Mířila jsem směrem ke Coulsonově kanceláři se záměrem dozvědět se, co viděl v tom bunkru před pár dny. Chtěla jsem to z něj dostat už dřív, ale odmítal. Tak jsem to nechala nějakou dobu uležet, bude to jednodušší. A taky mu musím předat informace o stavu Skye. Poslední dobou se vždycky na pár dní vytratil. Nikdo z nás nevěděl kam. A když už tu byl, zůstával zavřený ve své kanceláři.

Ukázal se, tím způsobem, že byl venku z kanceláře na delší dobu, než byly dvě hodiny, až při další akci. To už se Skye probrala z kómatu.

May, Ward, Jemma, Leo a já jsme dostali informace o nové misi. Konečně nějaká zábava po dlouhé době.

"Satelity zaměřily vysoké energetické hodnoty nad hranicí Kalifornie a Nevady," řekla May. Podívala jsem se na ta čísla. Byly vyšší než všechno, co znám. Tedy skoro.

"Á, takže Bifrost," pokývala jsem hlavou.

"Správně. Máme tady Asgarďana," přitakala May.

"Že by Thor?" nahodil Leo.

"Neřekla bych. Myslím, že teď na Asgardu mají určitě starostí dost. Navíc by se nám určitě ohlásil," odpověděla jsem mu.

"To není důležité. Ale Shield nás poslal jako uvítací výbor. S tebou v čele agentko Starková. Evidentně vědí, že tě tu máme. V nepřítomnosti Coulsona to tu máš prozatím na povel," Ward si odfrknul. Nic jsem mu na to neřekla a kývla směrem k May. Mám k ní určitý respekt. Má takový přísný obličej ale mě jen tak nezastraší.

"Tak fajn. Není třeba se bát. Asgarďani jsou spojenci. Ne?" tikal po nás všech pohledem Leo. Někdy mi spíš připomíná vylekanou myš.

"Loki nebyl," řekl ostře Ward.

"Tak to pozor. Loki není původem Asgarďan."

Tak to opravdu bylo. Dostala jsem misi. Wardovi se to evidentně moc nelíbilo. My dva si prostě nesedneme. Něco se mi na něm nelíbí. Ale to teď není důležité. Důležitější bylo, koho jsme na téhle misi potkali.

Všichni se během deseti minut připravili a vyrazili do Kalifornie. Jela jsem v autě s Fitzem a May.

"Fitzi, jak jsme daleko od toho zdroje?" zeptala jsem se ho dozadu.

"Určitě se blížíme, ale přesněji to říct nedokážu. Tomuhle jevu ještě pořád moc nerozumíme," já spíš nerozumím tomu, čemu chtějí porozumět. Je to prostě skoro stejné jako červí díra. Energie, co dokáže přenášet lidi nebo věci na nějaká místa v devíti světech. Jednoduché. Měli by si přečíst něco ze severské mytologie.

"Ehm, mám tady další masu energie, ale tentokrát je asi třikrát větší," jen to dořekl, těsně se před naším autem snesl Bifrost. Rychle jsem dupla na brzdu. Zastavili jsme tak tak. Bůhví, co by se stalo, kdybychom do něj narazili nebo rovnou nevjeli dovnitř. Bifrost zmizel a uprostřed obrazce, který se objeví vždycky, když Bifrost zmizí, stála žena. Měla na sobě brnění, v ruce štít a meč. Asgarďanka.

"Já ji znám," řekla jsem, mezitím co jsem vylézala z auta.

"Vážně?" otočila se na mě May.

"Teda, ne že bych ji znala osobně, ale tehdy před útokem na New York jsem dostala jednu složku. Bylo v ní ukázáno, jak bojovala společně s Thorem. Je nás spojenec."

"Seš si opravdu tak jistá?"

"Nemusíš pochybovat o každé věci, co vypustím z pusy, Warde. A i kdyby nás neznala, máme pojistku. Kdo z vás se zná osobně s Thorem? Navíc podle Thora jsem něco jako jedna z nejvyšších bytostí," pokrčila jsem rameny a dala vojákům znamení, ať se stáhnou.

"Jste ze Shieldu?" přišla ke mně rázným krokem.

"Ano, to jsme," šla jsem k ní naproti.

"Já jsem Lady Sif z Asgardu. Váš svět je ve velkém nebezpečí."

Došla jsem ke Coulsonově kanceláři. Ujistila jsem se, že poblíž nikdo není a vešla dovnitř. Coulson seděl u stolu a přehraboval si něco mezi složkami.

"A, agentko. Co potřebujete? Neučil vás Tony, že před vstupem je slušné klepat?"

"Konec hry Coulsone. Chci vědět, co jste tehdy viděl tam dole. Vím, že je něco špatně. A nechci slyšet žádné lži."

"Agentko, tohle už jsme probrali. Nemůžu a neřeknu vám, co jsem viděl," povzdechl si otráveně.

"Fajn. Takže to uděláme jinak. Buď mi to řekněte sám, nebo si odpověď zjistím sama. Přímo z vaší hlavy," překřížila jsem ruce na prsou. Samozřejmě že neumím číst myšlenky, nejsem telepat. Ale on neví, co všechno dokážu.

"To neuděláte," stoupnul si naproti mě.

"Jste si tak jistý?" nadzvedla jsem obočí. Nadechnul se a chtěl něco říct. Pak to ale zavrhnul. A vzdal to. Umím být přesvědčivá.

"Dobrá. Ale, nesmíte o tom nikomu, NIKOMU říct. Přísahejte! Jinak z toho budeme mít velký problém. Žádný člověk se to nesmí dozvědět. Nezapomeňte, že kvůli tomu tam zemřeli dva lidé a Fury měl velké tajnosti."

"Tomu rozumím. Navíc jsem tam byla taky. Prostě to na mě vybalte."

„Upřímně?"

„Ano, upřímně," stála jsem si za svým.

„Ten lék pochází z jistého hostitele. A ten hostitel je jaksi cizí," zadrhnul se při tom slově.

„Jak to myslíte cizí?"

„Mimozemský přesněji," to jsem zrovna neměla na mysli, když řekl cizí. Přimrzla jsem na místě, dívala se do zdi přede mnou a promítala si v hlavě, co mi teď Coulson řekl.

"Aha," řekla jsem nepřítomným hlasem.

"Aha? Nic víc mi na to neřeknete?"

"Nechte mě myslet," chodila jsem po místnosti sem a tam. "Ticho!"

"Nic jsem neřekl."

"Přemýšlíte. Úplně to bolí. Pane, projevily se u vás nějaké vedlejší účinky? Protože jestli vám teď v krvi koluje mimozemská DNA, určitě to nebude jen tak."

"Zatím jsem nic nezpozoroval."

"Dobře. A ví to Skye? Měl byste jí to říct. Zaslouží si vědět, co má v těle."

"Ona už to ví."

Sif se nám svěřila, že potřebuje najít a přivézt zpět na Asgard jistou ženu jménem Lorelai. Čarodějku, která obloudí mysl každého muže. Což nám dost zužuje možnosti útoku. A zastavit se dá jen, když jí Sif nasadí na krk jistý chomout. Ten jí zabrání v mluvení.

Sif ji naštěstí našla rychle. Celou dobu si mě tak zvláštně ale nenápadně prohlížela. Ale v tu chvíli jsem to nechtěla řešit. Měli jsme před sebou jiný úkol.

Spolu s gangem motorkářů sbírá zbraně a peníze. A jelikož Coulson se pořád ještě nevrátil, vedení zůstává na mě. Předtím, než jsme vyjeli, nás Fitz vybavil zbraněmi s uspávacími šipkami. Říká jim Spánkomet. S ničím jsme se nezdržovali a konvoj hned vyrazil.

Asi za deset minut jsme byli přímo před barem, kde by se Lorelai měla schovávat. Kolem jsme měli rozestavěné policejní hlídky.

"Lorelai si spíše potrpí na zámky. Tohle místo je o hodně skromnější, než její bývalá sídla," Sif vystoupila z auta.

"Nemyslím, že jí šlo o palác. Chtěla tu hlavně najít muže," řekl přesvědčeně Ward. Zajímalo by mě, jestli by jí taky dokázal vzdorovat. I když, nebylo by to dobře. Šla jsem směrem k náčelníkovi.

"Zdravím. Víte kolik je vevnitř mužů? Viděl jste podezřelou?"

"Ano to viděl. A je nádherná," namířil na mě brokovnici. Rychle jsem udeřila pěstí do země a přede mnou vyrostl kamenný štít, do kterého se těsně zavrtala kulka.

"Kryjte se!" křikla jsem na ostatní a skočila za auto. Zatím se to vůbec nevyvíjí podle plánu. Vytáhla jsem svůj Spánkomet a opětovala střelbu. U dveří byli dva, ale za rohem na druhé straně byli další. Nemohli jsme pořádně zamířit.

"Lady Sif, potřebovali bychom krytí!" kývla. Já se zaměřila na ty dva vzadu. Spodní částí dlaně jsem udeřila do země. Ta se lehce nadzvedla a těsně před nimi vystoupily dva hroty. Ty jim vyrazily zbraně z rukou, takže Ward mohl střílet. Otočila jsem se zpátky ke vchodu. Před ním stál karavan. Zřejmě krytí od Sif.

"Děkuji!" zavolala jsem na ni. Tak tak jsem stihla omráčit posledního policistu, který se objevil vedle toho karavanu. "Teď všichni zůstaňte venku. Sif si ji přivede sama," začala jsem vydávat rozkazy. "Warde, pojďte se mnou zadem. Obklíčíme všechny východy," zevnitř se ozývaly rány, střelba, tříštění skla a výkřiky. Především ty mužské, takže bylo jasné, že Sif je v pohodě.

Blížili jsme se k zadnímu vchodu. Šla jsem první a Ward mi kryl záda. Vešla jsem za roh, ale pak se za mnou ozvalo řinčení řetězu. Otočila jsem se, Warda jsem ale neviděla. Vrátila jsem se zpátky za roh. Viděla jsem ho bojovat s jedním z těch omámených motorkářů.

"Zvládáš to?" zeptala jsem se ho, když se na mě konečně otočil.

"Jo, jasně. Běž, ať nám neuteče," kývla jsem a rozběhla se zpátky. Schovala jsem se vedle dveří, tak aby mě nezmerčila hned, jakmile vyjde. Mezitím, co jim uvnitř Sif nakopávala zadky, jsem si v hlavě uspořádávala informace o naší momentální situaci.

Takže stojíme proti omámeným lidem a jedné, v podstatě bohyni, která má dost možná i super sílu. Proč mi celá tahle situace tolik připomíná Lokiho? Vážně se ptáš? Ticho. Musím se soustředit. Nechci Coulsona zklamat. Jenom říkám, co si myslíš. Drž pysk mozku! Někdy si fakt dráždím nervy. Mezitím, co jsem se hádala se svými myšlenkami, se vedle mě otevřely dveře. Vystoupila z nich žena menšího vzrůstu se zrzavými vlasy. Neviděla jsem jí do obličeje, ale podle popisu Sif je to ona. Prvně se rozhlédla okolo. Naštěstí mě neviděla, protože se rozešla se směrem, kde byl Ward. Nesmím dovolit, aby se k němu dostala, jinak nám dost možná zmizí. Jakmile byla dost daleko, zabouchla jsem ty dveře a namířila na ni zbraň.

"Tohle byla chyba. Od teď jsi pod mou kontrolou," řekla, aniž by se otočila.

"Nemyslím si."

"Ach, takže Sif už vás stihla poučit. Poslali proti mně další ženu. Chytrý tah. Ale ne dostatečně," pomalu se otáčela obličejem ke mně. "Skončíš stejně špatně, jako zbytek tvých..." Zmlkla okamžitě, co uviděla můj obličej. "To není možné," povytáhla jsem obočí. "Nebo jinak, velmi zajímavé."

"Prosím?"

"Takže se jí to nakonec povedlo. Hm, už ti někdo řekl, jak moc se jí podobáš?" tvářila se pohrdavě.

"Cože? O čem to tady sakra mluvíš?" vím, že bavit se s podezřelou je proti předpisům, ale...

"Úplně stejná. Mluvím o tvé matce. Ano, o Evelyn. Společně se Sif mi překazily mou velkou pomstu, před mnoha stoletími. Tentokrát už to nedopustím," ošklivě se zamračila a skočila ke mně. Vystřelila jsem. Teda chtěla jsem, to bych si ale nesměla zapomenout dobýt zásobník.

"Do hajzlu," zaklela jsem a odhodila pistoli bokem. Teď bych schytala káravý pohled od Steva, kdyby tu byl.

Jakmile dopadla na zemi, přesně na tom místě jsem vytvořila komín a vyhodila ji do vzduchu. Dopadla na záda a zaskučela. Zjevně i kouzelníci mají svůj práh bolesti. Když se postavila zpátky na nohy, vypadala ještě víc naštvaná než předtím.

"Takže se z tebe nakonec vyklubala velká Strážkyně. Taková ironie," nic jsem jí na to neřekla. Nehodlala jsem se s ní dál mazat. Jednoduše ji dostanu do bezvědomí a bude to. Z dlaní mi vyšlehly plameny. Když jsem se rozpřáhla, ve vzduchu se vytvořily dlouhé světelné pruhy. Nijak ji to neznepokojilo.

"Vzdej se a můžeme to udělat po dobrém," dala jsem jí naposledy na vybranou.

"Pleteš si mě s někým, kdo by se tě měl bát," povzdechla jsem si. Tak teda po zlém, řekla jsem si v duchu. Už jsem na nic nečekala a poslala na ni proud žhavého ohně. V polovině pohybu jsem zřejmě dostala něčím do hlavy, protože mě začala tak moc bolet až jsem odletěla o kousek dál. Všechen oheň se rozplynul a já si mnula svoje čelo. Opodál stála postava, vysoká, černé krátké vlasy. Ward. To ne, Lorelai ho ovládla. Předtím nemluvila na něj, asi ho musela zahlédnout. Výhled mi zakryla Lorelai.

"Říkala jsem ti, nenechám nikoho, aby mi zničil mé plány," vzala si něco od Warda, asi kůl z plotu, kterým mě praštil. Chtěla jsem se zvednout, ale Lorelai byla rychlejší. "Dostala jsi varování," řekla a poslala mě do bezvědomí.

"Skye to ví?" Coulson jen kývl. "No, bude to přeci jen lepší než to před ní držet v tajnosti."

"A stejně by to zjistila," přiznal si sám sobě. A měl pravdu. Dřív nebo později by se začala vyptávat. "A jak je na tom?" zeptal se nedočkavě.

"Její stav je obstojný na to, že měla dvě kulky v žaludku. Její buňky se zacelují podle Simmonsové neuvěřitelným způsobem. Měla by být za pár dní fit," bylo poznat, jak moc se mu ulevilo. Hodně mu na ní záleží. V tu chvíli jsem ucítila turbulence.

"My přistáváme? Už?" otočila jsem se na Coulsona.

"Připrav se. Budeme mít malou návštěvu," neřekl to moc nadšeně. Zřejmě to nebude nic hezkého.

Ahoj ahoj,
Jak jste si určitě všimli, udělala jsem tuhle kapitolu trošku jinak než obvykle, tak snad jste se moc nezamotali a užili si tuhle část.