"Takže...Jeep, vážně?" zašklebila se Tabby nad poměrně starým pojezdným vozem. Dylanův Jeep vypadal oproti lesklému, černému a hlavně novému autu mladé Tabby jako křáp, který se chystá odjet svou poslední cestu na skládku.

"Máš něco proti mému autu?" vyštěkl po ní přátelským tónem, i když se v něm začala vařit horká, bublající tekutina. Neměl rád, když mu někdo urážel auto. Miloval ho. A milovanou věc nikdo urážet nesmí, byť je to staré auto.

"Ne, vůbec nic... jen... měl by ses ho zbavit, už je zralé na skládku." Tabby svá slova nemyslela vůbec zle. V její hlavě to dokonce znělo jako kompliment. Ale za to všechno mohl asi alkohol, který právě proudil jejím organismem.

"A ty by ses měla zbavit toho hustého obočí, mám pocit, že na mě každou chvíli skočí." Jakmile svá slova dořekl, okamžitě si zakryl ústa. "Pane Bože promiň, já vždycky přehnaně reaguju, když se jedná o mé auto... osobně si myslím, že tě to tvé obočí doplňuje. Jop, to velké obočí."

"Drž hubu," uchechtla se Tabby. Byla na takové narážky zvyklá od hodně lidí. Bylo jí to jedno. Vždycky si říkala, že je lepší mít husté obočí, než žádné obočí. Navíc, když se podívala na Dylana, neviděla žádný rozdíl. Měl stejné obočí, jako ona sama. Možná kvůli tomu se cítila tak blbě.

"Můžeš přestat kouřit? Nejen, že to škodí tobě, ale i mně," odkašlal si Dylan, když k němu připlul obláček šedého a smrdutého kouře.

"Můžeš přestat dýchat? Nejen, že tě to udržuje při životě, ale taky mě to sere," řekla Tabby, načež si opět potáhla z cigarety a následně vydechla kouř směrem k Dylanovi. "Budeš dneska spát v tom svém Jeepu? Prý mají jen jeden volný pokoj, takže doufám, že je pohodlný."

"V žádném případě. Ty si spi v tom svém černém moru, navíc, já už ten pokoj mám," uchechtl se škodolibě Dylan, když vytáhl z kapsy svazek klíčů, kterými začal posměšně třást.

"Co? Jak? Vždyť jsi byl pořád se mnou?" Tabby začala plácat jednu otázku přes druhou. Svými prsty si pročísla vlasy, když ještě před tím odhodila cigaretu na zem a típla ji podrážkou. Nervózně podupávala nohou, neboť si snažila vzpomenout na okamžik, kdy si mohl Dylan zajít na recepci zamluvit poslední volný pokoj.

"Když si šla na záchod. Původně jsem ti chtěl nabídnout, že můžeš spát se mnou, ale když si pak otevřela hubu a začala si ze sebe sypat urážky na mé auto, rozhodl jsem se, že se ti bude venku spát nejlíp, " vysvětlil jí to s úsměvem Dylan, který se doslova koupal v její sklíčenosti. "Ovšem, kdyby ses omluvila, možná bych si to ještě rozmyslel." Tabby si povzdechla a strčila své ruce do kapes.

"Fajn, omlouvám se, že jsem urazila tvé auto," prohodila, jakoby byla přímo otrávená slovy, která musela vyslovit. Dylan schoval klíče zpátky do kapsy a zakroutil hlavou. "Co, představoval sis to jinak? Mám si kleknout?"

"Ne, neomlouvej se mně, ale mému autu. To jeho si především urazila." Tabby na něj vytřeštila oči. Doufala, že právě přeslechla to, co doopravdy řekl. To po ní chce, aby se omluvila autu?

"Děláš si srandu, že ano?" vykoktala ze sebe Tabby, jelikož jí přišel tento návrh nanejvýše potupný. Byli tam sice pouze oni dva, ale kdykoli někdo mohl přijít a spatřit Tabby, která by mluvila s autem. Hlavně jí to její pýcha nemohla dovolit. Vždyť je to nesmysl, omlouvat se autu. Tabby si začala myslet, že je Dylan buď hodně škodolibý, nebo je to blázen. Tak jako tak někde spát musela. V autě by to bylo nepohodlné a cestovat k dalšímu motelu nemůže, jelikož byla unavená.

"Ne, ale jestli ti to dělá problém, tak doufám, že se tady venku hezky vyspíš." Dylan už se otočil, přičemž na jeho tváři stále pohrával onen škleb, který naznačoval vše. Věděl, že Tabby nakonec udělá přesně to, co chce.

"Počkej! Já... udělám to," poslední slova potichu vydechla, jelikož nechtěla sebe samou slyšet, jak vyslovuje slova, kterých se hnusila. Nesnášela, když musela poslouchat někoho tak ubohého, jako byl v jejích očích právě Dylan, který se právě široce usmíval a do zadní kapsy hrábl pro mobil, aby si mohl tento nezapomenutelný zážitek navždy uschovat.

"Moment, zamrzl mi mobil. Jo, a když se mu budeš omlouvat, tak ho klidně můžeš poplácat po kapotě, to má rád," uchechtl se sám pro sebe, když se mu konečně rozjel starý mobil, jenž měl div funkci nahrávání. Jakmile Tabby zaslechla pípnutí nahrávání, zhluboka se nadechla a naklonila se ke starému autu. Zdálo se, že všechno, co Dylan vlastnil, bylo staré, nebo aspoň z druhé ruky. Ale komu to vadilo, když s tím byl on sám spokojen?

"Tak jo... ať už to mám za sebou."

"Promiň, nejde tě slyšet. Mluv nahlas!" v Tabby vřela krev. Ani nechápala pravou podstatu této přihlouplé situace. Jaký měla vůbec význam? Proč jí prostě nedal ty stupidní klíče, aby se jakožto žena, mohla vyspat v teple a ne v nepohodlném autě.

"Auto," začala Tabby a položila si svou ruku na kapotu auta. "Je mi moc líto, že jsem tě urazila. Přísahám, že už to nikdy neudělám. Když se na tebe vlastně dívám teď, připadáš mi o hodně lepší, než to mé. Odpusť mi, prosím."

"To bylo krásné," řekl hraně Dylan, když schoval mobil zpátky do kapsy. "Ale nemůžu uvěřit, že jsi to doopravdy udělala." Dylan propukl v záchvat smíchu. "Já si myslel, že za mnou prostě přijdeš a pochopíš, že jsem si dělal legraci."

"Legraci? Kolik je ti, pět?" vyjela po něm naštvaně Tabby. Nakonec se ale musela zasmát také, jelikož si sama sebe představila, jak mluví se starým Jeepem a samotná představa jí přišla komická. Nedivila se, že se Dylan smál. Oba dva byli dospělí, ale chovali se jako mladí teenageři.

"Přidej k tomu dvacet a je to správně." Usmál se na ni a odemkl dveře motelového pokoje. Oba dva zůstali v šoku stát, jelikož si doslova nepředstavovali takovýto pokoj. Místo postele tam byla růžová matrace ve tvaru obrovského srdíčka. Zdi byly pokryty chlupatou tapetou a korunku tomu nasadilo šampaňské a bonbóny se stejnou tématikou, jako všechno ostatní. 

"Asi bych měla doopravdy spát v tom autě," uchechtla se Tabby, když za sebou zavírala dveře. Dylan se otočil směrem k ní, stále s kamenným výrazem na tváři. "Co je? Nikdy si neviděl pokoj pro novomanžele?"

"Na té posteli... na té posteli!" zakřičel a svým prstem ukázal na zmíněné místo. Tabby se rozešla k posteli, aby zjistila, z čeho Dylan tak vyšiluje.

"Pane jo, někdo tu měl divokou noc. A bez ochrany. Nádhera," řekla a následně chytla pošpiněné prostěradlo za rohy, které naštěstí byly bez poskvrny a shodila ho na zem. "Ale podívej, to už je čistý. Zvláštní."

"Ty... ty na tom chceš spát?" vykoktal ze sebe Dylan, který se stále snažil probudit s šoku, který ho potkal, když spatřil romantickou spoušť.

"A mám snad jinou možnost? Dylane, pokud to dělali na prostěradle, dělali to pravděpodobně všude, takže je úplně jedno, kam si lehneš, jelikož se vždycky ocitneš na hřbitově malých spermií," vysvětlila mu a sedla si na poměrně a překvapivě měkkou postel. "Navíc, je to dost příjemné."

"To nedává smysl. Jdu se podívat do koupelny. Tam to snad nedělali." Dylan se vydal do hezky vypadající koupelny, zatímco se Tabby rozvalovala na posteli, která jí připomínala bílý mráček. Vůbec se nedivila, že se tam odehrává taková ródea. "Dělali! Dělali! Dělali!" uslyšela z koupelny Dylanův vzteklý křik. Házel rukama na všechny strany, když spatřil náčiní na podlaze a ve sprchovém koutě. Dylanovo znechucené odkašlání donutilo Tabby dojít do znečištěné koupelny.

"Páni," vydechla úžasem Tabby. Oběma se situace zdála být úplně jiná. Dylan se takovýchto věcí zdráhal a nejradši by o nich ani nevěděl. Připadalo mu neslušné, když lidé věděli o sexuálním životě někoho jiného. Kdežto Tabby tyto věci skoro vůbec neřešila. Nedávala jim tak velkou váhu, jako Dylan. Možná, že byla víc uvolněnější, nebo prostě jinak stavěná.

"Proč to zvedáš?" řekl šokovaně Dylan, když zpozoroval Tabby, jenž se snažila ze země za pomoci ručníku zvednout jednu z pomůcek. Byla to ta ženská pomůcka, pojmenována po neznámém Robertovi.

"Může se hodit," odvětila mu ledabyle Tabby, která si věc několikrát opláchla a poté zabalila do ručníku. "Navíc, když jedu za sestrou, musím přinést nějaký dárek, je to tradice."

"Ty jí chceš dát tohle?" Dylanův hlas zněl jako smíšenina znechucení a nuceného pobavení.

"Je velmi osamělá. A pokud budu mít štěstí, tak něco chytne." Zasmála se Tabby, která slovům, jenž vyslovila, nepokládala vůbec žádnou váhu. Věděla jen, že tím Dylanovi přivodí další vlnu znechucení.

"Ty jsi opravdu blázen, víš to?" řekl již uvolněnějším hlasem, když se následně posadil na velmi měkkou a velmi růžovou postel. "Tak, ty máš pravou půlku, já levou?" navrhl a podíval se se zdviženým obočím na Tabby, která jako odpověď pokrčila rameny. "Dobře. Hádám, že se sprchovat nebude ani jeden z nás."

"Tak to hádáš špatně. Jediná věc, na kterou se dnes těším, je sprcha. A je mi jedno, že se v ní koupalo několik miliard spermií. Jo, a ne že se mi budeš hrabat ve věcech." Varovala ho svým ukazováčkem, když mizela v bílé koupelně.

Jakmile se z místnosti ozvalo hučení vody, Dylan vstal a přešel ke své tašce, z které vytáhl čisté prádlo. Přetáhl si své tričko přes hlavu a odhodil ho do samostatné kapsy v tašce.

"Já si zapomněla kalhotky," ozvalo se z druhého konce pokoje. Dylan se prudce otočil, stojíc naproti polonahé Tabby sám jen ve svých černých spodkách. Tabby byla celá mokrá a její nahé tělo bylo kryto pouze díky bílému ručníku. V místnosti bylo takové ticho, že kapky, padající z Tabbyiných mokrých vlasů, dělaly největší rámus, když dopadly na zem. "No, nahý vypadáš mnohem líp," řekla a došla ke své tašce, z které vytáhla chybějící prádlo. Následně opět zmizela v bílé koupelně.

"Dík," vydechl Dylan, jenž byl stále ohromen charakterem krásné a okouzlující Tabby.   

______________________________________________________

○ Ano, vím, tento díl stojí za starou belu, ale takové díly prostě jsou :D. Omlouvám se za to, ale já chtěla, aby byl tento příběh takový... přirozený, no a nakonec to dopadlo tak, že se oba viděli polonazí. Běžná věc, že? :D

○ Chci vám strašně moc poděkovat za vaše úžasné komentáře a votes! Opravdu si toho moc vážím a pokaždé co si čtu nějaký komentář, tak se směju jako malé dítě, které vidí dárky pod stromečkem. :D

○ Slibuju, že ta trapná sexuální položka se v příběhu ještě objeví :D Není to tak, že by Tabby byla nějaký úchylák... jen mě nenapadl jiný způsob, jak by k němu přišla (mohla ho sice už dávno mít, ale to jsem nechtěla :D)