Fred se od té doby, co si přečetl v Denním věštci o Hermioně a Harrym choval velmi divně. Byl neobvykle zamlklý a neustále ty dva propaloval zkoumavým pohledem. A nejen, že se podivně choval Fred, zvláštně se choval i Krum, na kterého Hermiona ten den narazila na jedné z bradavických chodeb.

Když ho zahlédla, snažila se předstírat, že si ho vůbec nevšimla. Měla totiž v živé paměti jeho divný pohled v knihovně. Už si téměř oddychla, když kolem sebe mlčky procházeli on na ní však na poslední chvíli promluvil.

,,Hermiono?" vyslovil její jméno.

Hermionu to tak moc překvapilo, že na jeho slova vůbec nedokázala reagovat.

,,Jmenuješ se tak?" promluvil znovu, když byla Hermiona potichu.

,,J...jo," vykoktala ze sebe konečně.

,,Ty máš kluka?" vypadlo z něho najednou.

Hermiona na něho překvapeně vykulila oči.

,,Cože?" vyhrkla ze sebe.

,,Jestli s někým chodíš?" snažil se jí Krum vysvětlit jeho otázku.

Ona mu ale rozuměla. Problém byl v tom, že absolutně nechápala, proč se jí na takovou věc ptal. Zmateně párkrát zamrkala a pak se raději rychle rozešla pryč. Na něco takového mu nehodlala odpovídat. To je snad na Kruvalu normální se náhodných holek ptát na jejich vztahy?

S nechápavým kýváním hlavou prošla skrz obraz Buclaté dámy. Bylo po vyučování, takže se mohla před všemi schovat v nebelvírské věži. Kromě divně chovajícího Freda a Viktora musela ještě snášet urážky od zmijozelských dívek.

,,Ta že je oslnivě krásná?" vyjekla Pansy Parkinsová, když jí Hermiona po Ritině článku poprvé přišla do cesty.

,,Proboha, s čím jí to srovnávala - s pruhovanou veverkou?"

I když to bylo pro Hermionu těžké, dokázala tyto urážky zvládat, aniž by se na někoho rozkřikla, nebo něco takového. Bylo to ale neskutečně vyčerpávající. K tomu všemu ještě musela řešit rozepře mezi Harrym a Ronem. Postupem času se na oba dva čím dál tím více zlobila. Chodila od jednoho k druhému a snažila se je přimět, aby spolu začali mluvit. Harry byl však neoblomný. Dle jeho slov začne s Ronem mluvit, až když uzná, že on své jméno do Poháru nehodil.

Všechno tohle Hermionu tak vysilovalo, že měla vážně radost, když jim profesorka McGonagallová na večeři oznámila, že mají všichni studenti od třetího ročníku výš v sobotu povolenou vycházku do sousedních Prasinek. Tam si rozhodně odpočine. Hned v sobotu odpoledne tedy zašla za Harrym a navrhla mu, aby šli do Prasinek spolu. Ve skrytu duše doufala, že by ho tam mohla donutit se sejít s Ronem, toto doufání jí ale její kamarád ihned vyvrátil.

,,Do Prasinek půjdu, ale ne s Ronem a vezmu si neviditelný plášť," promluvil rozhodně. Celé dny se snažil co nejvíce se všem stranit, z toho důvodu ten plášť. Nestál totiž o to, aby musel celý čas strávený v Prasinkách snášet nenávistné pohledy nebo posměšky.

,,No dobře, když jinak nedáš," povzdychla si Hermiona.

,,Ale nerada se s tebou bavím, když ho máš na sobě, protože nikdy nevím, jestli se na tebe dívám nebo ne."

I přes její stěžování si si Harry stejně plášť oblékl. Nakonec se to dokonce ukázalo jako dobré rozhodnutí, když po tom, co vyšli z cukrárny Medový ráj, narazili na Ritu Holoubkovou. Jakmile se nacpali velkými čokoládovými bonbóny, vyrazili do hostince U tří košťat.

V hostinci bylo nabito. Převážně tam seděli studenti z Bradavic, kteří si užívali volné odpoledne. Hermiona si ihned všimla třech zrzků - Rona, Freda a George, kteří společně s Lee Jordanem seděli v jednom z rohů místnosti. Nechtěla riskovat, že by si jí někdo z nich všiml a tak se raději rychle vydala pro pití. Ještě by jí donutili si sednout k nim a ona by musela znovu snášet Fredovi pohledy.

Když dostala od obsluhy máslový ležák, odešla si sednout na opačný konec hostince než ona čtveřice. Netušila zda se k ní Harry posadil. Bylo jí to však jedno, protože měla nějakou práci. Z brašny, kterou sebou měla, vytáhla zápisník, ve kterém si vedla přehled členů SPOŽÚS.

,,Možná bych mohla získat pro SPOŽÚS někoho z vesnice," řekla zamyšleně a rozhlédla se kolem.

,,No samozřejmě," poznamenal uštěpačně Harry, který se posadil naproti ní.

,,Kdy už s tím nesmyslným SPOŽÚS přestaneš Hermiono?"

,,Až budou domácí skřítkové mít slušné platy a pracovní podmínky!" osopila se na něj.

Skoro by se už začali hádat. Naštěstí se však u nich zčista jasna objevil Hagrid.

,,Ahoj Hermiono jak se máš?" zeptal se hlasitě.

,,Jé nazdar," pozdravila ho Hermiona s úsměvem.

S Hagridem k jejich stolu přišel i jejich nový profesor obrany proti černé magii. Moody překulhal kolem stolu a sklonil se. Vypadalo to, jakoby si četl Hermioniny zápisky, potom však profesor zamumlal: ,,Máte pěkný plášť Pottere."

Harry i Hermiona na něho užasle pohlédli.

,,Takže to vaše oko...chci říct, vy dokážete..." sypal ze sebe Harry slova.

,,Ano, mé oko dokáže prohlédnout i neviditelný plášť," odpověděl mu Moody klidně.

Harry si všiml, že se na něho usmíval i Hagrid. Ten ho jistě neviděl, takže mu nejspíš Moody prozradil, že tu je. Pod záminkou, že si čte SPOŽÚS se obr také sklonil a cosi k Harrymu zašeptal. Potom se napřímil.

,,Rád jsem tě zase jednou viděl, Hermiono," zamrkal a zamířil pryč. Moody ho následoval.

,,Proč chce, abych k němu o půlnoci přišel?" řekl tázavě Harry po jejich odchodu.

,,To ti říkal?" podivila se Hermiona, ,,to by mě zajímalo co má za lubem."

Harryho to samozřejmě také zajímalo a tak se už nemohl dočkat večera. Kromě návštěvy Hagridova srubu se měl ještě pozdě v noci sejít se svým strýcem Siriusem, kterému nedávno psal. Proto se také U tří košťat už moc nezdržovali a raději se vydali zpátky k hradu.

,,Zítra ti vše řeknu," ujistil Harry Hermionu, když už byli u nebelvírských ložnic.

Hermiona na něho souhlasně kývla hlavou.

,,Dobrou," řekla pak a zmizela za jedněmi z dveří.

Tak nějak doufala, že bude pokoj prázdný. Na jedné z postelí však seděla Ginny a listovala v nějaké knížce. Jakmile Hermiona vstoupila do místnosti, zrak z knihy zvedla a namířila ho na ní. Ještě pořád se zlobila kvůli tomu, že jí Hermiona odmítla říct, co se děje mezi ní a Fredem. Zrzka už ovšem tušila a hodlala si svojí domněnku potvrdit.

,,Kde jsi byla?" zeptala se Hermiony jakoby nic.

,,V Prasinkách," odpověděla jí na to Hermiona a posadila se na svojí postel.

,,Hm..." zamyslela se zrzka, ,,Fred byl v Prasinkách taky?"

,,Jo," vypadlo z Hermiony.

Hned na to však hnědovlásce docvaklo, kam tím její kamarádka míří.

,,Nebyla jsem tam ale s ním, byla jsem tam s Harrym," snažila se vše uvést na pravou míru.

,,No jistě," odfrkla si Ginny, ,,stejně by si tam ale raději šla s Fredem."

,,Cože?" vyhrkla ze sebe Hermiona zaskočeně.

Ginny protočila očima.

,,Nedělej hloupou. Já vím, že se ti Fred líbí. Proč by si jinak byla tak vyhraněná proti Angelině?"

,,Já nejsem vyhraněná proti Angelině," nesouhlasila s ní Hermiona, i když to vlastně byla lež.

,,Aha!" vykřikla Ginny vítězoslavně.

,,Ale Fred se ti tedy líbí!"

Hermiona si uvědomila, že se nechala nachytat. Už nebylo možné se z toho nijak vymluvit a tak si jen nahlas povzdychla, čímž svojí kamarádku utvrdila v tom, že má pravdu.