Z bytu, který mi Jimi vybral, jsem byla opravdu nadšená.
Nacházel se nedaleko studia, kde jsem denně trávila svůj čas na natáčení.
Byl poměrně prostorný a z velké části již zařízený, což se mi náramně hodilo.
Samozřejmě to chtělo doladit pár detailů, ale ty se teď zdály být téměř nepodstatné a proto jsem se ihned domluvila s majitelem na ceně, kterou mi bude každý měsíc účtovat.

Cestou z bytu k hotelu jsem se ještě rozhodla, zastavit se na něco malého k večeři.
Našla jsem totiž jeden moc hezký podnik poblíž centra, kde jsem ztrávila přibližně dvě hodiny.
Bylo tam krásné ticho a klid, zároveň tam byl ale cítit ten ruch velkoměsta, na který jsem byla zvyklá a bez kterého bych se pravděpodobně neobešla.
Zkrátka jsem v tom místě našla dokonalé prostředí na utřídění myšlenek a kvalitní zaplňení žaludku.

Na hotel jsem tedy dorazila až za tmy a jako skoro každý večer jsem pak unavená padla do postele.

Ráno jsem se probudila poměrně brzy, dokonce ještě dřív, než mi zazvonil budík.
Proto jsem se ještě chvíli jen válela v posteli.

Když už jsem uznala, že je na čase začít něco dělat, vyhrabala jsem se z peřin a vydala se do koupelny, kde jsem si dopřála delší ranní sprchu.
Poté jsem se převlékla ze svého spacího úboru a vydala se na snídani, na kterou jsem zase konečně po několika dnech měla čas.

Po snídani jsem přes sebe ještě přehodila slabý kabát a vyrazila vstříc poslednímu dni na pódiu Live Aid.

-

,,Ahoj, Lyd." Vyjekl Joe, jakmile mě spatřil přicházet na scénu.

,,Ahoj." Mávla jsem na něj, Polly, Gwila i Veronicu, kteří stáli vedle něho a něco zkoumali na jeho mobilu.

,,Pojď sem." Pobídnul mě s úsměvem a rukou mi naznačil kam přesně se mám postavit.
Došla jsem tedy rychle za nimi a též se zadívala na displej telefonu.

,,Napadlo nás něco takovýho udělat." Řekl Gwilym, když skončilo taneční video, které jsme pozorovali.
Musela jsem se zasmát, jelikož jsem si je dva dokázala živě představit, jak tancují na písničku boss ass bitch.

,,No prosím." Se smíchem jsem pokývala hlavou.
,,Chcete to natočit?"

,,Jo, jasně." Řekl nadšeně Joe, přičemž nacpal svůj mobil do ruky Veronice.

,,Ale já myslela- .."

,,Budeš tancovat s náma." Zaculil se kudrnatý Gwil.

,,Ne- .."

,,Ano." Vyjekl Joseph a táhl mě k Benovým bicím.
Znovu jsem se začala smát.

,,Neumím moc tancovat."

,,Myslíš že on jo?" Zasmál se Joe a ukázal na Gwilyma jdoucího za námi.

,,Hele.." Trochu se zamračil a zastavil se přitom v pohybu.

,,Fajn, fajn, jdu do toho." Řekla jsem rychle, abych zamezila dalšímu přátelskému pošťuchování.

,,Super." Jeho rty se zase roztáhly do úsměvu a popoběhl k nám.

,,Já jen...ty kroky skoro vůbec neznám." Pokrčila jsem rameny.

,,Předvedu vám to." Mávla na nás Polly, která celou tu dobu společně s Ve sledovala video znovu.
,,Postavte se až dozadu."

-

Asi přibližně po dvaceti minutách našeho volného času, jsme měli upravenou choreografii konečně 'perfektně' nacvičenou a mohli jí tak zvěčnit na video.
V průběhu zkoušení jsme však ale vážně zjistili, že Gwilym je parádní prkno, co se týče tance a tak se to stejně neobešlo bez pár vtipných narážek z Josephovy strany.

,,Tak můžeme?" Křikla na nás Veronica, stojící na ploše pro kameramany, která byla umístěna lehce pod pódiem.

,,Jasně." Joe zdvihl palec a Polly pustila hudbu.
Vydali jsme se tedy vpřed.
Pár lidí, kteří připravovali scénu se na nás trochu zvláštně dívali, ale nechali to být.
Všimla jsem si i Bena, který zrovna dosedal za svoje bubny.

Všichni tři jsme se snažili až do konce tvářit naprosto vážně, ale jakmile byla naše sestava u konce, hlasitě jsme se rozesmáli, stejně tak i Polly.

,,Perfektní, opravdu perfektní." Smála se Veronica, ihned jak vypnula kameru a rozeběhla se k nám.
Joe jí vzal mobil z ruky a pustil naše video.

,,Gwile, ty jsi fakt..." Větu ani nedokončil, protože se začal šíleně smát, když uviděl Gwilymovy pohyby i na videu.
Ten nad tím jen protočil očima a taky se zasmál.
,,Tohle svět vidět prostě musí." Prohlásil Joe po skončení nahrávky.
Všichni zbylí souhlasně pokývali hlavou, včetně mě.

,,Tak jo, jdeme na to!" Vyrušil nás Bryanův hlas a následný proslov.

-

Po skončení natáčení jsem se jako každý den odebrala do své šatny, kde jsem se převlékla a udělala ze sebe zase Lydii.

,,Zítra máme volno, že?" Řekla najednou Lucy, jež se zrovna snažila vyvléknout ze silonek.

,,Ajo, vlastně." Málem bych úplně zapomněla.

,,Chceme s Ramim ještě něco podniknout, nechceš se přidat?" Zeptala se s úsměvem.

,,No, ráda bych, ale zrovna včera jsem si zařídila byt a tak jsem si řekla, že bych na přestěhování měla začít pracovat co nejdříve."

,,Oh, tak to je skvělé, ale nechceš s něčím třeba pomoct?"

,,Ne to je v pořádku. Myslím, že to zvládnu, ale děkuju za nabídku." Usmála jsem se na ní a obula si svoje conversky.

,,Dobře, tak možná přístě něco vymyslíme."

,,Určitě." Zasmála jsem se.
,,A co vlastně ty a Rami? Už je to oficiální? Teda..pokud nevadí, že se ptám."

,,Prosímtě, samozřejmě, že to nevadí." Lehce se zčervenala.
,,Zatím ještě ne, ale možná brzy bude." Vypískla nadšeně.
Vypadala jako nějaká puberťačka, kterou pozval její crush na rande.
Bylo to sladké.
Hrozně moc jsem to těm dvěma přála, ale zároveň mě trochu mrzelo, že jsem onen pocit sama nikdy nezažila.

Ještě chvíli jsem si povídali, než se mi v kapse rozvibroval mobil.

,,Ano?" Hovor jsem přijala, aniž bych se podívala kdo volá.

,,To už slavná herečka nemá uložené číslo ani na svého vlastního otce?" Z druhé strany telefonu se ozval příjemný postarší mužský hlas.

,,Oh, tatii." Vyjekla jsem.
Byla jsem opravdu ráda za to, že ho slyším.
,,Jen jsem se nestačila podívat kdo volá, jistě že tě mám uloženého." Uchechtla jsem se a naznačila Lucy, že už budu muset jít.
Chápavě zakývala hlavou a zamávala mi na rozloučenou.

,,Pa." Řekla jsem tiše a s telefonem u ucha vylezla ze šatny.
Potom jsem svou pozornost opět obrátila k mému otci.

Telefonovali jsme asi patnáct minut.
Hovor byl plný otázek týkajících se anglie, filmu, toho jak se mi daří, chlapců...no znáte to.

Když jsem, s krátkým rozloučením a slovy, že se tentokrát ozvu já, zavěsila, vlezla jsem do své vypůjčené audi a vyrazila směrem k bytu.
Chtěla jsem na něm začít pracovat opravdu co nejdřív.

Po necelé půl hodině jsem byla na místě.
Ze zadního sedadla jsem si vzala kabelku a malou rostlinku kalisie, kterou mi Jimi ráno věnoval.
Tvrdil, že do každého nového bytu, by měla být darovaná pokojová květina a tak jsem ji s radostí přijala.

Vystoupala jsem tedy do třetího patra a vydala se k bytu číslo 32.
Klíč mi byl předán již včera a tak jsem se bez problémů dostala dovnitř.

-

Bylo něco kolem osmé hodiny večerní a já už měla vše hotovo, nebo spíš většinu toho, co jsem měla v plánu stihnout, tedy až na nasazení dvířek kuchyňským skříňkám.
Nepočítala jsem s tím, že bude jakákoli komplikace.
Ale bohužel nastala ta situace, kdy jsem musela uznat, že tohle sama nezvládnu a tak jsem vytočila číslo prvního člověka, který mě napadl.

,,Ano, Lydie?"

,,Ahoj, Joe..huh, vím že už je možná trochu pozdě, ale potřebovala bych pomoct.." Nervózně jsem se podrbala ve vlasech a doufala, že nedělá nic převratně důležitého.

,,Jo jasně- počkej kámo.." Promluvil na někoho vedle sebe, kdo začal vydávat hluk.

,,Jestli nemáš čas, je to v pořádku."

,,Nene, já- o co jde?" Zaslechla jsem i pár dalších hlasů.

,,Víš jak jsem ti při pauze na oběd říkala o tom bytě?" Ani jsem nevyčkávala jeho odpovědi, protože to byla spíš řečnická otázka a pokračovala dál.
,,Myslela jsem, že to všechno zvládnu sama, ale nastal tu menší problém s kuchyní."

,,Huh, jasně, když mi pošleš adresu, hned vyrazím."

,,Ale, Joe...Jestli tam s někým jsi, nebo tak.. "

,,Jen s Benem a Gwilem, myslím, že to beze mě zvládnou, za chvíli má přijít Polly, Rami, Lucy a Veronica. Jedu za tebou, ano?" Tentokrát nevyčkával mé odpovědi on a prostě zavěsil.

note

V médiích máte video Gwila a Joea, kde tancují na písničku boss ass bitch- myslím že většina z vás ho moc dobře zná- Lyd má být místo toho týpka uprostřed