"Kolik jazyků znáte?" zeptal se na rovinu Tony. Když už s tím mužem má strávit veškerý svůj čas, tak proč by jej nemohl pořádně poznat.

"Docela hodně. Mluvím arabsky, kurdsky, rusky, mongolsky a maďarsky. Ale i tak, to všechno pro tuto oblast nestačí," nespouštěl oči od všech součástek na stole, jež mu měly posloužit ke stavbě rakety Jericho.

"Víte, kdo jsou ti lidi, co nás tu vězní?"

"Tito lidé jsou vaši nejvěrnější zákazníci. Jedna z těch nebezpečnějších teroristických organizací. Říkají si 10 Kruhů." Tony nakrčil obočí. Jedna lepší zpráva za druhou. "Bude lepší, když mě přiberete do plánovacího procesu. Můžu se vám hodit." Potichu zabručel a pokračoval v práci. Z jedné menší rakety vyšrouboval jednu konkrétní součástku a tu rozebral ještě na menší kousek.

"Co to je?"

"Tohle je paládium. 1,5 gramů, ale my ho potřebujeme víc, takže rozeberte i ty další," řekl Tony, ale stále mu neprozradil, co má v plánu. Pracoval několik dní v kuse, než se dostal k polovině toho, co chtěl udělat. Muž, který se mu konečně představil jako Yinsen, mu byl k ruce. Pomohl mu s několika částmi, a když byl za pár dnů hotov, představil mu svůj výtvor.

"To ale nevypadá jako raketa Jericho," divil se Yinsen.

"Tohle je malý obloukový reaktor. Doma mi tohle pohání celou továrnu. Tenhle by mohl zadržet střepiny."

"Kolik vyprodukuje energie?" vyzvídal dál.

"Jestli počítám správně, tak 3 Gigajouly za vteřinu."

"To může pohánět srdce na 50 životů."

"Správně. Anebo... Něco velkého patnáct minut," zvedl se a popošel k jinému stolu, kde byla rozložena spousta průhlednějších papírů. Když je Tony složil na sebe, Yinsen spatřil kresbu. Byl to velký oblek. "Naše jízdenka na cestu pryč."

Po několika dlouhých týdnech plných práce, bez slunečního světla a čistšího vzduchu si konečně na chvíli odpočinuli.

"Neřekl jste mi, odkud jste?"

"Z malého města jménem Gulmira," pousmál se Yinsen.

"Máte rodinu?" ptal se dál Tony.

"Ano, a uvidím se s ní, až se odtud dostaneme. A vy máte rodinu?"

Tony se po jeho otázce zadrhl, ale následně odpověděl. "Mám dceru," řekl a na tváři se mu po dlouhé době rozlil menší úsměv. Bál se na ni myslet s tím, že ji už možná neuvidí. Ale nyní se mu v hlavě proháněla myšlenka, jak se na něj jeho dcera směje. Avšak ta vzpomínka je už stará. "Ale teď spolu už tolik nevycházíme," jeho úsměv povadl. Yinsen si toho všiml.

"To je mi líto." Chvíli ticha vystřídalo agresivní bušení do jediných dveří, které k nim vedly. Rychle se postavili a dali ruce za hlavy, jak už to byli naučeni. Tentokrát k nim nepřišla stejná sebranka, ale i muž, kterého Tony ještě neviděl.

"Jen klid," pravil studeným hlasem, jako by místo něj měl kus ledu. Luk a šípy byly kdysi dávno vrchol technologie," sdělil jim neznámý muž. "A s ním velký Chingi-schán vládl od Pacifiku až po Ukrajinu. Říši dvakrát větší než měl Alexandr Veliký." Procházel kolem nich jak dravá zvěř. „Ale dnes ovládá tento prostor ten, kdo má poslední Starkovy zbraně." Tony i Yinsen ho nervózně pozorovali, když se přiblížil k jejich nákresům, pro útěk. "A teď jsem na řadě já." Pohlédl na Yinsena nebezpečným pohledem a začal na něj mluvit jiným jazykem. Tonyho to neskutečně štvalo. Dva z mužů najednou chytili Yinsena za košili a položili ho na stůl. Neznámý muž, co k nim přišel, se k němu otočil s kleštěmi, v nichž držel žhavý uhlík. Neustále se Yinsena na něco vyptával. Nejspíš se mu chystal uhlík vrazit do úst, jelikož opakoval pořád to samé. Tony se rozhodl zakročit.

"Hej chcete přesný datum nebo co?" rozešel se k němu. Muž zvedl pohled od Yinsena a zaměřil se na Tonyho. "Bez něj to nezvládnu," kývl směrem k Yinsenovi, jenž měl stále hlavu položenou na stole.

"Máte den na to, abyste dokončil Jericho," sdělil mu konečnou podmínku a spolu se všemi svými muži odešel. Oba dva si nesmírně oddechli.

Následující noc ani jeden z nich nespal a oba usilovně pracovali na dokončení toho obleku. Brzo ráno započal jejich plán.

Tony se s pomocí Yinsena nasoukal do kovových součástek a poté ho korigoval, aby mohl oblek zapnout. Když už si mysleli, že všechno proběhne bez problémů, od vchodu se začaly ozývat naštvané hlasy. Yinsenovi se zpotily ruce.

"Odpovězte mu něco," pobídl ho Tony.

"To je něco jako maďarština, ale..."

"Alespoň to zkuste," Tony se snažil uklidnit svého společníka. I když se pokusil něco povědět, chtěli se dostat dovnitř. Avšak když se o to pokusily, dveře bouchly pod nastraženou pastí a odhodily muže daleko od cely.

"Zabralo to?" zeptal se Tony, jelikož se nemohl v obleku otočit. Ještě ne.

"Pane bože, jo zabralo," odvětil Yinsen.

"Teď spustíte spínací sekvenci, rychle," pobídl jej Tony. Yinsen mačkal na klávesnici různá tlačítka, která mu Tony řekl. Na malém počítači naběhl proužek a oblek se začal načítat. "Než půjdete za mnou, přesvědčte se, že cesta je volná."

"Chce to víc času. Nějaký pro vás získám," věnoval mu poslední pohled, než se vrhnul do jeskyně plné teroristů.

"Yinsene, držte se plánu. Yinsene!" snažil se jej zastavit, ale už ho neslyšel. Když se konečně oblek nastartoval, vydal se Tony skrz jeskyní chodby k východu. Cestou ven na něj zaútočilo pár teroristů, ty však Tony bez problémů zvládl. Ještě pár kroků a spatřil sluneční světlo. Už byl téměř na svobodě. Než se tam však stihl dostat, spatřil Yinsena ležícího na zemi. Jeho košilí prosakovala krev. Jeho krev. Z obličeje si sundal masku a klekl si k němu.

"Yinsene, no tak, zkuste vstát. Máme plán, musíme pryč," chtěl ho dostat pryč. Nesnesl pomyšlení, že on se dostane pryč a Yinsena by tu nechal. "Uvidíte svou rodinu."

"Moje rodina je mrtvá. Uvidím se s nimi už za chvíli," trhaně se nadechl. "To je v pořádku, já to tak chci."

"Zachránil jste mě. Děkuji vám."

"Nezahoďte tuhle šanci. Můžete napravit své chyby," Tony pochopil, o čem mluví. Yinsen naposledy vydechl. Tonymu tělem projela vlna zlosti. Sklopil masku a vyšel ven z jeskyně. Muži, co čekali venku, na něj okamžitě začali střílet, avšak ani jedna kulka neprošla přes kovové brnění. Když střelba ustala, Tony neváhal ani vteřinu a zapnul své plamenomety. S nimi dokázal zničit většinu uskladněných zbraní, které tu měly. Jakmile skončil, zmáčknul nachystané tlačítko a vznesl se k obloze. Než se ale nadál, zřítil se k zemi.

Vymanil se z plechu a kovu a vydal se na cestu přes poušť, doufajíc, že najde nějaké známky po civilizaci. Dobrou hodinu, tedy to si Tony myslel, se potácel pouští vyschlý jako mumie. Nicméně zpozorněl, když uslyšel podezřelý zvuk. Mohli ho tak brzo najít a odvézt ho zpět do té jeskyně, kde strávil téměř tři měsíce?

Zalapal po dechu, když se nad ním objevily dvě helikoptéry americké armády. Zběsile na ně mával, a když viděl, jak přistávají a míří směrem k němu v čele s Rhodeym, vysíleně si kleknul na horký písek a konečně se po dlouhé době široce usmál.

************

Když Jessica zjistila, že našli jejího tátu, málem se na místě rozplakala. Po třech dlouhých měsících už přestala doufat, že ho dokážou najít.

A tak stáli na letišti, kde proti nim vyšel z letadla Tony Stark. Měl jednu ruku trochu pochroumanou, tak mu ji obvázali. Když přišel za pomoci Rhodeyho až k Jessice a Pepper, Jess se neudržela a vrhla se mu kolem krku.

"Ahoj," zašeptala do ucha Tonymu jediné slovíčko, ale to stačilo. Víc nepotřebovali. Tony ji co nejsilněji objal, jako signál. Je tady a už nikam nepůjde.

"Ahoj," odpověděl potichu a letmo se usmál do jejích kaštanových vlasů. Když se konečně odtáhli, i když nechtěli, Tony se otočil na uplakanou Pepper stojící opodál, nechajíc dva Starky ať se přivítají. "Červený oči? Že by i slza ukápla?"

Pepper se usmála. I po tom, co se všechno událo, to byl pořád ten stejný Tony. "Slza radosti, nerada hledám práci." Chvíli na sebe upřeně zírali. Jess si za Tonyho zády odkašlala.

"Správně. Dovolená končí."

Dívky odvedly Tonyho do auta, kde uvnitř čekal Happy jako řidič. Jess si sedla dopředu vedle něj a Pepper s Tonym dozadu.

"Kam pojedeme?" zeptal se Happy.

"Do nemocnice," řekla bez optání Happymu. Ten se chystal vyjet, avšak Tony jej rychle zarazil.

"Do nemocnice nepotřebuju. Už mě prohlédl vojenský lékař. Chci, abyste svolala tiskovou konferenci, teď hned. A Happy, chci cheeseburger. Zajeďte do nejbližšího fastfoodu, prosím." Tři osoby v autě neměly slov. Ale udělaly, o co je Tony žádal.

Svolat tiskovou konferenci nebylo složité, jelikož si všichni mysleli, že jim Tony poví, co se mu všechno přihodilo. Každý novinář by za tuhle informaci dal cokoliv. Avšak to nebyl důvod, proč ji Tony chtěl svolat.

Místnost byla naplněná fotografy a novináři se svými diktafony. Jakmile Tony vstoupil do místnosti, všichni se postavili a tleskali. Místo toho, aby se Tony postavil za pult, si sedl na zemi před něj. Ještě než všechno vypuklo, Jessica si všimla zvláštního chlápka, jak mluví s Pepper, ale nijak se tím nezaobírala.

"Mám návrh. Nemohli byste si sednout?" promluvil ke všem po dlouhé době. Všichni udělali, oč je žádal.

"Rád tě vidím," otočil se k Obadiovi a pokračoval. "Rád tě vidím, ale nerozloučil jsem se s otcem. Taky nebyl čas zeptat se ho, co si vlastně myslí o své práci a jestli si připouští pochybnosti. Ale možná byl opravdu takový, jak si ho pamatujeme z filmových týdeníků," odmlčel se a pohledem vyhledal svou dceru. "Viděl jsem Američany zabitý, právě těmi zbraněmi, který jsem vytvořil, abych je chránil a zjistil jsem, že jsem částí systému, kterému vyhovuje nulová zodpovědnost." Jeden z novinářů, úplně vepředu, se jej zeptal na klíčovou otázku, jež spustila řetězovou reakci. "Vlastně se mi tam otevřely oči. Uvědomil jsem si, že můžu tomuhle světu nabídnout něco víc než jen zbraně a proto," postavil se před pultík, stále očima sbíral odvahu přes oči Jessicy. Jess mu upřeně pohled opětovala. "S okamžitou platností zavírám divizi zbrojní výroby Stark Industries!"