Včerejší bitka Wandu celkem vysílila. A nebo to byl celý rychlý sled událostí, kdy ráno vstávala klidná ke snídani a večer musela hledat místo na spaní pod mostem. A přitom se cítila o poznání lépe. Připadala si, jako by z jejich zad sundali obrovský kámen a konečně mohla nabrat vzduch do plic. To, co v sobě dusila spoustu dní, vyšlo ven v pár výbojích telekinetické energie, která poslala proti zdi hned několik mužů zároveň.
Na kost zmrzlé Wandě se konečně podařilo na chvíli usnout. Spánek to ale nebyl nijak klidný, natož tak posilující. Kdo by taky spal klidně na kameni, pod mostem, vedle hučící řeky.

Když se Loki vrátil na svou základnu, čekalo ho nemilé překvapení. Kdosi z pracantů se pokusil o vzpouru. Bůh lstí vešel do veliké místnosti, které sám pro sebe říkal trůní sál. Naproti dubovým dveřím byl pracovní stůl se židlí. Bohužel pro něj, jen chabá náhražka trůnu. Lidé, kteří zde pro něj pracovali, za pár let dokázali v naprostém utajení vytvořit opravdu skvostné dílo. A s pomocí Lokiho kouzel nabyla celá budova, z venčí ne zrovna moc přitažlivá, zevnitř velice luxusního a dráhého vzhledu. Sídlo SHIELDu si mohlo k něčem takovém jen zdát. Komplex tvořil pravidelný čtverec, uvnitř kterého byla postavena Lokiho soukromá laboratoř, pokud se tomu tak dalo říkat. Všechno neviditelné díky Lokiho iluzi.
Zien, stojící kousek před stolem svírala za krk mírně obtloustlého, zašpiněného pracovníka.
„Hlídala jsi dobře, Zien?" vykouzlil Loki potutelný úsměv.
„Ať- mě ta- pomatená holka- pustí." zaskuhral chlápek přiškrčeně.
„Oh to se rozhodně nestane." ledově se zasmál Loki a otočil se na Zien „Čím se prohřešil?"
„Vzpoura, odmítání práce." pohodila rameny dívka a nezaujatě si prohlížela své nehty, černým ocáskem kývající sem a tam.
„Tak vzpoura..." prohodil Loki s hlavou povýšeně zvednutou. „Tam, odkud pocházím, se vzpoura vůči vládci trestá smrtí. Ale to by byla škoda dobrého pracovníka, nemám pravdu?." schválně přemýšlel nahlas a se zvráceným potěšením sledoval mužovo zděšení.
„Co myslíš Zien? Co s ním?" aniž by k dívce otočil pohled začal si pohrávat s malou dýkou, která se mu z čista jasna zjevila v ruce.
„Zaslouží si to." zasyčela dívka a sevřela muži hrdlo pevněji. Bylo snad i cítit, jak se muž začal strachy třást. Místnost naplnil další z Lokiho ledových smíchů.
„Víš co je to bolest? Strach? Prošení o samotnou smrt, jako vysvobození?" zasyčel ledově do už tak zchladlého a přesto dusného vzduchu v místnosti.
Odpovědí mu bylo jen ticho.
„Já to vím, až moc dobře." zašeptal možná spíš k sobě bůh klamu.
Rána. Výkřik. Bolest. Krev. Smrt.
„Musíš mířit přesně Loki" „Nesmíš minout." „Vidíš jejich bolest?" „Jejich život neměl cenu."
„Já nechci." „Nechci je zabíjet." „Chci si jít hrát." „Prosím"
„Zien ukiď tady. Jdu k sobě." veliké dveře se zabouchly, chvíli po nich i ty, od jeho soukromé pracovny.

Wanda se druhého dne ráno probouzela s neskutečnou zimou. Celá se třásla, byla nevyspaná, celé tělo jí bolelo od lezení na tvrdé zemi. Zvedla se na nohy a rozhlédla se kolem. Stejně šedý svět, jako vypadal za tmy.
Rychlým krokem, při kterém doufala že se zahřeje, se vydala hledat něco k jídlu. Prázdný žaludek se jí neúprosně hlásil o pozornost a v ústech jí div že nešustilo, jak byly vyschlé.
Peníze neměla a až teď si bolestně uvědomovala, že si nevzala s sebou naprosto nic. Neměla jídlo, neměla teplé oblečení. Brzký ranní vzduch jí štípal do plic a promrzlé oblečení zajišťovalo, že se třásla jako osika ve větru. Ten jí bolestivě štípal do unavených oči, které se snažila silou vůle držet otevřené. Pomalým krokem se ploužila ulicemi celé hodiny, ale hlad se jí utišit nepovedlo. Nohy se jí vyčerpáním podlamovaly, oči jen stěží držela otevřené. Vysíleně se usadila na prašnou zem a opřela se o zeď domu. Ruce založila ikonicky do kapes a nahmatala maličký papírek. Vytáhla jej a znovu přečetla nesrozumitelný text.

Vevo renaet2 dčeen pra5 rngoléd7řest

Tak jako včera opět papírek otočila a spatřila úšklebek, zářící z těch pár slov. A stejně pokřivený úsměv se jí zformoval na tváři, když nechala rudou energii ozářit vzkaz. Ve stejnou chvíli, jako se vlna energie dotkla papíru, text písmen se začal sám od sebe měnit. Místo nesmyslné patlanice, se na malém kousku papíru nacházel úhledně napsaný vzkaz.

Golden street 572 černé dveře na pravo

Wanda se pro sebe usmála. Mazané. Na adresu mohla přijít jen ona. Co se dá dělat, pomyslela si, další noc už mrznout nechci. A vydala se hledat onen objekt, jehož adresu právě měla v rukou.
Prošla celou pochybnou a zašedlou čtvrť, až dorazila do staré tovární zóny. Golden street. Moc zlatě to tam nevypadalo. Jen další šeď a špína. Pomalu obcházela budovy a hledala ono číslo. Hledala dlouho, snad hodinu, až to už chtěla vzdát. Zastavila se na rozlehlé ulici a rozhlédla se po šedých, opuštěných továrnách. Náhle spatřila něco, co upoutalo její pozornost. Na rohu jednoho domu se klikatil nepatrný, černý had. Jak jen jí to unavené nohy dovolily, rychle  k symbolu vykročila. Když stála těsně u něj, srdce jí poskočilo úlevou. Napravo od hada čněly z šedé zdi černé, patrně železné dveře. Kliku neměly. Jen podivné kukátko, které vypadalo spíše, jako nějaká kamera. Sotva stanula před ní, ozářilo jí sytě zelené, ale nepatrné světlo a dveře se o otevřely. Stihla vklouznout dovnitř jen vteřinu před tím, než se zase prudce zabouchly.
Stála v jakési přední hale, bez jakéhokoliv nábytku či jiných jinak typických věcí. Místnost byla prázdná jen na protější stěně se nacházely troje dveře. Z prostředních vyšlo něco, co Wandou více než překvapilo. Mladá dívka v úplném koženém oblečení s kočičím ocasem a oušky. Čarodějka musela několikrát zamrkat, aby se přesvědčila, že nespí. Dívka se zastavila pár kroků před ní a založila si ruce na hrudi.
„Tak ty jsi ta čarodějka?” povytáhla obočí ve zkoumaném pohledu „No ty vypadáš...”
„Říkáš ty, co máš na sobě asi tolik oblečení, jako je země placatá.” oplatila jí kousavě Wanda. Kočičí dívka se nad jejím roztodivným přirovnáním zasmála. Opravdu moc oblečená nebyla. Co se týče hrudi, měla jen černý top, vyhlížející spíše jako kožená podprsenka a na nohou přiléhavé kalhoty, zakončené nad kotníky. Kousek pod nimi začínaly černé boty na vysokém podpatku s ostrou špičkou. Na druhou stranu musela ale i Wanda přiznat, že toho také moc na sobě nemá. Nohy zakrývaly jen ryflové kraťasy pod zadek a roztrhané silonky. Mikinu do pasu se jí povedlo nedopatřením roztrhnout takže přes celé břicho byla veliká díra a na nohou měla ošoupané tenisky bez tkaniček.
„Tak pojď, už na tebe čeká.” mávla na čarodějku holka, otočila se na vysokém podpatku a prošla zpět dveřmi. Vedla Wandu spletitými chodbami kolem nepočetného množství dveří až do Lokiho soukromé části. Bez okolků rázně zaklepala má černé dveře do jeho soukromé pracovny.
„Řekl jsem, žádné otravování!” zakřičel proti dveřím sametový hlas.
„Vedu tu holku.” odvětila zcela klidná Zien. V další vteřině se dveře samy otevřely. Loki seděl za svým stolem, kolem sebe různé mapy a papíry. Vše jedním lusknutím uklidil a zvedl se dívkám naproti.
„Já ti říkal, že-”
„Dobrá vyhrál jsi, spokojenej?” skočila mu Wanda nevrle do řeči.
„Naprosto.” líbezně se usmál bůh lží „Ale upřímně jsem nečekal, že tě jeden den na ulici takhle zřídí. Zien ti ukáže pokoj, máš tam nějaké čisté věci.” prohodil po přejetí čarodějky pohledem a vydal se zpět za stůl.
„Proč mi ho neukážeš sám?” otázala se s úšklebkem Wanda. Loki se zastavil v pohybu a otočil zpět.
„Mám lepší věci na práci. Ale když jinak nedáš.” pohodil rameny a kývl na Zien. „Máš dneska už volno. ”
Pár kroky došel až k Wandě a vznešeně uchopil její ruku naznačil políbení na hřbet. S úšklebkem sledoval, jak mu ji čarodějka vytrhla, chystajíc se vlepit mu facku. Kvapně ale  její ruku chytil v pohybu a sevřel jí v té své.
„Tak pojď. Ukážu ti, kde budeš spát.” pravil s neskrývaným podtextem a vyšel spolu s Wandou na chodbu.

„Hezky sis to tu zařídil.” prohodila čarodějka po cestě. „SHIELD by ti mohl závidět.”
„Jsem na to také patřičně hrdý.” nechal Loki své, už tak velké ego ještě narůst. „Tudy.” ukázal a menší chodbu nalevo, kde byly pouze jedny dveře. Otevřel je a Wandě se naskytl pohled na dokonale uklizený a urovnaný pokoj, lazený do černo zelené, který nemohl patřit nikomu jinému, než bohu lsti a falše.
„Děláš si srandu?!” zakřičela neskrývaně naštvaná. „S tebou spát nebudu.”
Odpovědí ji byl Lokiho kouzelný smích.
„Pokud na tom trváš, můžeš spát se mnou.” věnoval jí úšklebek. „Ale kdybys chtěla soukromí, ” mezi řečí otevřel jedny dveře vedle černého stolku. Wanda do nich kvapně zamířila, když je ale chtěla zavřít, zadržela jí Lokiho ruka.
„Máš tam oblečení, kdybys chtěla něco k jídlu, řekni si. Cokoliv budeš chtít, každý tady ti to splní.” věnoval jí zářící a poměrně milý a jemný úsměv.
„A komu si mám říct o jídlo? Stěna mi ho těžko dá.” protočila s menším úsměvem očima Wanda.
Bůh lstí se, k jejímu překvapení, upřímně zasmál.
„A na co bys tak měla chuť?” zeptal se jí.
„Cokoliv co půjde jíst.” vydechla čarodějka s kručením v břiše.
„Do půlhodiny ti něco přinesou.” obdařil jí Loki posledním úsměvem, než opět s kamennou tváří zmizel ve dveřích na chodbu. Sotva tak učinil, Wanda zavřela dveře do pokoje, už už chtěla zamknout, ale klíč v zámku nebyl. Zavrtěla nad tím hlavou a rozhlédla se po jejím novém domově. Uprostřed pokoje byla veliká postel s nebesy, načechranou peřinou a polštářem, všechno lazené do červené, tak jako zbytek pokoje. Naproti postele stála veliká skříň z tmavého dřeva s rudými ornamenty. Pár kroky došla až k ní, otevřela ji a naskytl se jí úžasný pohled. Tolik oblečení v životě neviděla, leda v obchodě. Trička, kalhoty, mikiny, šaty, sukně, šátky, bundy. Všechno teď bylo její. Nemohla tomu uvěřit. Začala se tou záplavou oblečení prodírat a vydolovala na pohled pohodlné černé legíny a tričko. Převlékla se a své původní oblečení schovala do jedné volné poličky úplně dole. Když se sehla, aby je tam dala, všimla si, že vedle přadného místa je i police se spoustou bot. Chtěla ty své, obnošené vyměnit ale v zápětí změnila názor. Nedokázala se vzdát úplně všeho. Tyhle tenisky jí Pietro koupil za jejich první plat má brigádě.
Zavřela skříň a opět se rozhlédla po prostorném pokoji. Napravo od postele byl malý stolek s židli, pod zatmaveným oknem křeslo s lampou, patrně na čtení, protože hned za ním byla přes zeď až do prosted zdi k posteli knihovna. Na druhé straně postele byl noční stolek menší dveře, které vedly do její soukromé koupelny.
Wanda se usadila do pohodlného křesla a zahleděla se na červenou stěnu. Za půlhodiny, jak Loki slíbil, jí přinesli jídlo. Až překvapivě skvěle vonělo a vyhladovělé dívce přišlo vhod. Když odložila příbor po posledním soustu, unaveně svalila na měkkou postel. Jemná matrace a přikrývka jí hladily po rozbolavěné kůži od kamení. Ještě se unaveně zahleděla na své neskutečně špinavé ruce, stěně od prachu, jako celé tělo. Zapřemýšlela, jestli se první neumýt, ale spánek jí v tom činu zabránil. V měkkoučké posteli pod načechranou peřinou se nerušeně odebrala do světa krásných snů.

Tak už máme naše hlavní čaroděje hezky pospolu a může nám začít akce, ale i romance ❤️. Podle toho, jak děj zatím vypadá v mojí hlavě to bude tak má milion Kapitol tak se těšte 😂.
Nezapomeňte na hvězdičky a komentáře, strasně mě nakopne každá odezva, takže víte co dělat, jestli chcete častěji kapitoly 😉.
Mějte se👋
Silinem 🐈