Po posledním rozhovoru mezi Tabby a Dylanem uplynulo pár dnů, přesněji řečeno téměř dva týdny. Tabby se v tomto časovém období už zabydlovala ve svém novém bytě a spokojeně pracovala na místě, jenž její duši přinášelo jemné uspokojení. Konečně se cítila naprosto klidně. Každý den, ať už deštivý nebo kompletně šedý si užívala do poslední minuty. Navzdory tomu ji ale neustále něco tížilo. Nedávalo jí to smysl, jakoby neviditelný kámen připevněný na její noze ještě úplně nezmizel. Nechtěla si připustit, že Dylanovo zasnoubení ji jakkoliv ovlivnilo, takže toho vysvětlení vymazala při první myšlence. 

Naopak Dylan byl neustále v jednom kole. Každý den trávil s Mickey a snažil se jí pomoct při organizování blížící se svatby. Už ho přestalo bavit chodit každý týden do jiné agentury, protože žádná nebyla pro Mickey dost dobrá. Buď se nestarali vůbec, nebo se starali příliš, nebo se starali příliš o věci, které měli zařizovat úplně jiní lidé.    

Tabby s Nathanem trávila hodně času. Dalo by se říct, že ho používala k odvedení své pozornosti od všeho negativního. Což je možná i dobře, kdyby tím ale nevzbuzovala v Nathanovi myšlenku, že se jejich vztah každou další schůzkou posouvá na vyšší stupnici vážnosti. Tabby to tak ovšem nevnímala. 

V Londýně bylo něco málo po čtvrté hodině, což znamenalo, že ve Vancouveru bylo po deváté ráno, což byl čas, kdy se oba dva měli připojit na Skype a prodiskutovat všechny události. Tabby už nervozně čekala, než se Dylan připojí, neboť ji čekala další schůzka s Nathanem asi za půl hodiny. 

"No tak, zvedni to, sráči!" zakřičela Tabby, zatímco sledovala Dylanovu blikající fotku. Když se před ní objevil Dylanův obličej, narovnala se a ačkoli se snažila svůj úsměv trochu zkrotit, její oči se na něj upřímně smály. 

"Taky tě rád slyším, Tabby-prde," zasmál se a trapně zamával, protože to dělal skoro pokaždé. Tento trapně vypadající pohyb Tabby milovala. Díky tomu si pořád pamatovala Dylana jako nemotorného a neustále ztraceného troubu, který nebyl schopný správně odbočit, když jeli do Las Vegas. Tato myšlenka jí vynutila úsměv na tváři, čehož si Dylan všiml a jeho ráno bylo hned o něco lepší. Bylo pro něj osvěžující vidět Tabbyin úsměv a neposlouchat, jak Mickey neustále křičí na ostatní ohledně blížící se svatby, a také ohledně toho, jak moc v daných šatech vypadá tlustě. 

"Tak, máš nějaké dechberoucí novinky, které mi chceš sdělit?" zeptala se Tabby s mírným úšklebkem, který měl Dylana přesvědčit o tom, že jí to vůbec nezajímá. Pravdou bylo, že Tabby nemohla vystát další přeslazenou chválu na Mickey, neboť když Dylan chválil svou snoubenku, cítila se, jakoby jí někdo nutil vypít koktejl s bělidlem. 

"No, vlastně ani ne. Už jsme vybrali den svatby, tak jsem se chtěl ujistit, že přijdeš. Bez tebe by to stálo za jedno velké hovno. Přijdeš, že? Tabby, kurva, musíš přijít. Já to tam fakt nedám. Z jedné strany na mě bude křičet tchyně a z druhé kamarádi, kteří mi budou pořád podsouvat mou rozlučku se svobodou." 

"Dylane!" zakřičela Tabby, jelikož už nemohla vystát jeho nekonečné běsnění. 

"Co?"

"Ty nemáš žádné přátele!" řekla Tabby s naprosto kamenným výrazem. Po malé pauze, kdy ani jeden nevydal ani hlásku, se oba dva začali smát. Když se nad tím oba dva zamysleli, nepřišlo jim to ani moc vtipné. Jen jim to připomnělo jejich společnou minulost. Jejich cesty, šílený výlet a několik velmi dlouhých hovorů, které spolu vedli. Také je to upozornilo na to, jak se vůbec cítí teď. Jak je jejich život úplně jiný. Bylo zvláštní co s někým dokáže udělat pár týdnů s cizím člověkem, kterého náhodou potkáte na benzínové pumpě. Obzvlášť podivné bylo, jak moc si Dylan s Tabby rozuměl, navzdory tomu, jak odlišní byli. Nehledě na to, že oba dva byli právě ve vztahu s lidmi, kteří je nedělali upřímně šťastnými. Ovšem oba si tuhle nepříjemnou skutečnost nemohli přiznat. Nebylo to proto, že byli oba dva neskutečně tvrdohlaví. Šlo spíše o to, že nechtěli riskovat něco, co by nemuselo vyjít, protože si nebyli jistí, co ten druhý cítí. 

"Přesně tohle jsem potřeboval. Snad to bude v pohodě. Musí to být v pohodě. Pozvánku ti pošlu, ať se cítíš výjimečně a ať si pošťák myslí, že máš nějaké přátele zase ty. A když už mluvíme o tobě, tak bys mi mohla zase říct co je nového u tebe? Za posledních pár týdnů jsem se nic nedozvěděl. Pořád mluvím jen já a ty mi nic neřekneš. Nikdy!" Dylan se okamžitě začal vyptávat na to, jak se Tabby daří, jelikož se opravdu potřeboval zaobírat něčím jiným, než svatbou. Vlastně se mu zvedal žaludek pokaždé, když viděl něco bílého. 

"Dříve, než začnu mluvit bys mi mohl vysvětlit, co to máš za bordel na obličeji?" uchechtla se a přimhouřila oči, aby mohla více prozkoumat Dylanův zvláštní porost, který mu strašil na obličeji. 

"Ále, nech toho! Mickey si myslí, že je na čase, abych začal vypadat jako muž." 

"A neměl by ses nejdříve jako muž chovat?" neodpustila si další popíchnutí. 

"Hahaha, velmi vtipné." Dylan se zmohl jen na sarkastický smích. Vážně se snažil, aby se Mickey co nejvíc líbil. Vždy říkala, jak moc se jí líbí muži, kteří vypadají jako nějaký svalnatý borec z reklamy na spodní prádlo. 

"Dylane, vypadáš nechutně. Tvůj knírek, nebo co to je za divného slimáka na tvém obličeji - ne, moment! Matka tvého obočí měla trojčata, ale jen jedno bylo tak hnusné, že ho musela schovat pod tvůj obrovský nos. Ne, moment, ještě něco mám! Tvůj nos se cítil až moc sám a nechtěl, aby jeho sople padaly jen tak ven, tak tě donutil, aby sis nechal vyrůst tento porost, aby se sople mohly nějakým způsobem na tvém obličeji uchytit." 

"Skončila jsi?" 

"A nejlepší na konec! Ten tvůj krk je porostlý kvůli tomu, že si nemůžeš dovolit hezkou a teplou šálu. " Dylan se snažil tvářit velmi dotčeně a uraženě. Bohužel její výraz byl tak roztomilý a nadšený, že se musel začít smát také. 

"Ne, ale teď vážně. Dylane, ohol to! Hned! Tohle je děs. Ty prostě nejsi člověk, kterému by knírek, nebo co to kurva je, slušel. To to sluší mnohem více mé tetě Dasy." Tabby se cítila kvůli urážení Dylana trochu špatně. Nemohla se ale podílet na takové zrůdnosti. 

"Myslíš? Abych ti řekl pravdu, tak to nesnáším. Vypadám jako slizký pedofil, kterému už jen chybí bílá dodávka, ulízané vlasy a podivné oblečení." Dylan svůj knírek opravdu nesnášel. To, jak moc ho Mickey přesvědčovala, že mu to bude slušet ho jen víc a víc zaráželo, neboť věděl, že se jí něco takového nemůže líbit. Pravděpodobně chtěla zkusit, jak by Dylan vypadal, kdyby se snažil aspoň trochu napodobit svého bratra. 

"Jestli si to myslím? Dylane, já to vím. Tvář hebká jako dětská prdel ti sluší mnohem více, než tenhle styl začínajícího pedofila. A navíc si myslím, že Mickey se snaží z tebe udělat takovou nenápadnou repliku tvého bratra. Je dost možné, že se pletu, ale nedá mi to spát. Když se na tebe podívám, tak ty vlasy, to oblečení a hlavně ten odporný porost mi jen nahrává." Tabby měla pravdu. Mickey se opravdu z nějakého důvodu snažila Dylana přeměnit. Možná to bylo tím, že se nikdy nevyrovnala s odmítnutím. Možná si myslela, že když se bude snažit Dylana upravit tak, aby se co nejvíce podobal svému bratrovi, tak ho bude mít o něco víc ráda. 

"Dobře, já... já ti ani nevím, co ti na to mám-" Dylan ani nestihl dokončit větu, když opět uslyšel hlas své milované přítelkyně. 

"Dylane, lásko, musíme jít na večeři k našim. Mamka si zase usmyslela, že bychom měli vyměnit šaty družičkám. Úplně z ní šílím. A taky ti mám připomenout, že by sis konečně měl naplánovat rozlučku se svobodou. Kluci se nemůžou dočkat! A-a, Tabby, ahoj! Ráda tě vidím." To, jak Mickey klesl hlas, když uviděla s kým Dylan celou tu dobu mluvil bylo až komické. 

"Já vím, Mickey, já vím. Ale teď je něco málo po desáté ráno. Je ráno a my jdeme na večeři až večer. Tak nevím, proč to musím vědět už teď. A jak bych mohl zapomenout, když tady o tom krákáš už od včerejšího odpoledne?" Mickey se mírně zamračila a vyšpulila spodní ret kvůli Dylanova tónu. 

"Ale lásko," zašeptala a obmotala kolem něj své paže. "Já myslela, že bychom mohli dnešní den strávit spolu. Poslední dobou tě vůbec nevídám kvůli plánování." Mezitím, co Dylana přemlouvala, se neustále dívala na Tabby a svým pohledem jí dokazovala, že si Dylan vybral ji. Tabby nezbývalo nic jiného, než se rychle rozloučit a bez čekání na odpověď se okamžitě odhlásit. 

"Tabby!" zakřičel Dylan těsně poté, co Tabby ukončila rozhovor. "Proč si to udělala? Co to do tebe vjelo? Poslední dobou si mě vůbec nevšímáš. Jediné co tě zajímá je to, jak vypadáš ve stupidních šatech nebo jak chutná daný zákusek, který samozřejmě nemůžeš ochutnat, aby si náhodou neztloustla." Jakmile se podíval na její výraz, okamžitě litoval toho, co řekl. Mickey byla velmi dobrá v předstírání smutku a dotčení. "Mickey, já to tak nemyslel," povzdechl si a vzal ji do náruče. "Omlouvám se, to to všechno kolem. Mně by úplně stačilo, kdybychom se vzali i teď a tady, bez všech těch věcí kolem." 

"Má to být ten nejkrásnější den našich životů. Já jen chci, aby ten den byl opravdu dokonalý a nezapomenutelný. Dylane, ty víš, jak mi na tom záleží! Tak proč mi tady teď děláš takovéhle scény?" Mickey okamžitě změnila tón a naštvaně odešla z pokoje. "Připrav se na večeři! Pojedeme už kolem páté!" zakřičela za sebou a práskla dveřmi. 

"Vždyť je teprve zkurvených deset hodin!" 

*

"Nathane?" zašeptala Tabby, když se blížila ke spícímu Nathanovi, který odpočíval na gauči. 

"Hmmm.." zamumlal, převalil se na bok a pootevřel oči. Když spatřil nervózně klečící Tabby, pousmál se a vůbec nelitoval, že ho něco vyrušilo ze spánku. "Ano?" 

"Chtěla jsem se jen zeptat, jestli bys náhodou se mnou nejel na svatbu mého kamaráda. Měla by to být celkem sranda nebo co to vůbec řekl. Očekávám nějaké drama, protože jeho snoubenka je děsná kráva," Tabby se snažila vypadat klidně a tvářit se, jakoby jí na tom vůbec nezáleželo. Uvnitř však stále viděla, jak se její ruce obmotávaly kolem Dylanova krku, jako se dravá chobotnice sápe po své oběti.

"Jistě, jasně, ovšem, že s tebou půjdu. To bych si přece nenechal ujít. Špatné jídlo, spoustu lidí, které neznám a křičící děti? To je zážitek na celý život!" jeho hrané nadšení Tabby zlepšilo náladu. Proto poděkovala a krátce ho políbila. Pro Tabby výlet na Dylanovu svatbu znamenalo jen čisté utrpení. Pro Nathana to ale byla jasná naděje, že se jejich vztah opět posunul o něco dál. 

"Tak můžeš jít zase spát," řekla s úsměvem na tváři. "Já si stejně ještě musím vyřešit pár emailů, možná můžeme potom něco podniknout, jestli se to bude chtít." 

"Jasně, to zní dobře." Odpověděl Nathan, jehož den nemohl být hezčí. Tabby měl upřímně rád a byl šťastný za každou minutu, kterou s ní mohl strávit. Ačkoliv jejich vztah, který spolu měli kdysi dávno vůbec nevyšel, hlavně kvůli tomu, že byl naprostý idiot, si stále myslel, že Tabby byla jediný člověk, který by mu kdy mohl pomoct k tomu, aby se stal tím, kým měl doopravdy být. Prstýnek, který schovával ve své zadní kapse kalhot už viděl na jejím prstu. Nemohl se dočkat, až se jí zeptá na to, jestli si ho bude chtít vzít. Sám sebe si nemohl představit s nikým jiným, než s Tabby.   

Jakmile se Tabby dostala ke svému počítači a otevřela ho, uviděla asi deset zmeškaných hovorů od Dylana. Viděla tam také několik zpráv, ale neměla náladu si je všechny pročítat, proto se ze Skypu radši odhlásila. 

Když ale najela na své emaily, srdce se jí zpomalilo, když uviděla nejnovější email. 

Ahoj Tabby,

Vím, že jsem řekl, že ti pozvánku na naši svatbu pošlu poštou, ale došlo k menší změně. Mickey už se nemohla dočkat, tak se svatba bude konat za dva měsíce. Konkrétně devatenáctého. Doufám, že se tam uvidíme. Byl bych i rád, kdybys přijela dříve, protože s Wrenem plánujeme menší rozlučku se svobodou a možná by bylo i zábavnější, kdybys šla s námi. 

Dylan 

______________________________________________________________________

*Ahoj, já vím - chcete mě zabít? :D Každopádně jsem slib splnila (byl to asi můj čtvrtý slib, ale to už můžeme nechat stranou). Budu se snažit dokončit příběh co nejdříve, jelikož si určitě zasloužíte znát konec. Opravdu se omlouvám, že mi to tak trvá, ale poslední dobou můj život byl jeden velký zmatek.

*Doufám, že se vám tento podivný díl líbil a ještě jednou se moc omlouvám za to hrozné čekání.