Pohled třetí osoby:

Další den Honza pokračoval v zaběhlé rutině. Natáčení, vyřizování mailů, psaní nebo volání s klukama. Nic zvláštního se nedělo a jestli mu třeba napsal Michal, tak to záměrně ignoroval. On ho dokázal ignorovat, když to bylo důležité a potřebovali spolu něco řešit a komunikovat. Tak teď ho může ignorovat pro změnu on.

Michal měl podobný den, akorát s tím rozdílem, že doma moc dlouho nevydržel. Musel na vzduch. Proto se hodiny a hodiny procházel po Praze bez jasného cíle. Prostě jen tak, aby něco dělal. Cítil se zvláště. Už si odvykl na samotu a teď si na ní měl opět začít zvykat. Nebyl si jistý, jestli to dokáže. Snažil se Honzu kontaktovat ale bez úspěchu.

Nepřekvapilo ho to. Tušil, že ho Honza odřízne a po několikáté nepřečtené zprávě a nepřijatém hovoru, si konečně řekl, že to celé byla především jeho chyba. Neměl po Honzovi vůbec chtít, aby mezi někým volil. Měl mu věřit, věřit že to co mezi nimi je, je dostatečně silné. Teď o něj díky svojí žárlivosti a pochybám přišel.

Zatímco blonďák přemýšlel, jak to napravit. Brunet se pomalu ale jistě oklepával a opět si navykl na svobodný život. S Markem se bavil zase víc než dřív a pomáhal mu s problémy, které se tentokrát týkaly jeho vztahu. To je snad ještě více sblížilo a připravilo půdu pro to, co se stane až se opět po dlouhé době uvidí...

Příští část už bude epilog.