. Rozhodla se proto jít jinudy. Teď proklínala všechny akční filmy, které se Stevem zkouknuli. Lezení skrz klimatizaci není tak jednoduché, jak to vypadá. Několikrát se málem zasekla nebo ztratila. Díky bohu umí trochu ovládat kov, takže se dokáže vystrnadit odkudkoli. Když má možnost, zrychlí svůj postup menším poryvem vzduchu. Až se nakonec dostala přímo nad tělocvičnu. Přes mříž dokonale viděla na všechny uvnitř.

Studenti seděli schoulení na lavicích, vyděšení k smrti. Byli to teprve prváci. Dva agenti stáli u hlavních dveří, třetí u vedlejšího vchodu a poslední hlídal studenty. Všichni byli těžce ozbrojení. Fajn.

Jessica oddělala mříž z klimatizace. Otvor byl dost velký na to, aby se jím dostala ven. Jen potřebovala, aby se na vteřinku všichni otočili opačným směrem od otvoru. Snad její schopnosti budou fungovat i na větší vzdálenost. Vytáhla si z kapsy svou hůl, stále ve zmenšené podobě a hodila jej do rohu na opačnou stranu tělocvičny. Normálně by tak daleko nikdy nedohodila, ale hůl se nesla na téměř nepostřehnutelném vánku, který Jessica ovládala. Ve chvíli, kdy hůl zařinčela o kovový rám okna a všichni se za tím zvukem otočili, Jess vyskočila, chytila se nejbližšího zavěšeného lana, spustila se dolů a rozběhla se k agentům.

Toho, který hlídal rukojmí, sejmula jako prvního. Kopla ho do podkolenní jamky, takže upadl a Jess jej omráčila ránou do hlavy. Agenta, co hlídal vedlejší vchod, odmrštila proudem vzduchu. Upadl do mdlob a zbraň mu vypadla z rukou. Zbylí dva se k ní rozběhli s nataženými zbraněmi. Jessica se sklouzla po podlaze a jednomu agentovi podrazila nohy. Rychle vyskočila na nohy, druhého chytila za zápěstí a přehodila jej přes svá záda. Když dopadl na podlahu, dorazila ho pěstí. Poslední se tak tak zvedal. Jessica si magnetem přitáhla svou hůl do rukou, napřáhla se a udeřila agenta do hlavy. Čtyři agenty svázala lany a nechala je zamčené v kumbálu. Studenti na ni s úžasem zírali. Nenechala se ničím rozptylovat a poslala je schovat se do šaten.

23 MINUT

Do třetího patra se dostala stejně jako do tělocvičny, klimatizací. Díky tomu, že v laboratoři strávila spoustu hodin, tak věděla, že ve třídě jsou dva otvory s klimatizací namířené boky do vnitřku třídy. Prohlédla si třídu.

Na laboratorních stolech stály kádinky s vodou a dalšími chemikáliemi. Možná by je dokázala ovládnout, ale to je moc velký risk, přemýšlela. Mohla by zranit sebe i ostatní.

V zadní části třídy spatřila své spolužáky. Nikdo nevypadal zraněný. Oddechla si. Pak spatřila Petera, jak se mračí na agenta před sebou. Ti tvořili klasickou taktiku. Jeden dveře, jeden u rukojmí a jeden agent pozoruje. A taky se neustále pohybuje po místnosti. Jessica se potichu přetočila nohama napřed k mříži. Vytáhla hůl a dostala ji do pozice, aby držela mezi stěnami klimatizace a čekala. Čekala, až agent projde kolem. A tehdy udeřila.

Zhoupla se pomocí hole a vykopla přímo agentovi na hlavu mříž. Vyskočila ven a dopadla přímo na něj. V podstatě mu dopadla celou vahou na hrudník a vyrazila dech. Agent ode dveří na ni nemohl ze své pozice vystřelit, protože by místo Jess zasáhl části stolů. Jessica toho využila a zaměřila se na agenta u rukojmí. Plynulým pohybem rukou ovládla všechnu vodu z kádinek a poslala ji na agenta HYDRY. Její pohyb měl takovou sílu, že voda dokázala agenta odmrštit na zeď tak silně, až po něm zbyla puklina. Jessica si vodu z agenta vycucla zpět ke svým dlaním a otočila se k poslednímu z nich. Byl už mnohem blíž než předtím. Jessica použila pohyb, který se naučila z jednoho ze svitků a vytvořila si vodní bič. A stejně jako normálním bičem, omotala pramen vody kolem mužových nohou a mrštila jím o strop a následně o zem. A pak ještě jednou, než se svalil na kachličkovou podlahu.

V místnosti nastalo ticho. Nikdo z jejích spolužáků ani nešpitl. Jessica sebrala jednomu z agentů nůž a postupně rozvázala všechny z pout. Stále na ně nepromluvila. Neměla tušení, jestli si byli vědomi toho, kdo je přišel zachránit a tak to nechala být.

Přišla k Peterovi a rozřízla jeho pouta jako poslednímu. On ji poznal. Podíval se jí pod kapuci přímo do očí. Jessica mu podala nůž.

"Nikoho nepouštějte dovnitř, a kdyby se ti tři moc hýbali, neboj se je praštit. Počkáte, dokud nevyčistím tohle patro spolu se spodním a pak vypadnete. Dostaneš je ven?" Peter téměř neznatelně souhlasně kývl. Neměl co říct. Choval se k Jess jako blbec a ona jim teď všem zachraňuje život.

19 MINUT

Jessica svázala agenty k sobě a nechala třídu plnou svých spolužáků za sebou. Ve třetím patře byly další tři třídy. Byly od sebe v dostatečné vzdálenosti, takže nikdy nepřišel další agent. Ani jednou si nezavolali pomoc. Kvůli výpadku mezi sebou neměli jak komunikovat. A ani jednou na ni nevystřelili. Chtěli ji živou a pokud možno bez zranění. Toho využila ve svůj prospěch. Třídy ve třetím patře měly malý počet studentů, takže na hlídání tam měli dva nebo tři agenty. Tohle patro vyčistila celkem snadno, ale i tak jí to trval mnohem déle, než počítala. Ale mělo to i svou výhodu. Ve třídě, kde studenti trénují na různá představení, našla dva dost velké měchy, které naplnila až po okraj vodou a přivázala si je kolem pasu.

10 MINUT

Jess se přesunula klimatizací do druhého patra. Nejbližší třída se nachází v místnosti, kde studenti cvičí s kapelou nebo tam sídlí při cvičení na desetiboje. Právě teď jsou tam všichni čtvrťáci. Což je asi čtyřicet lidí. A když se podívala ze stropního otvoru dolů, zamotala se jí hlava. Agentů uvnitř bylo sedm. Sedm agentů. To nemůže zvládnout. Pod kapucí cítila, jak se potí. Snažila se vymyslet nějaký plán.

Zkontrolovala si čas na hodinkách. Neměla moc času na vymýšlení složitého plánu. Musela je porazit jednoduše. Rozhlédla se, kam jen mohla. Klimatizace vedla do třídy třemi možnými způsoby. To jí může dost pomoct. Zhluboka se nadechla a vydechla. Ruce rozpřáhla od sebe a od zápěstí jí následovaly silné poryvy větru. To stejné provedla i u otvoru, kde se nacházela. Několikrát provedla tytéž pohyby, dokud ve třídě pod ní nevznikla podobizna cyklónu. Samozřejmě menšího. V dlani pak nechala zapálit plamen a vzduchem jej namířila do jednoho proudu. Ve třídě vznikla šedivá clona. Jessica se pod maskou usmála a skočila dovnitř.

Všichni kašlali, když se jim dým dostával do plic, ale nebylo to tak hrozné, aby se otrávili a omdleli. To nehodlala riskovat. Jessica dýchala normálně, díky masce, vylepšené o filtr kyslíku. Zezadu se přiblížila k jednomu z agentů, kterého měla nejblíž, zacpala mu pusu a držela ho. Škubal sebou, dokud neupadl do spánku. Už jen šest.

Přesunula se dál. Další černá postava se objevila zády k ní. Chytila ho pod krkem a znovu ho držela, dokud to nevzdal. Zbývá pět. Musí zrychlit.

Další dva stáli u rukojmí vedle sebe a zakrývali si ústa, aby se co nejméně nadýchali dýmu. Ovládla vodu v měších a rychle jako blesk je poslala k nim. Kotníky jim omotala voda a s trhnutím v loktech se skáceli na zem. Oba se uhodili do hlavy. Štěstí ji stále přálo. Zůstali ležet. Teď už jen tři.

Než se však stihla hnout, na temeni ucítila hlaveň pistole. Sakra.

"Už ani hnout Avatare. Vzdej se a nikomu se nic nestane." Z mužova hlasu poznala, že se třese. Bojí se jí. První věc, co jí Nataša s Clintem tloukli při výcviku do hlavy, bylo nedávat najevo strach. Nepřítel to vždy využije ve svůj prospěch.

Jessica uchopila do dlaně hlaveň a ohnula ji o devadesát stupňů. Agent vystřelil, ale kulka zasáhla zeď naproti. Jessičina paže vystřelila nahoru a potkala se s agentovou bradou. Ucítila, jak mu zuby cvakly o sebe. Následoval její úder rukou a kop nohou do jeho prsou. Poslední rychlou ránu mu zasadila do tváře.

Zbývají dva.

Dým v místnosti už stačil usednout a odhalil jí pohled na poslední dva agenty. Zbraně měli zastrčené v pouzdrech a proti ní stáli s holými pěstmi.

"Když se vzdáte rovnou, bude to pro všechny snazší," promluvila konečně Jessica. Její hlas byl nakřáplý od toho šeptání a neustálého mlčení.

"Pardon slečinko, ale náš rozkaz zní dostat toho Avatara. Takže nám celou situaci usnadníš, když nám povíš, kde se schovává," posměšně si odfrkl jeden z nich. Už zase ta přezdívka. Jessica se napřímila a vydechla nosem. Ani si nevšimla, že jí z nosních dírek vystoupal kouř. Protáhla prsty na dlaních, co nejvíc to šlo a pak je narovnala k sobě.

Chtějí Avatara?

Fajn.

Mají ho mít.

"Stojí přímo před vámi."

Jessica nakročila levou nohou dopředu a začala kroužit pažemi směrem dozadu. Provedla celkem dva obraty, než se kolem ní vytvořil vzdušný vír. Udělala druhý krok pravou nohou a levou ruku zastavila napřaženou přímo proti dvěma agentům. Ty dva v ten moment smetla větrná smršť. Dopadli přímo do kulis na druhé straně třídy.

Ještě poslední třída a pak se vydá do ředitelny.

2 MINUTY

Jessica poslední třídu zachránila bez větších problémů. Následoval poslední krok. Sejmout zbylé agenty na chodbách na cestě do ředitelny a podat si Marlowa. Z poslední třídy opět vylezla klimatizací. Tentokrát však nepoleze do ředitelny tudy. Nakráčí si to tam hlavními dveřmi.

Na chodbě v prvním patře nikdo z agentů nestál a tak se vyhoupla z klimatizace na kamennou podlahu. Dopadla záměrně dost tvrdě, takže ji nepřekvapilo, že se z obou stran vyrojili agenti HYDRY. Na svůj vkus se sejmula až moc rychle. Do levé stran chodby poslala proud vzduchu. Otočila se doprava a pěstí udeřila do země. Ta se vzedmula a agenty poslala k zemi. Od ředitelny byla jen pár metrů. Překročila ležící agenty a postavila se před dveře ředitele. Vdechla do plic co nejvíce vzduchu a vykopla dveře z pantů.

1 MINUTA

John Marlow zvedl oči od desky stolu přímo k ní. Nevypadal nijak překvapeně. Zato se mu v obličeji zračila zlost.

"Když mi vedení řeklo, s kým mám tu čest, myslel jsem, že blouzní. Že by malá holka dokázala přemoct skoro tři desítky agentů...Zřejmě jsem se mýlil."

"Vážně jste mě podcenil." Jessica stála v pozoru. Marlow se odstrčil od stolu a přešel k jednomu z oken.

"Podcenil možná. Ale rozhodně jsem se nepřipravil na všechny možné scénáře." Jessica uviděla, jak z kapsy vytahuje malý váček. Nestačila ho zastavit, když jej hodil na podlahu. V místnosti se objevil hustý kouř. Jessica to nečekala a rozhodně nečekala, že ba ten člověk byl tak šílený, že vyskočí z okna. Jess vytáhla svoji hůl, rozevřela ji a náhle měla v ruce kluzák. Rozběhla se a vyskočila za Marlowem. Kluzák ji udržel ve vzduchu a ona se rozhlížela kolem sebe. Než ale našla Marlowa, přímo před školou uviděla spoustu aut, Železnou legii, Kapitána Ameriku a tátu v Iron Manově brnění. Oddechla si. Posily jsou tu. Dostanou všechny ven.

Nechala je být a dál hledala Marlowa. Uviděla ho, jak běží po střeše směrem k městské džungli. Chytrák. Myslí si, že jí dokáže utéct.

Jessica se otočila a namířila si to přímo k němu. Když byla téměř u něj, zatáhla plachty kluzáku do hole a přistála přímo před ním.

"Někam se chystáte?" Marlow nepřirozeně zavrčel a vrhl se na tu, kterou vedení HYDRY pojmenovalo Avatar.

Jessica jeho rány blokovala a sem tam nějakou vracela. Ale musela přiznat, Marlow byl dobrý. Mlátil a kopal jako zuřivé zvíře, přitom měl ale styl a dokázal rány správně usměrňovat. Ale každý bojovník má své slabiny a špatné stránky. Marlow nedokázal ovládat svůj vztek. Mlátil hlava nehlava.

Jessica ho při jedné ráně chytila za zápěstí, nepřirozeně jej zohnula, až Marlow zavřeštěl bolestí. Jessica jeho zápěstí zvedla do vzduchu a švihem s ním trhla. Jeho tělo se protočilo vzduchem a dopadlo na střechu. Zaskučel bolestí a jen stěží se zvedal zpět.

"Ty malá mrcho..." Jessica se zamračila. Tohle si nehodlala nechat líbit. Zápěstím pokynula směrem dopředu. Z měchů vytekla voda. Jessica na nic nečekala a vytvořila si dva biče. Docela si na ně zvykla. Udeřila jedním přímo vedle Marlowovy hlavy a druhým vedle jeho paže. Jen se štěstím jim uhnul. Jeho dávka štěstí už však došla. Jessica obtočila oba konce pramenů kolem jeho zápěstí a vyhodila ho do vzduchu. Pokračovala tak, že jedním pramenem ho chytila kolem hrudníku a mrštila s ním zpět. Tentokrát už se ani nezkoušel zvedat. Jessica k němu přišla. Vzala z jeho opasku pouta a spoutala mu ruce za zády.

"Myslím, že jsme tu skončili, nemám pravdu?" Marlowův zkrvavený obličej jen potvrdil její vítězství. Je čas ho vydat spravedlnosti.

************

Jakmile se Tony dozvěděl, co se na Midtownské střední děje, neváhal ani na vteřinu, nasadil si svůj oblek a spolu s Kapitánem a dalšími několika agenty se vydali na místo činu. Když však dorazili a hledali nepřátele uvnitř, našli je svázané a plné modřin v několika třídách nebo ležet na chodbách. Všechny studenty a učitele dostali ven z budovy a všechny agenty HYDRY, jak se později dozvěděl, nechali zavřít. Ale co ho překvapilo nejvíc, je to, že nenašel nikoho mrtvého. Ani studenta ani jejich nepřátele. Avšak ani Jessicu nikde nenašel. A když se ptal učitelů nebo studentů, nikdo nebyl schopen mu odpovědět.

"Viděl ji někdo?" přišel k Tonymu Kapitán.

"Nikdo neví kde je. Ale jsou si jistí, že dopoledne tu byla." Bylo to frustrující. Měl strach. Kdo by neměl? Všichni rodiče těchto dětí museli umírat strachy, když viděli dnešní zprávy.

"Tony jsou jen vyděšení. Třeba si někdo z nich vzpomene," uklidňoval Tonyho jeho přítel. Moc dobře věděl, že to pro něj není snadné. I on se o Jessicu strachoval.

"Koukejte! Tam!" Někdo z davu studentů vykřikl. Všichni, včetně Tonyho a Kapitána se ohlédli tam, kam ukazovala jedna dívka. Z boku školy se vynořily dvě postavy. Jeden muž spoutaný a dost zbitý a zakrvácený a vedle něj o hlavu menší postava oblečená v černé uniformě, s kapucí přes hlavu a maskou přes ústa a nos. Tony tu uniformu poznal. Sám ji s Jess navrhoval.

"Hele, to je ten Avatar!"

"Zachránil nás!"

"Dokázal to!"

Jessica, stále zahalená, předstoupila před Iron Mana. Tony měl co dělat, aby se k ní nevrhl a neumačkal ji v objetí. Helma od obleku se poskládala do zadní části obleku a objevil se Tonyho zářící úsměv. I Steve si sundal...to co obvykle mívá na hlavě a taky si oddechl.

Jess konečně promluvila. "Tady máme vedoucího. John Marlow. Steve, můžeš ho vzít k ostatním?" Steve si Marlowa převzal a nechal Tonyho a Jess samotné. Ostatní kolem stále provolávali hurá takzvanému Avatarovi. Evidentně úplně zapomněli, kdo vládne totožnými schopnostmi, jako člověk, který je zachránil před zabitím. Tony poznal, že se Jessica pod tou maskou usmívá.

"Myslím, že je vhodná chvíle si to sundat," kývl směrem k jejímu obličeji.

"Taky si myslím." Byla trošku nervózní, ale potom si vzpomněla na tátova a na Peggyina slova. Už se nechtěla dál skrývat. Je tím, kým je a kým vždy měla být a to jí nikdo vzít nemohl.

Chytila prsty lem kapuce a odkryla tím své hnědé a trochu zpocené vlasy. Potom uchopila předek své masky a odhalila tak svůj úsměv. Tony se usmál ještě víc, tak až byly vidět jeho zuby. Na nic nečekal a přitáhl si svou dceru do objetí. Jessica položila svou hlavu do jamky mezi krkem a ramenem. Když se od sebe odtáhli, Jess se otočila k zachráněným studentům. Všichni na ni zírali. Očima vyhledala svoje spolužáky. Peter se na ni lehce usmíval. Michelle se mračila, spousta dalších měla otevřenou pusu dokořán. Pohled jí zabloudil ke skupince kluků, kteří ji dostali do problému a zajistili jí týdenní vyloučení. Na tváři se jí objevil menší úšklebek.

Táta i Peggy měli pravdu. Tohle nepotřebovala. Měla tátu, měla Avengers, měla svoji rodinu, která ji bere takovou jaká opravdu je. Šílená sedmnáctiletá holka, co má za otce génia, vládne přírodním živlům a rozhodně není normální. A kdo vlastně chce být normální? To musí být děsná nuda.

"Půjdeme domů?" otočila se zpátky na tátu.

"Souhlasím."

"Bezva, zbyla nám doma nějaká zmrzlina? Mohli bychom dokoukat toho Harryho Pottera. Co říkáš?" Tony zakroutil hlavou, ale zasmál se. Zmrzlinová odpoledne mu chyběla.

"Ale jen když mi necháš čokoládovou."

"Platí, tati."

"Mimochodem. Kde se vzal ten Avatar?"

"Tati..." povzdechla si Jessica, když se Tony smál na celé kolo. I když to tak na první pohled nevypadalo, jméno Avatar jí přirostlo k srdci.