"Jak můžeš být takové hovado? Víš, co si tím způsobil?" křičela Tabby na svého nejnovějšího přítele. Byla neuvěřitelně vyvedená z míry kvůli jeho divadlu, které předvedl před jejím otcem na jejich každoroční večeři, na kterou ho bez dovolení přivedla, neboť doufala v to, že se bude aspoň jednou slušně chovat.

"Co pořád vyvádíš, baby? Nemůžu za to, že je tvá rodina plná zazobaných a konzervativních idiotů, co nepochopí ani jeden jediný vtípek," bránil se Hank, který plně věřil, že je v této hádce úplně nevinně. Neviděl jediný špatný bod jeho chování na dnešní večeři. Podle něj si vedl skvěle, možná až moc skvěle, proto to její rodiče nedokázali skousnout.

"Jenže ten tvůj vtip urazil mou umírající tetu, ty jeden sobecký imbecile," odvětila Tabby ještě hlasitějším hlasem. Věděla, že pokud Hank řekne ještě jednu hloupou větu, ve kterou bude jako malé dítě nadějně věřit, vykopne ho ze dveří, nebo odejde sama.

"Drž už hubu a pojď do postele, mám pocit, že mě ty mé vtípky zase rozvášnily," řekl naprosto klidným a vážným hlasem. Tabby plná vzteku utekla do ložnice, kde vyhrabala všechno oblečení a narvala ho do jediného batohu, který měla poblíž. Ještě předtím, než se Hank doplazil do místnosti, tak Tabby zapínala batoh plný potřebných věcí a razila si cestu ven z nepříjemně zapáchajícího bytu. Jakmile už startovala, uslyšela zoufalé křiky jejího bývalého přítele, což jí donutilo vydat ze sebe posměšný povzdech. Když spatřila světélko, jenž oznamovalo prázdnou nádrž, nespokojeně zabručela a mířila na nejbližší benzínku.

°mezitím o pár ulic dále°

"Musíš odejít, Dylane," vydechla nervózní Mickey, která právě svými třesoucími prsty svírala ucho těžkého kufru, jenž držela svému bývalému snoubenci.

"Jen...jen mi řekni, co jsem udělal?" zašeptal skoro neslyšným hlasem zklamaný Dylan, v jehož pravé ruce svíral zásnubní a velmi drahý prstýnek. Musel se držet, aby z jeho očí neproklouzly třpytivé slzy, které by ukázaly jeho zranitelnost.

"Je to prostě...já, já už nemůžu vystát to, jak se každé ráno tak dlouho sprchuješ, také v kolik hodin chodíš z práce a tvé broukání u jídla je také nesnesitelné. A to s Billem... nebudu se ti omlouvat, protože je to vina nás obou. Sbohem," odpověděla Mickey Dylanovi, který právě drtil kluzký prstýnek kvůli přívalové vlně plnou vzteku a zklamání.

"Mého bratra vynech, prosím. Nechci znát detaily," zavrčel, přičemž uchopil těžký kufr do svých silných rukou. "Můžeš...můžeš mě aspoň naposledy trapně obejmout?"

"Ne, dobrou," řekla chladným a otráveným hlasem, načež rychle zabouchla dveře Dylanovi přímo před nosem. Ten jen zakroutil hlavou a hodil svůj kufr do zadní části auta a co nejrychleji nastoupil a rozjel se směrem na jeho oblíbenou benzínku, jelikož měl chuť na jeden odporný vajíčkový sendvič, který byl jedině možný sehnat právě na oné benzínce.

°

"Dobrý den, chtěla bych jedny červené Malbora," poprosila tichým hlasem Tabby, jejíž ruce se nepřestaly třást, kvůli posledním událostem. Nemohla uvěřit, že nechala Hankovi celý byt jen pro sebe. Vždyť všechno platila jen a jen ona. On v podstatě nikdy nic opravdu nezaplatil.

"Omlouvám se, slečno, ale poslední červené Malbora jsem před chvílí prodal támhletomu mladíkovi. Jestli chcete, mohu Vám nabídnout jiné," řekl omluvným hlasem postarší prodavač. Tabby jen rezolutně zakývala hlavou a svýma zaujatýma očima vyhledávala mladíka s krabičkou jejích oblíbených cigaret. Když jej konečně našla, opírajícího se o své postarší auto, vydala se za ním poměrně rychlým krokem.

"Hej, ukradl jsi mi mé cigarety, což znamená, že mi musíš dát aspoň jednu debilní cigaretu z toho posraného balíčku," vyhrkla ze sebe neurvale Tabby, což donutilo zmateného Dylana trochu zavrávorat a svůj pohled přesměrovat na hubenou a pohlednou dívku stojící přímo před ním, žádající si o své oblíbené cigarety. Dylan se jen uchechtl a celou krabičku podal neznámé dívce. Tabby se nevěřícně a podezřívavě zamračila a krabičku si vzala.

"Klidně si je nech, stejně nevím, proč jsem si je koupil," vydechl, přičemž pozoroval Tabbyin propichující pohled stejně intenzivní, jako byl ten jeho.

"Nekouříš?" zeptala se Tabby, její prsty se snažily zprovoznit neposlušný zapalovač s pitomou dětskou pojistkou. Dylan se nadále nemohl dívat, jak dívka nemotorně šmátrá po zapalovači, proto jí ho vytrhl z ruky a schoval si ho do kapsy. "Hej, co to děláš?"

"Na benzínce se nesmí kouřit," upozornil Dylan Tabby, která jen chápavě přikývla a trapně se zasmála. "Mimochodem, jsem Dylan." podal ji ruku, přičemž očekával potřesení, nebo cokoli jiného. Klidně pusu na líčko, či objetí. Možná i rána pěstí by byla přijatelnější, než ostrá slova nepříjemné Tabby.

"Neptala jsem se. Díky za ty cigarety," řekla nepříjemným tónem, načež se rozešla ke svému černému autu. Jakmile nastoupila a opět se rozjela směrem neznámo kam, oddechla si a pustila si svůj oblíbený cestovní mix písní, které jí vždy udržely vzhůru a šťastnou. Teď splňovaly aspoň jeden účel. Ani si nevšimla, že celou dobu jede vedle toho starého auta od vlezlého a trochu trapně roztomilého hnědo očka. Ovšem když uslyšela hlasitý klakson, otočila se za zvukem a stáhla okénko.

"Proč mě sleduješ?" zakřičela a doufala, že to Dylan uslyšel.

"Zajeď ke krajnici," ozvalo se z druhého auta. Tabby jen zabručela a překvapivě opravdu zajela ke krajnici a zastavila auto. To stejné udělal Dylan, který hned poté vyšel z auta a šel směrem k Tabby, jenž se také pomalu plazila z auta.

"Tak co?" zeptala se opět nepříjemným hlasem, načež si svou pravou rukou pročísla své husté, tmavé vlasy. Dylan hrabal v kapse a poté vytáhl žlutý zapalovač, který podal mladé Tabby.

"Nechala sis něco v mých kalhotách," uchechtl se Dylan a hned poté začal štrachat ve své kapse, z které nakonec vylovil žlutý zapalovač. Tabbyiny oči se rychle rozšířily a její ruka se hned natahovala po nažloutlém předmětu. Ovšem když chtěla zapalovač uchopit, Dylan cukl rukou. "Ne, ne, ne."

"Vážně? Co máš za problém Dylane?" Dylana udivilo, že si pamatuje jeho jméno. Většina lidí mu totiž říkala Dane, Dave, nebo občas i Donnie, ale to doopravdy jen zřídka.

"Nedaleko odsud je starý motel, kdo k němu dojede první, získá zapalovač."

"To je trochu přihlouplé, nemyslíš? Protože ten zapalovač si můžu koupit na další benzínce. Navíc, jak ti mám věřit, že ten zapalovač nevyhodíš z okna? A ještě jedna věc. Vůbec tě neznám, tak proč bych s tebou měla závodit jako malé dítě?" vyhrkla Tabby, jejíž koutky začaly nemilosrdně cukat. Přišlo jí strašně komické, kam se děj jejího života posunul. Před nedávnem se snažila uklidnit svého otce, jenž byl rudý vzteky kvůli chování jejího ex-přítele, a teď bude závodit po dálnici s pravděpodobně narušeným jedincem s roztomilou tváří a přiblblým jménem.

"Protože je další benzínka až dvě hodiny cesty a sama víš, Tabby, že si doopravdy potřebuješ zapálit," odvětil jí Dylan bleskovou rychlostí, přičemž nezapomněl dodat velký důraz na vyslovení jejího jména.

"Ale...počkej, odkud znáš mé jméno?" zeptala se rozpačitě, když se snažila vymyslet způsob, jak se této nepříjemně divné situaci vyhnout co nejrychleji.

"To jméno bylo napsané na tom zapalovači. Trochu dětinské podepisovat si majetek, nemyslíš? No jo, asi ne, když ses tam doopravdy podepsala." Na chvíli se odmlčel, aby si Tabby dobře prohlédl. Podle něj nebyla tak něžně krásná, jako Mickey, ale byla opravdu zajímavá. Tabby si jeho pronikavého pohledu, jenž neskrýval, všimla, a proto si rychle upravila své roztřepené vlasy. "No nic, asi se bez toho zapalovače obejdeš. Tak já jedu." nečekal na odpověď, či zoufalý křik. Bylo mu v tu chvíli úplně jedno, jestli ho má mladá Tabby za blázna. Věděl, že nemá co ztratit, tak proč nevyužít šance a netěšit se z toho, co si osud připraví? Když nasedal do auta, které následně jednoduchým způsobem nastartoval, široce se usmál, neboť kolem něj proletělo velkou rychlostí Tabbyino černé auto, z jehož okénka byla vystrčena ruka ukazující prostřední prst.

__________________________________________________________

° Tady to konečně je! :D Prologue- či co- k mé nové povídce, překvapivě bez 1D! Ani si nedokážete představit, jak moc nadšená jsem! Na tuto povídku jsem se chystala už několik měsíců a teď je konečně tady :)

° Musím velice poděkovat perfektní Charlotte, která pro tuto povídku vytvořila úchvatný trailer ->

Za to jí patří obrovské díky!

° Doufám, že se vám povídka bude líbit, neboť já jsem z ní popravdě velice nadšená :D Jen vás chci upozornit, že kapitoly/díly nebudou číslovány (tak, jako obvykle). Kapitoly/díly budou nést počet procent (myslím, že to pochopíte po zhlédnutí traileru). Obávám se, že vám je to prozatím nejasné, ale v příštím díle byste to měli už bez problémů chápat! :)