"Je pravda že..." odmlčel se. V místnosti nastalo ticho, než ho táta přerušil. "Jsem Iron Man."

Pepper vedle mě lehce zavrtěla hlavou. A když se natočila ke mně, spatřila, jak se usmívám.

"Proč se směješ?" Zhluboka jsem se nadechla, než jsem jí s radostí odpověděla.

"Řekněme, že jsem si byla jistá, jak tohle všechno skončí."

Kdybych jen tušila, co všechno se stane v následujících měsících, či let stane, raději bych to vzala zpátky.

Během pár týdnů se z Iron Mana stala mediální hvězda USA, a za pár měsíců jej znali i na druhé straně planety. Během těch pár měsíců, jsem se trochu zlepšila v ovládnutí vody a začala se soustředit i na zbytek živlů. Během toho, jsme se s tátou dohodli, že o mých schopnostech řekneme jen Pepper, Rhodeymu a Happymu. Nemělo by smysl to držet vůči nim v tajnosti. Stejně by na to přišli. Pepper s námi v podstatě bydlí a Rhodey je jako rodina a Happy je prostě Happy. Táta se prvně zdráhal mu to povědět, ale já Happymu důvěřuji. Jen před veřejností se musím víc ovládat.

Od té doby, co jsem probudila schopnosti větru, pokaždé když se naštvu nebo jsem nervózní nebo se prostě nesoustředím, zvedne se v mé přítomnosti vítr. A nebudu vám lhát, je to dost nápadné. Jednou jsem se ve škole rozčílila nad úlohou z elektrického proudu v kovech, že jsem shodila spolužákovi všechny sešity z lavice. Několikrát jsem taky někomu shodila z hlavy čepici, když jsem se dostatečně nesoustředila.

Co se týče ostatních živlů, probudily se jen vzduch a malinko země. Zato u ohně nedokážu zapálit ani hloupou svíčku. Tak jsem se rozhodla soustředit se na zbylé tři živly. Nikdy jsem se tak nezapotila, jako za posledních šest měsíců. A to nejen kvůli mým schopnostem. Škola mi dává taky dost zabrat, postoupila jsem totiž do druhého ročníku a po pár týdnech se mi kompletně zavařil mozek. Díky bohu za tátu, který je ve fyzice přeborník.

A taky mi pomáhá s mým vědeckým projektem, který je tak trochu pro jiné účely, než jen vědecký projekt, který bych měla odevzdávat do školy...

Když už mluvím o tátovi, řekněme, že si postavu Iron Mana dost užívá. Právě proto jsme teď vysoko v soukromém letadle spolu s Pepper, a díváme se na přímý přenos otevření velkolepého Stark Expa. Obrovský komplex plný vědeckých projektů a lidi se sem nahrnuli, jak diví. Táta sem na otevření přiletěl jako Iron Man. Lidi ho zbožňují a on si toho je vědom. Nemám mu to za zlé, dokud mu to nestoupne až moc do hlavy. A i ze sobeckých důvodů.

Večer probíhal v celku dobře. Táta skončil s uvítáním a vyrazil na cestu domů. Bohužel, když jsme seděly v letadle s Pepper, dozvěděly jsme se o jistém předvolání před samotný senát. Jindy bych kvůli tomu nebyla tak nervózní, ale tady šlo o Tonyho Starka, což znamená, že to nepůjde hladce.

************

"Pane Starku, mohli bychom pokračovat? Pane Starku!" Jak jsem říkala, Hladce to nepůjde. Ani kdybych tátu přemlouvala sebevíc. Projevila se naše arogance ve Starkových genech. "Vlastníte nebo nevlastníte nějakou zbraň?"

"Ne," odsekl táta, když se otočil zpět na senátora. "Vlastně záleží na tom, co Vy považujete za zbraň?"

"Iron Man je zbraň!" Za dobu, co se z táty stal Iron Man, nenašli se jen lidi, co ho mají rádi. Bohužel, a dalo se to čekat, existují i lidi, kteří se Iron Mana bojí nebo jsou na takové úrovni, až ho nemůžou vystát a nesnáší ho.

"Můj vynález není zbraň. Neodpovídá jejímu popisu."

"A co podle vás Iron Man je?" napřímil se senátor Stern.

"Robotická protéza," pokrčil rameny táta. Všechno jsem to sledovala spolu s ostatními přihlížejícími v místnosti ze židle vedle Pepper. Propalovala jsem tátovi do zátylku díru. Doufala jsem, že toho nechá. Jen celou situaci zhoršuje.

"My jsme se shodli, že byste měl odevzdat Iron Mana jako ZBRAŇ," to slovo zbraň velmi zdůraznil, "a to lidu Spojených států."

"Na to můžete zapomenout. Iron Man je část mě, já jsem Iron Man. Odevzdat ho by znamenalo odevzdat kus sebe. To je něco jako otroctví nebo prostituce. Nedám vám ho!"

"Já odborník nejsem."

"Na prostituci? Samozřejmě že ne, jste senátor!" Všichni se začali smát, kromě senátorů, mě a Pepper. Když se na nás otočil, uviděl můj zklamaný výraz.

"Já nejsem odborník na zbraně, ale mám tu někoho kdo je. Předvolávám Justina Hammera, našeho, momentálně největšího dodavatele zbraní." Justin Hammer. Dvěma slovy popsatelný jako neskutečný patolízal. V tu chvíli jsem jeho slova pouštěla jedním uchem tam a druhým ven. Zpozorněla jsem, až když senátor řekl, že předvolává plukovníka Jamese Rhodese. Všichni moc dobře vědí, že jsou přátelé a od senátora tohle byla velká podpásovka.

"Plukovníku, mám tu před sebou kompletní zprávu o zbrani s názvem Iron Man. Mohl byste přečíst do záznamu stránku 46 odstavec 3, prosím?" Senátor si v tu chvíli musel myslet, že má vyhráno. Na tváři se mu mihl úlisný úšklebek.

"Promiňte, senátore, ale vy chcete, abych ze své zprávy přečetl jen vybrané pasáže?" z Rhodeyho hlasu bylo poznat, že s ním nesouhlasí.

"Ano plukovníku."

"Myslel jsem, že tady budu podávat mnohem širší prohlášení. Je vám jasné, že jedna část vytržená z kontextu nemůže vyjádřit můj nesouhlas," poznamenal.

"Je mi to jasné, jen čtěte." Rhodey přečetl část, kde se psalo, že Iron Man neodpovídá zbrani, je nebezpečný a další záporné vlastnosti obleku, ale pak ještě rychle stihl přečíst k Iron Manovi něco kladného.

"Plukovníku, mohl byste nám ještě ukázat záznamy, které jste pořídili?" Rhodey jen vzdychl a ukázal na obrazovce fotky, podle kterých někdo už plně zkonstruoval podobný oblek. Táta mezitím něco šmátral v mobilu.

"Promiňte, ale potřebuju ty obrazovky." Táta se do toho rychle vmísil. „Když se pořádně podíváte na obrazovky, tady je Severní Korea a tady Írán." Na obrazovkách byly videa z různých zemí, kde se snažili vytvořit velmi podobný oblek a nic moc. "Hele není to Justin Hammer?" Vážně tam byl. Bylo vtipné, jak se "odborník" snaží vypojit televizi a situace na videu byla ubohá. Musela jsem se na tátu usmát.

"Řekl bych, že ostatním zemím zbývá pět až deset let a Hammer Industries dvacet. Nebezpečí nehrozí, Amerika je v bezpečí. Chcete můj majetek? Ten dostat nemůžete. Úspěšně jsem zajistil světový mír!" řekl a namířil si to pryč. Senátor po něm ještě hodil pár ošklivých slovíček. Mám pocit, že tento souboj táta vyhrál a jeho úsměv značí „Trhněte si senátore."