"Agentko!" Pomalu jsem se probírala. Někdo se mnou třásl. "Jessico."

"Au, to byla pořádná šlupka," měla jsem trochu rozostřené vidění, ale ještě jsem zvládla, tak nějak rozeznat Mayin hlas. Zvedla jsem se ze země, ale pak radši zůstala sedět. Docela se mi motala hlava. "Mrcha," dodala jsem.

"Moje slova," pomohla mi vstát. "Co se tady stalo?"

"Našla jsem Lorelai. Chvíli jsem s ní bojovala a vedla zajímavou konverzaci. No a pak mě Ward praštil. Praštil mě kusem dřeva, ten hajzl," ulevila jsem si. Ruka se mi automaticky přesunula k čelu. May mě ale zastavila.

"Ward? To udělal on?" ukázala na moje čelo.

"No, tak trochu. Už byl v její moci. Nezvládla jsem tomu zabránit. A ona se k tomu taky trochu přidala. Je to hodně zlý?" vzala mě za bradu a natočila si ji dolů.

"Máš tam pár třísek. Nic hrozného. Simmonsová ti je vytáhne. Teď musíme zpět na základnu."

V okamžiku, co nás Jemma uviděla, začala trojčit. Musela jsem ji prvně uklidnit, než mi začala ošetřovat ránu. Udělala bych to sama, ale sotva vyléčím zranění někomu jinému, na tož pak sobě. A jelikož Jemma dostala na starosti Skye, takže se od ní nesmí v podstatě hnout, mě ošetřovala u ní na lůžku.

Skye dost vyváděla, když jsem jí pověděla, že Lorelai má Warda.

"Počkej, takže ta mrcha Wardovi vymyla mozek? To znamená, že teď je z něj její poskok?" na to, jak zraněná a v jakém stavu byla před dvěma dny, je celkem čilá. A dost si vyskakuje.

"Není to vymytí mozku jako takové. Podle Sif muži, co zakusí její moc, stále vědí, kdo jsou, mají své vzpomínky. Jen plní její požadavky," otočila jsem se na ní. Jemma mi ji vrátila škubnutím zpátky. Zaskučela jsem.

"Nehýbat. Už to skoro je," zavelela a pokračovala.

"Dobře, a jak ho získáme zpátky?" na to jsem před ni položila kovový náhrdelník.

"Tímhle," Skye si ho podivně prohlížela. "To je chomout. Musíme ho nasadit Lorelai na krk. Tím kouzlo pomine. Teď přijde ta těžší část. Ten chomout je rozbitý. V tom baru schytal ránu brokovnicí," vzala jsem si ho zpět a pohrávala si s ním v dlaních. "Doufala jsem, že Fitz by ho dokázal opravit," prohlížela jsem si ten chomout beznadějně v rukách.

Jemma dokončila mé ošetření. Začala mi před očima mávat pytlíkem s třískami, které vytáhla. "Chceš si je nechat? Však víš, na památku," usmála se nevině. Zvedla jsem k ní pohled. Nevěřila jsem svým uším.

"Myslíš jako na to, že mě Ward složil? Děkuji, nechci. Radši je vyhoď, než je spálím," ona i Skye se zachichotaly. Jen jsem nad nimi zakroutila hlavou.

"Jestli najdu Fitze, tak ho za tebou pošlu," řekla Jemma a odešla. Chvíli jsem tam ještě seděla, než jsem se zvedla a rozešla se z místnosti pryč.

"Hele! A co já?" zastavila jsem se a povzdechla si. Doufala jsem, že se tomuhle vyhnu.

"Co ty, Skye? Ty zůstaneš tady, a budeš se dávat dohromady."

"Tak na to zapomeň. Nemysli si, že tady budu jen tak ležet a nic nedělat, když je Ward pryč," zkřížila ruce na hrudi. Tahle holka neví, co je to úcta a rozkaz. I když...

"Dobrá tedy, jestli chceš. Ward je speciální vycvičený agent. Po USA má tajné schránky, automaticky se bude vyhýbat kamerám. Nemohli se snad dostat daleko. Udělala bych to sama, ale mám ještě něco na práci a podle Coulsona jsi slušná v hackování. Tak chci vidět výsledky, do hodiny. Tak se snaž," chtěla něco dělat, tak si ji prověřím. Jen na to kývla a dala se do práce. Já vyrazila pryč. Přesněji, do své přidělené ložnice.

Věděla jsem, že Skye svůj úkol zvládne velmi dobře. Díky Coulsonovi vím, co každý člen týmu zvládá nejlépe. A taky jsem věděla, co od nich můžu čekat. Bylo to z důvodu, abych je mohla dobře vést. I když jen krátce.

Nenápadně jsem prošla přes celé letadlo ke své ložnici. Nebyla o nic větší než naše lednice. Ale vzhledem k tomu, že tam trávím minimum času, to stačí. Vylezla jsem dovnitř, položila chomout vedle sebe a zatáhla závěsy. Nepotřebovala jsem nikoho, aby mě z něčeho podezírali.

Díky povolení od Coulsona mám přístup k novým systémům v celé databázi SHIELDU. Hodlala jsem toho využít, dokud mám možnost.

Když jsem bojovala s Lorelai, něco co řekla, mě zarazilo. Nenechám nikoho, aby mi zničil mé plány. Vím, že měla pletky s mou mámou, ale zdálo se mi, jako by na mě byla z nějakého důvodu naštvaná víc, než je zdrávo. A taky bych řekla, že se mě i bojí. Je tedy dost pravděpodobné, že máma bude zapsána někde v databázi. Přeci jen, měla schopnosti. Ale zase, určitě nebude vystavená všem na očích. Proto chci zkusit využít ten volný přístup.

Jako první pokus jsem zadala její jméno do vyhledávače. Jediná věc, která se objevila na obrazovce, byla moje osobnostní karta, kde byla zapsaná jako moje matka a její karta. Nic víc. Přišlo mi to víc než podezřelé. Je tu něco, co bych se neměla dozvědět. Tak by to chtěl Fury. Nikdy nenechá nikoho, aby se dozvěděl to, co nemá. Já to tak ale nenechám. Vyzkouším tátovy metody, prostě se jim nabourám do systému. Musím to ale zvládnout rychle, než to někdo zjistí. Byl by z toho velký problém.

Do svého mobilu jsem zapojila sluchátka a pustila si hudbu. Líp se mi tak soustředí. Jsem izolovaná jen na jednu věc a zbytek světa pro mě neexistuje. Zadala jsem první kód do počítače a čekala, jestli mě něco zastaví. Naštěstí se nic nestalo. Oči jsem neodlepila od obrazovky, když moje prsty začaly běhat po klávesnici. Psala jsem nejrůznější kódy, co mám od táty. Dokázaly rychle a spolehlivě obejít jakýkoliv systém. Zabíralo to i tady. Na displeji se zobrazovaly další a další karty, fotky a složky. Zaujala mě jedna, konkrétně s názvem V.L.M.R.S. Rozklikla jsem ji. Byla bohužel šifrovaná. Nic s čím bych si nedokázala poradit. Tedy, to jsem si myslela. Dala jsem se do šifrování. V tomto případě, to nebylo vůbec nic snadného. Mé podezření to jen umocnilo.

Nervózně jsem mačkala tlačítka na klávesnici. Trvalo mi to už dost dlouho a ještě mě nikdo neobjevil. Bylo to zvláštní. Buď jsem dostatečně rychlá, nebo mají opravdu neschopný systém obrany. Nakonec jsem se dokázala dostat přes ten otravný firewall. Chvíli jsem váhala, zdali ji mám rozkliknout. Bála jsem se, že to, co tam uvidím, změní můj názor na ni. Ale rozhodla jsem se to risknout.

Ve složce bylo spousta dokumentů s totožným názvem jako složka, fotky a jedno video. Klikla jsem na něj. Začalo se načítat. Takhle to pokračovalo ještě dalších pět minut, ale spustilo se. Raději jsem přepojila sluchátka do notebooku. Nechtěla jsem, aby mě někdo zaslechl. První záběr byl natočen směrem k jedné postavě, pravděpodobně ženy. Byla otočená zády.

Nešlo z něj nic moc poznat, jen barvu jejích vlasů, světle hnědé. Je to amatérské video, mělo roztřesený a lehce zrnitý obraz. Zvuk byl skoro šum a kvalita taky není zrovna dobrá. Zřejmě to někdo natáčel nějakým starým telefonem, řekla bych, že by mohl být z minulého století. Devadesátá léta, možná. Video pokračoval tak, že vedle ní přistála další postava, také žena, ale s blond vlasy. Vypadalo to, že si spolu o něčem povídají. Přerušil je velmi hlasitý zvuk. Zněl, jako by někdo mučil staré zvíře. Otáčely se směrem pravé k nám. Když v tom mi do pokoje vtrhl Fitz. Rychle jsem zaklapla notebook a video se zastavilo.

"Co chceš?!" zvedla jsem k němu hlavu a křikla po něm. Cítila jsem svůj tep až v krku, jak mi bušilo srdce. Nečekala jsem, že mě tu někdo najde. Vypadal dost zaraženě. Možná jsem na něj vyjela až moc. Rychle se ale oklepal. Já se mezitím uklidnila a vydělala si sluchátka z uší.

"Jemma mi říkala, že něco potřebuješ opravit. Tak jsem tady," odmlčel se a pokračoval. "Vlastně tě hledám už nějakou dobu. Byla jsi tak potichu. A nikdo tě neviděl, kromě Skye, od které jsi odcházela tak před patnácti minutami," pokrčil rameny.

"Chci vědět, jestli zvládneš opravit tohle," podala jsem mu do ruky chomout. Vzal si ho, otáčel si jej v dlaních a zároveň prohlížel.

"Podle váhy a barvy kovu, by to mohlo být podobné té Bersergrově holi," zvedl ke mně obličej. Když uviděl můj nechápavý pohled, uvědomil si, že nemám tušení, co ta hůl je. "Bersergrova hůl je Asgardský artefakt, který v tobě dokáže umocnit ty nejnegativnější pocity. Není to zrovna nejpříjemnější věc, abych pravdu řekl."

"Zřejmě s tím nemáte nejhezčí zkušenosti. Ale k věci. Dokážeš ho teda opravit?"

"Nejsem si úplně jistý. Naskýtá se nám tu mnoho neznámých proměnných," váhal.

"Máš na to pár hodin," byla jsem k němu zcela upřímná. A taky jsem se ho potřebovala tak trochu zbavit.

"Hned jdu na to," vzal si chomout a odešel. Jakmile se zavřely dveře, oddechla jsem si. Tak snadno se to mohlo zvrtnout. Rychle jsem znovu otevřela notebook. Pořád jsem byla v systému. Takže mě ještě neodhalili a já mohla dokoukat to video.

Klikla jsem na obraz a video se znovu rozjelo. První žena se úplně otočila směrem na člověka, který to video natáčel. Ta druhá, blondýna, zůstala nehybně stát. V tuhle chvíli jsem video znovu zastavila. Z takové dálky jsem nebyla schopná rozpoznat její tvář. Alespoň ne v téhle kvalitě. Video jsem si otevřela do programu na úpravu a začala si hrát. Se zvukem jsem sice moc udělat nedokázala, ale obraz je v mnohem lepším stavu.

Zvětšila jsem si obraz, abych se mohla podívat, kdo na něm je. Když jsem uviděla tu tvář, nedokázala jsem se od ní odtrhnout. Byla to ona. Máma. Z transu mě dostal až velký červený kříž, který poblikával po celé obrazovce. Někdo mě chtěl odstřihnout od systému a smazat veškeré údaje. Nestihla jsem nic udělat, a všechno bylo pryč a já zírala na prázdnou obrazovku. Jediné, co mi zůstalo, byla část videa, kterou jsem si stihla uložit.

"Sakra!" zaklela jsem nahlas. Už jsem byla tak blízko. Mohla jsem o ní zjistit víc. Teď je všechno pryč. Práskla jsem notebookem na postel a zabořila hlavu do polštáře.

"Přestaň už rýt nosem v polštáři. Máme práci," ozvalo se za pár minut. Zvedla jsem hlavu, ale nikdo jiný, kromě mě v místnosti nebyl.

"Nemáš slyšiny. V pravém rohu je kamera s mikrofonem, kdybys to chtěla vědět," byla to May. Vykoukla jsem z postele. Vážně v pravém zadním rohu byla umístěná kamera.

"Pokud nemáš lepší věci na práci, než to co jsi dělala o teď, tak bys měla přijít na můstek."

"Jestli nemáte nic o Wardovi a Lorelai, tak mě nerušte. Zírání do polštáře je náhodou příjemné," zabořila jsem svou hlavu znovu do polštáře.

"Jo, ohledně toho, Skye už je našla," zvedla jsem hlavu.

"Kde jsou?"

"V nedalekém kasinu Caesar Palace."

"Připravte se, za deset minut vyrážíme."

Jsme zpět! Líbila se vám kapitola? 
Jaký máte názor na Captain Marvel?
A co si myslíte o minulosti Jessičiny mámy? (Její fotka je nahoře.)