"No konečně si dojel, víš, že kolem tebe se plazilo pár šneků, kteří sem dorazili dřív, než ty?" uchechtla se Tabby, jenž si právě hrála se svými klíčky od auta. Točila je na svém prstu  a koukala se přitom na pobavenou tvář přijíždějícího Dylana. Znepokojoval ji jeho úsměv. Byl to záludný úsměv, který jí připomínal grimasy při pokeru. O co mu doopravdy šlo? Tabby věděla, že s tím poměrně pohledným cizincem není něco v pořádku, ale sama nevěděla, zda chtěla vědět co. Za tím vším byl ten úsměv. Ten roztáhlý, pokřivený úsměv, který se snažil přeměnit Dylanovu tvář na děsivou.

"Ale zpět k tématu, naval mi ten zasraný zapalovač," vyštěkla po něm hned, když se svýma nohama dotkl zemského povrchu. Jakmile se k němu Tabby řítila, aby získala svůj milovaný zapalovač, chytil jí svými pažemi tak, že se sotva hýbala. Věděl, že to nebyl moc dobrý tah, jelikož si o něm mohla myslet, že je to nějaký psychopat, který si vybral právě ji za dnešní oběť.

"Ne tak rychle, ještě mi dlužíš drink." Mrkl na ní a následně ji táhl za sebou k baru, postaveného hned vedle starého až děsivého motelu. Z baru tříštily kousky zatuchlé nostalgie tak jasné, že nebylo vidět nic jiného. Jednoduše řečeno se léta na baru viditelně podepsala. Dylan již bez vláčení Tabby za zády došel přímo k baru a posadil se na vyvýšenou židličku, načež poplácal místo vedle sebe na znamení, že si má milá Tabby sednou, nebo k ní přijde jeden z robustních motorkářů, kteří se při pohledu na dívku tak půvabnou, zvedali ze židle jen kvůli jednomu důvodu.

"Jsi divný, víš to?" povzdechla si Tabby, když si sedla na označené místo, které jí Dylan držel. Dylan pokrčil rameny a objednal si pití, jehož obsah ani dobře neznal. Bylo mu jedno, co do sebe nalije, když jeho jediné štěstí ukradl jeho vlastní bratr. Byla to zrada nejvyššího stupně. Vždycky si myslel, že je Mickey ta pravá. Byl si tím také na sto procent jistý, že ji dokonce požádal o ruku. Měl to být magický okamžik, který byl pokažen právě onou zradou.

"Jsi v pořádku?" zeptala se bez sebemenšího zájmu naštvaná Tabby, jenž počítala sekundy svého ztraceného života. Byla ráda, že odešla. Chtěla to udělat už dávno, jen proto neměla žádný pádný důvod. On totiž Hankovi pouhé nechci nestačilo. Musel po ženě chtít, aby mu řekla přesný důvod jeho selhání. Ne, že by Tabby nebyla schopná přijít na jiný nedostatek zkaženého Hanka. Měl jich dost. Jen pro samotného Hanka byly ony nedostatky samozřejmostí, dovoluji si říci i základem jeho podstaty. Proto jejich použití bylo hned odepsáno.

"Ani ne..." povzdechl si na oplátku zničený Dylan, který položil zásnubní prsten před své pití. Tabby zahlédla blýskavý předmět a hned jí všechno došlo. Otevřela svá ústa, neboť chtěla něco říct. Když se ale na Dylana pozorně podívala, ústa hned zavřela. Nebyla si jistá, jak uklidnit cizího člověka. Kdyby to byl přítel, věděla by, co by měla říct. Ale s cizím člověkem si o takovýchto věcech povídat nemůžete. Jednoduše nesmíte kritizovat vztah, o kterém jste nic nevěděli. A Tabby neznala ani proradnou Micky, ani zrádce Billa a už vůbec ne chudou oběť Dylana. Proto jen poplácala svého neznámého společníka po rameni a věnovala mu neviditelnou slzu, kterou symbolicky spustila ze svého chladného oka.

"Takže... chceš o tom mluvit?"

"Já nevím, měl bych?" řekl bez jakéhokoli přemýšlení. Bylo mu doopravdy všechno jedno. Chtěl se opít. To bylo to jediné, čím si byl jistý. Chtěl zapít svůj smutek, ztracenou lásku a veškerý hněv, který v sobě dusil.

"To záleží na tom, jestli máš o čem mluvit." Usmála se Tabby, jenž se modlila, aby jí Dylan podal její oblíbený zapalovač a ona pak mohla klidně odejít. Avšak malinká část chtěla znát příběh zraněného muže, sedícího vedle ní. Chtěla znát každý detail, který měl vliv na jeho osobnost.

"Měl jsem přítelkyni. Chodili jsme spolu poměrně dlouhý čas, byl jsem si všemi možnými procenty jistý, že je to ta pravá. Ale když jsem se jí zeptal, jestli by si mě nevzala, řekla mi, že mě podvedla s mým vlastním bratrem, kterého podle jejích slov miluje víc, než mě, neboť já trávím hodně času v koupelně a v práci, aby si mohla koupit všechno co chtěla a ještě k tomu si broukám u jídla. Kdežto můj bratr je perfektní. Ten si u jídla nebrouká, do práce nechodí a sprchuje se jen večer." Vyklopil ze sebe znavený Dylan, kterému bylo skoro do pláče. Ovšem když uslyšel uchechtnutí osoby, sedící vedle něj, nakrčil obočí a věnoval jí zákeřný pohled.

"Promiň, něco k smíchu?"

"Ona ti doopravdy řekla, že za její podvádění může tvé broukání a dlouhé ranní sprchování?" zeptala se už s projeveným zájmem Tabby, která stále zadržovala smích. Jeho situace jí přišla nanejvýš komická. Přece tomu doopravdy neuvěřil, není přece hloupý?

"Ano, to mi řekla," odpověděl neutrálním hlasem s pohledem stále upřeným na smějící se Tabby.

"A ty si tomu doopravdy věřil?" dodala ještě k tomu Tabby, aby si byla jistá, že se v něm nespletla. Ale Dylanovo sekané přikývnutí jí maximálně zklamalo.  Doufala  v to, že jí řekne něco ve smyslu ukončení vztahu kvůli podvádění, a ne kvůli blbým výmluvám.

"Promiň, ale je to blbost. Jí nevadily tvé úchylky, jen ztratila procenta," odfrkla si ledabyle a usrkla si ze svého drinku.

"Procenta? Jak to myslíš, že ztratila procenta?" zeptal se nechápavě Dylan, který se obával ztrátě v této konverzaci. Obával se tomu, že nebude rozumět ani jednomu slovu vypuštěné z jejích úst. Nebyl schopen se soustředit na jediné slovo. Jediné, co mohl vnímat, byl pohyb jejích rtů a záře jejích očích. To bylo jediné, co chtěl a také mohl vnímat. I když nakonec se přemohl a začal poslouchal slova, která mu sdělovala s největší důvěrou.

"Ano, procenta. Na začátku vztahu máš plných sto procent jistoty, že daného člověka miluješ. Stejně tak si je měl ty, když si chtěl tu tvou požádat o ruku. Neříkám, že její stupnice procent nebyla na stovce, jen se ti snažím vysvětlit to, že tvé úchylky za to nemůžou. Prostě si musela vymyslet nějakou dobře uvěřitelnou výmluvu, kterou pak zazdila jasným oznámením o nevěře. Jelikož z původních sto procent, její láska k tobě klesla třeba na osmdesát, pak na padesát a nakonec se dostala na samotnou nulu, z které ji dostal tvůj vášnivý bratr."  Vysvětlila Tabby Dylanovi její teorii o lásce, nad kterou několikrát denně přemýšlela. Dylan hltal každé slovo, které vyslovila. Jeho omámení se začalo stupňovat.

"Hele, nejsou to žádné úchylky. Ráno se přece sprchuje spousta lidí," uchechtl se Dylan, kterému přišlo urážlivé pojmenování jeho každodenního rituálu.

"No a přesně o tom mluvím. Ty tvé rituály tu totiž byly s tebou již na začátku samotného vztahu. Nevadily jí kdysi, tak proč by jí měly vadit teď?" slova mladé Tabby dávala v pár okamžicích smysl. Dylanovi se líbilo, jakým stylem přemýšlí. Líbilo se mu, jak její oči září, když se rozpovídá. Líbila se mu celá, jelikož její vášeň, která z ní vystoupala při konverzaci byla jasně viditelná.

"Myslíš, že je možné zůstat na sto procentech napořád?" řekl Dylan s pohledem sklopeným ke svému pití. Tabby se nadechla a rozhodovala se, co by měla říct, aby nic nepokazila. Nechtěla přece rozesmutnit již tak smutného samotného cizince.

"Myslím, že ano, jen se o to číslo musí se zájmem starat oba dva."

"A co když tady žádná procenta nejsou? Co když mě prostě a jednoduše přestala milovat?" řekl klidným, ale roztřeseným hlasem smutný Dylan, jehož poslední kapka zlatavé tekutiny skončila v jeho krku.

"Můžeš přestat dýchat, ne přestat milovat jednu osobu, která ti byla vším." Slova Tabby byla rozumná a stály za přemýšlení. To bylo každému jasné. I samotnému Dylanovi, který se ale teorii o procentech lásky snažil vyvrátit.

"Takže říkáš, že jsem jí nebyl vším?" Dylanův hlas byl na stejné úrovni, jako hlas dítěte, které se dozvědělo, že Ježíšek jsou rodiče. Tabby mu věnovala neutrální pohled, který se nakonec proměnil v lítostný úsměv.

"Já neříkám nic, ale přitom říkám všechno," odvětila s tajemným pohledem. Dylan se musel pousmát nad jejím chováním. Přišla mu až půvabně zvláštní. Nevěděl, jaký z ní má mít pocit, a to ho z neurčitého důvodu dělalo zvědavým. I když jejich poznání nebylo úplně filmové, věděl, že je výjimečné, stejně jako samotná Tabby.

"No, dost o mně. Co ty? Jaké vztahy máš s lidmi opačného, či stejného pohlaví?" usmál se na ní a mávl na barmana rukou, aby mu dolil odpornou tekutinu, která ho dělala uvolněnějším.

"Oh, Bože, ani se neptej. Právě jsem od jednoho zoufale odporného vztahu utekla. Jmenoval se Hank a byl zkráceně tou nejodpornější osobou, kterou jsem kdy za svůj život potkala. Vím co si říkáš. On Hank byl na začátku našeho vztahu poměrně milá osoba. Ale už v den našeho poznání mi mělo dojít, že to nikam nepovede. Nakonec jsem ale našla dobrou výmluvu, jak z odporné pasti plnou alkoholu utéct, a stalo se." Tabby mu úsměv obětovala, jelikož si konečně uvědomila, že v žádné pasti není. Není žádný Hank a žádná pravidla. Jen ona a cizinec, který drží její milovaný zapalovač mezi svými prsty.

"Jak to myslíš, že jsi měla hned od začátku vašeho seznámení vědět, že to nikam nepovede? Snad jste se nepoznali přes omyl na facebooku. Na to jsi moc stará, ne?" šťouchl do ni posměšně Dylan, načež od ní dostal mírnou ránu do ramene.

"Nejsem stará, je mi sotva dvacet dva... No, poznali jsme se přes přátele. Šla jsem se svou kamarádkou na dvojité rande, kdy měl její přítel přivést slušného kamaráda, a on přivedl Hanka. Víš, já si myslím, že už samotné seznámení má obrovský vlil na to, abys poznal, jestli má vztah nějakou cenu. Podle mě by mělo být seznámení něco výjimečného, nového. Ne dvojité rande v levné hospodě. Nemyslím si, že by to totiž byla dobrá story pro děti. Musí to být napínavý, možná i divný začátek příběhu. Musí tě to prostě probudit, jako ledová voda. Něco, co ti dá takový šok, že tě to přinutí zastavit, nadechnout se, rozhlédnout se kolem a uvědomit si, že je to právě ta chvíle, na kterou si celou tu dobu čekal. Žádné seznamky, ani dvojitá rande. Prostě staré seznámení, které se ti vryje do paměti." Dylan s úžasem sledoval a vnímal každé slovo, které Tabby řekla.

"Takže takové seznámení, které začne koupí posledního balíčku cigaret a končí u krádeže zapalovače a následně závodu k motelu a přinucení ke koupi drinku?" řekl Dylan, když se Tabby nepohodlně zavrtěla na židli.

"Mám pocit, že tohle je jasný příklad," vydechla a věnovala mu jeden ze svých jedinečných úsměvů, které si schovávala pro ono seznámení. Nakonec se zdá, že milovaný zapalovač už v tomto příběhu nehraje vůbec žádnou roli. 

______________________________________________________

○ Tak, je tady druhý díl mého nového příběhu! Doufám, že jste už všichni pochopili systém, kterým budou kapitoly označovány. Myslím, že je to pěkné, neboť budete vědět, jak na tom jejich "vztah" je:D.

○ Chci vám opravdu moc poděkovat za vaše milé komentáře, jelikož jste mi udělali ohromnou radost! Upřímně jsem nečekala, že se bude příběh líbit tolika lidem, když se v něm nevyskytují 1D! :D