"Myslím si, že je čas si konečně najít práci. Dokonce mi už nabídli jednu dost dobrou pozici v jednom poměrně známém vydavatelství. Snažila jsem se, aby pohovor proběhl tak, že nezjistí, kdo je vlastně můj otec, neboť by to pravděpodobně mělo hodně velký vlil na výsledek, a to ne zrovna v dobrém slova smyslu," řekla jedním dechem Tabby, když zrovna popíjela kávu, do které si máčela máslové sušenky. 

"Souhlasím a vůbec se ti nedivím. Tátova pozice v této oblasti není zrovna lichotivá, a kdyby věděli, že jsi jeho dcera, určitě by to něco ovlivnilo. Mimochodem, o jaké pozici a o kterém vydavatelství konkrétně mluvíme?" zeptala se Joy a zvědavě povytáhla obočí. 

Bobb, otec Tabby a Joy byl ve společnosti znám jako velmi tvrdý obchodník, co se týkalo vydávání knih. Věřte tomu nebo ne, ale i v takovém oboru můžete být mít velmi nepříjemné rivaly. Byl ve svém oboru velmi dobrý, dokonce tak dobrý, že to budilo ohromný respekt u všech ostatních firem. Tabby, dokonce i Joy se obávaly, že by jeho nemilá pověst nebudila zrovna dobrý dojem u potencionálních zaměstnavatelů, proto fakt, že jsou jeho dcery držely pod pokličkou. Byly totiž dvě možnosti, které by mohly nastát. První, byly by automaticky přijaty, jelikož by si zaměstnavatel myslel, že budou mít stejný potenciál a ostré lokty tak, jako jejich otec. Druhá, poslali by je rovnou domů s myšlenkou a podezřením, že jdou spíše omrknout konkurenci a všechny možné a cenné informace by posílaly domů, otci. 

"Jedno... fajn, není to vydavatelství, ale malé knihkupectví. A je to v Anglii," přiznala se s tichým povzdechnutím Tabby, přičemž položila šálek na stůl. 

"Já nevěděla, že chceš pracovat v malém knihkupectví." Joy rozhodně neskrývala nadšení. Líbila se jí představa, že by svou sestru viděla pracovat na poklidném místě, kde by se celý den nestresovala, ale mohla by si v klidu odpočinout a užívat si svou práci s úsměvem.

"Patří to jedné staré paní, kterou jsem kdysi dávno potkala. Viděla jsem fotky, které ti klidně ukážu. Vypadá přesně tak, jak jsem si vysnila a plat taky není vůbec špatný, jelikož je to skoro v centru Londýna, kam chodí každý poblázněný turista." Tabby vytáhla svůj mobil z kapsy, ale když už chtěla najet na internetovou stránku, kde bylo knihkupectví vyfoceno, červené blikající číslo na obálce upoutalo její pozornost. 

Jakmile otevřela svou emailovou stránku, široce se usmála. Přišel jí email od Dylana, který poslal pár dnů poté, co spolu naposledy vedli rozhovor po telefonu. Jelikož ji ale Joy pozorně sledovala, zavřela stránku a okamžitě vyhledala knihkupectví, jehož fotky Joy ukázala. 

"No, je rozhodně velmi milé." Tabby se nad její reakcí pousmála, neboť věděla, že se Joy rozhodně líbí. Pokaždé, když se jí něco líbilo, ale nechtěla to až tak chválit, řekla jednoduše, že je to milé. 

"Jo, je milé." Joy se na Tabby usmála, ale poté její něžný výraz zakryl mrak nejistoty a obav. 

"Ale Anglie," povzdechla si a opřela svá záda o měkký gauč. 

"Já mám prostě pocit, že musím vypadnout. Cítím, jakoby mě neustále něco dusilo, potřebuju čerstvý vzduch. Chci nechat minulost za sebou a těšit se z toho, co mi dokáže nabídnout budoucnost." Tabby se nad svou myšlenkou doslova rozplývala. Navzdory tomu, že měla Joy několik výhrad nic neřekla, jen ji s úsměvem sledovala. "No, už asi půjdu, musím si něco vyřídit," řekla, když si vzpomněla na Dylanův email.

Rychle se zvedla z gauče a utíkala do svého provizorního pokoje v druhém patře. Jakmile za sebou potichu zabouchla dveře, našla Dylanův email a s lehkým pocitem nervozity a natěšení ho otevřela. 

Ahoj, Tabby.

Popravdě jsem už fakt  dlouho nikomu email nepsal. Teda, já psal emaily, ale spíše ty pracovní, kde se musím našim kupcům omlouvat za to, že to, co prodáváme stojí za hovno. Ještě nikdy jsem nikomu nepsal žádnou stížnost, tak se cítím jako čtrnáctiletá panna před svým prvním sexem (ten věk bych měl zvýšit, vím, ale znám Wrenovu sestru). Každopádně, tady ji máš.
Stěžuji si na to, že si mě jen tak dokázala opustit (a přesně tady máš ten důvod, proč ti radši píšu email, jelikož bych tohle nikdy neřekl). Já vím, že se moc dobře neznáme, ale kruci. Tabby, ty jsi jediná holka, která mě donutila skočit do zkurveně ledového jezera. Bylo fakt ledový, to víš snad sama. Nebudu se omlouvat za to, že jsem tě tam s sebou stáhl, protože ti to hrozně slušelo. Jak ten tvůj předstíraný naštvaný výraz, i ty mokré vlasy.

Co tím chci říct je, že jsem ještě s nikým nezažil tolik srandy jako s tebou. Rozhodně nechci, abys byla jen procházející částí v mém životě. Ne, já prostě chci, aby ses v mém životě na chvíli zasekla. Chci tě tam mít, protože mám pocit, že tam perfektně zapadáš. Vážně nelituji žádné chvíle, kterou jsem s tebou zažil. Do prdele, toho si važ, vždyť mi ukradli mé milované auto!
Také bych ti chtěl říct, že jsme s Mickey asi zase spolu. Nevím, jak se to stalo, jen si pamatuji její bílé paže  kolem mého pasu. Já fakt nevím, jestli dělám dobře, ale ona není špatný člověk. Jo, měli jsme spolu těžké chvíle a jo, ošukala mého bratra, ale máme i dobré chvíle. Vždyť co můžu ztratit? 
No, byl bych rád, kdybychom se aspoň někdy viděli. Kdyby to nešlo živě, Skype je taky dobrá věc (jsem slyšel). Musím ti toho tolik říct. 
P.S. I still like big buts and I can not lie.

Dylan

Po přečtení emailu měla Tabby velmi smíšené pocity. Její původní nadšení sesadil z místa pocit znepokojenosti a zmatku. Jak by jí mohl napsat email o tom, jak mu chybí a v závěru jí sdělit, že je zpátky s Mickey? Tato otázka v její hlavě hrála jak písnička, která se neustále opakuje. Ráda by věděla, proč se Dylan vůbec rozhodl jí o svém životě stále informovat. Myslela si, že když se jejich cesty rozdělí, zapomenou. Své roztřesené prsty položila na klávesnici, zhluboka se nadechla a začala psát svou odpověď. 

Dylane, ahoj. 

V prvé řadě bych měla několik otázek. Tak třeba první: Proč je tohle jako stížnost? To náš vztah bereš jako nějaký pitomý obchod mezi firmami, které si zrovna předali vadný produkt? Taky by mě zajímalo, proč mi píšeš zrovna o té situaci v jezeře, to už bylo dávno. A to, jak jsem tě mohla jednoduše opustit? Měla jsem snad na výběr? Vždyť si byl v obležení svých přátel a té divné blonďaté přísavky, jejíž jméno mi absolutně zničilo chuť svým budoucím dětem pouštět Mickeyho klubík.
Já vím, že se ti asi může zdát, že jsem velmi rozčílená a nepříjemná, což je pravda, ale co jiného bys ode mě prosím tě mohl čekat? Čekáš snad, že ti tady napíšu sladké řeči, abys mohl v noci dobře spát? Dylane, my se vůbec neznáme. Naše setkání nebylo nic magického, byla to prostě nešťastná náhoda. Nevím, proč ti to v té hlavě stále nedochází, asi jsem tě do ní měla několikrát praštit. 
Každopádně s tím setkáním moc nepočítej, jelikož nebudu v Kanadě dlouho a vlastně ani  na stejném kontinentě. Se Skypem si to rozmyslím, protože vážně nevím, jestli tě chci ještě někdy vidět. Stejně tomu nerozumím. 

Ještě bych se ráda vrátila k situaci jménem blonďatá přísavka. To si ze mě děláš srandu?  Dylane, ta holka tě zničí a vsadím se, že tvého bratra ošuká ještě několikrát. Pokud se ale polepšila, což fakt pochybuji, přeji ti z celého srdce to nejlepší. Vážně, přeju, nedělám si  srandu. Ty jsi jeden z lidí, kteří si tady na této planetě vážně zaslouží šťastný konec. Pokud to znamená, že budeš do západu slunce kráčet s tou blonďatou pijavicí/přísavkou, budiž. Sice mi to asi vytrhne všechny žíly, ale budiž. Půlka mě doufá, že se doopravdy změnila a že ti už nikdy neublíží. Ta druhá půlka doufá v úplně jiný konec, ale protože jsem to já, tak ti ho neřeknu. 

Možná budu litovat toho, jak jsem ti odpověděla, ale možná je to tak lepší. Možná bude lepší, když uvidíš, jak doopravdy reaguji. Bože, až moc miluju slovo možná. 
No, snad se ti bude v tvém životě, o kterém vím až směšně málo, bude dařit dobře. Opravdu doufám, že ti ta blonďatá pijavice nezničí život. A kdyby jo?Just shake it off.

Tabby

Tabby se cítila velmi špatně, když klikla na tlačítko odeslat. Její srdce někdy bilo rychle a velmi hlasitě, někdy zase nebylo slyšet vůbec. Věděla, že v jejím emailu je spousta lží, které slouží k tomu, aby Dylana odradily. Ovšem také věděla, že pokud lži zaberou, oběma se hned bude žít líp. 

_________________________________________________________________

° Takže, takhle asi budou vypadat další části 100% - forma emailů, telefonátů, sms zpráv, Skype telefonátů - a samozřejmě tam bude popsán život Tabby a Dylana. Snad vás to na nějaký ten moment zaujme, než se všechno vrátí do "starých" kolejí. 

° Moc bych vám chtěla poděkovat za komentáře u minulé části. Ještě teď si pořád říkám, co se to kruci stalo? Také za počet přečtení, jenž se rapidně zvýšil, což taky nechápu. A ještě více nechápu to, že jste překonali hranici 1000 followerů... prostě co? Vážně mi to hlava nebere, ale jsme vám hodně vděčná.

° Také bych vás chtěla poprosit o přečtení části help if we can v mém kecacím koutku s názvem Open my soul. Je mi to vážně blbé, ale pomohli byste tím lidem, kteří pomoc opravdu potřebují.

° Ve finále vám přeji ty nejlepší poslední dny prázdnin a skvělou náladu! Jste vážně nekonečně skvělí.