Celý rozlámaný po dlouhém letu do Afghánistánu, nyní již upravený a oblečený do obleku Tony Stark vystupoval ze svého soukromého tryskáče. Na letišti na něj čekali nejvyšší zástupci z armády. Byla to pro ně velká čest poznat někoho takového.

Tony byl nadšen, že jim mohl prodat nově vytvořenou zbraň. Byla pro dobrý účel, říkal si neustále v hlavě. Mezitím, co mu v mysli pobíhaly další myšlenky, k němu přistoupili již zmínění zástupci z armády.

"Vítejte zde, pane Starku," natáhl k němu ruku. Tony ji přijal.

"Děkuji za pozvání, generále."

"Už se těšíme na ukázku vašich nových zbraní."

************

Když konečně dorazili na dané místo, mohl se Tony konečně pochlubit svou zbraní. Na druhou stranu už tu maškaru chtěl mít za sebou a letět zpět do Států. Ale nyní musel začít s představením.

"Je lepší budit strach nebo respekt? Já říkám, že nejlepší je obojí. Teď vám předvedu korunní klenot série svobody Stark Industries. Někdo říká, že nejlepší zbraň je ta, kterou nemusíte odpálit, já si dovolím nesouhlasit. Já mám radši, když dokážeme zbraň odpálit jen jednou," zdůraznil poslední slovo. Pak je nechal, aby ji odpálili. Když narazila do menší hory, vytvořila velkou tlakovou vlnu, která dosáhla až ke všem přihlížejícím.

"Představuji vám Jericho." Obchod měl očekávaný úspěch. Než se Tony posadil zpět do obrněného vojenského auta, zazvonil mu telefon.

"Tony, jak to šlo?" promluvil Obadiah.

"Bezvadně, máme předčasný Vánoce," odpověděl lhostejně Tony.

"No to je paráda chlapče. Tak se uvidíme zítra," řekl a zavěsil. Tony jen pokrčil rameny a nasedl do auta. Ještě než odjeli, se u Tonyho zastavil Rhodey.

"Tony," začal, ale Tony ho přerušil.

"Promiň, chlape, tady je to pro frajery. Srabi se vezou vzadu," Rhodey protočil oči, ale nechal ho sedět v konvoji vepředu. Konečně vyjeli. Zdálo se, že cesta zpátky na letiště proběhne naprosto v pořádku, ale osud tomu tak nechtěl. V polovině cesty konvoj napadli teroristé, kteří měli jeden jediný cíl. Unést Tonyho Starka. A ani armáda Spojených států jim v tom nedokázala zabránit.

************

Chlad. To bylo to první, co Tony ucítil, když konečně procitl. Než se stihl rozkoukat, neviděl nic než tmu. Po těle mu přejela husí kůže. Když se následně pořádně probral, ucítil cosi v nosní dírce. Když ji nahmatal, začala v něm klíčit panika. Z nosu se mu táhla plastová hadička. Pod návalem paniky ji násilím vyrval ven. Byla dost dlouhá, ale Tony odmítal ji tam mít, tak šla ven. Byl dezorientovaný. Rozhlížel se okolo sebe, než konečně něco spatřil. V rohu jeskyně, kterou už dokázal rozeznat, stál naproti zrcadlu starší muž a holil si tvář. Tony si chtěl sednout, ale nešlo to.

"To byste neměl dělat," prohodil neznámý muž. Když se Tony otočil zpátky, spatřil jakousi černou krabičku, do které byly zapojené trubičky. Tony v ten moment myslel, že dostane infarkt. Ty trubičky byly připojené k němu, tedy k jakémusi stroji připojenému do jeho hrudi.

Hned když se alespoň trochu uklidnil, potichu promluvil na muže, jenž s ním sdílel pobyt v jeskyni.

"Co jste to se mnou provedl?" zeptal se nalomeným hlasem.

"Provedl?" tázal se pohoršeně muž naproti němu. "Tímto jsem vám zachránil váš drahocenný život. Střepiny co šly vyjmout, jsem odstranil. Ty zbylé míří k vašemu srdci," zašmátral pro něco do kapsy od saka, vytáhl malou zkumavku a podal ji Tonymu. "Znám to od nás z vesnice. Ti co to mají, říkáme chodící mrtví, protože do týdne se střepiny dostanou k orgánům."

"Co to mám na sobě?"

"To je elektromagnet napojený na autobaterii," ukázal k němu. "Zabraňuje střepinám, aby nevnikly do srdce." Tonyho pohled přešel ke kameře v horním rohu jeskyně.

"Už jsme se potkali. Na technické konferenci v Bernu."

"Vážně?" zatvářil se nechápavě. "To si nepamatuju."

"Ani se vám nedivím. Kdybych byl tak opilý, nedokázal bych se udržet na nohou natož mít přednášku o integrovaných obvodech," lehce se pousmál.

"Kde to jsme?" pokračoval Tony s otázkami. Dřív než mu muž stačil odpovědět, tak se otevřely velké kovové dveře a dovnitř vstoupilo několik lidí až po uši ozbrojených a za nimi menší široký chlap. Tonyho spoluvězeň ho vytáhl na nohy a ukázal mu, co má dělat. Nehýbat se a nemluvit. Muž začal mluvit nějakým cizím jazykem, kterému Tony nerozuměl, avšak muž vedle něj zřejmě ano.

"Vítejte Tony Starku, nejslavnější masový vrahu v celé historii Ameriky," přeložil první větu. Tony z muže před nimi nespouštěl oči. Poznal svoje zbraně, což pro něj bylo ještě víc šokující, než že má v sobě zabudovaný elektromagnet.

"Máte mu vyrobit raketu Jericho, kterou jste tu předváděl," přidržel před ním fotku jeho zatím největší zbraně. Zvedl oči ke svému zajatci a rázně pronesl: "Na to zapomeňte."

Než se nadál, dva z nich ho chytili za předloktí a odvedli ho do jiné temné místnosti. Tam ho několik minut nepříjemně a bez slitování mučili. Následně jej odvedli ven z jeskyně, kde na ně čekal jeho spoluvězeň po boku jejich věznitele.

"Kumaha saur anjeun?"

"Ptá se, co tomu říkáte."

"Že má spoustu mých zbraní," řekl, i když věděl, že mu nerozumí. Začal kolem nich kroužit jako sup okolo mršiny.

"Říká, že může sehnat vše na výrobu Jericha. Máte mu dodat soupis materiálu," přeložil Tonymu další z neznámých slov. "Říká, že máte začít pracovat hned. Až budete hotový, tak vás propustí." Tony nechtěl nic takového udělat, ale v ten moment se mu zdálo, že nemá úplně na výběr a tak souhlasil, i když věděl, že ho určitě nepropustí na svobodu.

Odvedli je zpět do jejich vězení, kde mlčky seděli, než Tonyho spoluvězeň prolomil to nepříjemné ticho.

"Určitě vás hledají, ale tady v těch horách vás nikdy nenajdou," sdělil mu holý fakt." To co jste tu viděl, to je vaše práce Starku. Celoživotní práce je v rukou těchto vrahů. Takhle chcete umřít? Nepokusíte se přece jen o něco?"

"Nemá to cenu, stejně mě zabijou. Když ne, tak mám před sebou stejně jen týden," doslova hodil ručník do ringu. Ale muž vedle něj se nedal tak snadno odbýt.

"O to je ten týden důležitější."

MALIBU

Jelikož je víkend, Jess nemusela nikam chodit. Ležela u sebe v pokoji, v ruce měla svůj notes a do něj si kreslila různé obrazce a kresby. Z její nálady ji vytrhlo zvonění mobilu. Ani se nepodívala, kdo volá jen po slepu přijala hovor.

"Haló?"

"Jess, to jsem jen já," uslyšela z druhé strany nakřáplý hlas tátova nejlepšího přítele.

"Rhodey, stalo se ti něco?" okamžitě upoutal její pozornost. Rhodey si povzdechl.

"Něco se stalo, ale ne mě," pokračoval. "Když jsme odjížděli zpět na letiště, náš konvoj přepadli teroristé."

"A? Proč mi to říkáš?" bála se, že jí řekne to, co si myslí.

"A Tony je nezvěstný. Unesli ho. Je mi to líto, ale-" Jess zavěsila. Nechtěla nic slyšet o tom, že se ho snaží najít, žádnou útěchu. Jenom tak seděla a nehnula se. Poté, co si uvědomila, co se vlastně děje se zahrabala do peřin a nechala slzám volný průchod.

Celý měsíc po tom, co se dozvěděla o tátovi, chodila jako tělo bez duše. Ve škole byla jako mrtvola, jelikož v noci nemohla klidně spát. Ani její kamarádky ji nedokázaly rozveselit.

Uběhl druhý měsíc a nikdo o něm nic nevěděl. Rhodey ji i Pepper přišel nejednou zkontrolovat, jak si vedou. Pepper z té zprávy byla stejně v šoku jako Jessica.

Jeden den se Jessica prodírala věcmi v Tonyho laboratoři. Už nesnesla pohled na čtyři stěny ve svém pokoji a musela ven. Chtěla najít cokoliv, co by jí umožnilo myslet na něco jiného než svého tátu, který je někde zašitý u teroristů a taky se jí to dařilo. Objevila část laborky, o které vůbec nevěděla. Byla schovaná za velkou skříní, uvnitř bylo všechno zaprášené. Zřejmě by ji nikdy nenašla, kdyby byl Tony pořád v domě a nenašla by ani staré nažloutlé svitky, zahrabané v malé krabici. Vzala je ven na světlo a rozevřela jeden z nich. Musely být hodně staré, jelikož se jí málem rozpadly v ruce, avšak kresby na něm byly velmi dobře zachované. Jsou to pozice k ovládání vody. Proč je tu Tony měl schované, netušila, ale pokud je, to co se jí stalo tenkrát v kuchyni skutečné, mohla by podle se těchto studijních svitků zdokonalovat. Tak celý další měsíc tajně trénovala, až nakonec zvládala základní pohyby a dokázala pohybovat vodním živlem.