year : 2018

gwilym : 35

(y/n) : 22

place : prague, cz

draft : nikdy jsi neměla matematiku moc v oblibě, ale zkoušku jsi z ní musela i přes to složit, tak se na tvůj názor nikdo neptal - byla to prostě povinnost, proto jsi se ve třetím ročníku přihlásila na semináře z matematiky

text

,,Bože, já tak nesnáším matiku, Gino." Zakňourala jsem jako nějaké malé dítě, co mu někdo právě sebral zmrzlinu a posadila se do lavice, i když s velkou nechutí.

,,Myslíš, že já ji mám snad ráda? Víš kolik lepších věcí bych mohla teď dělat..?" Zasmála se, přičemž z tašky začala vytahovat učebnice.

,,Pane bože..učebnice!" Vyjekla jsem, když mi došlo, že jsem je nechala u nás v bytě a ignorovala tak její narážku.
První den a já zapomenu věci.
Skvělé..
,,Už to vidím..budeme mít nějakého protivného dědka, který mě kvůli tomu pošle domů a zapíše mi hodiny.."
Já panikařila, zatímco ona se popadala za břicho.
,,To není vtipné.." Sykla jsem po ní a připravila si tedy alespoň tužku.

,,Promiň ale -" Nedořekla svou, jistě důkladně připravenou, omluvu, jelikož jí přerušilo hlasité zabouchnutí dveří.
Naše pohledy se tedy ihned stočily směrem ke katedře.

,,Dobrý den, studenti, já jsem Gwilym Lee a v tomhle roce budu váš profesor matematiky.
Na úvod musím říct, že jsem opravdu rád za tolik nadšenců a dobrovolníků, co se přihlásilo. Moc mě těší, že je o matematiku takový zájem.
Kdyby měl někdo nějaké dotazy, nebo případně nestíhal, stačí zvednout ruku.
Taky bych chtěl ještě upozornit, že pozdní příchody netoleruji, toť pro začátek asi vše.
Má teď někdo nějaké otázky?"
Ukončil svou řeč náš nový učitel, přičemž já si začínala myslet, že ještě sním.
Nebyl to totiž žádný starý protivný děda, naopak velice mladý pohledný muž.
Byl opravdu vysoký, jeho tvář téměř božky tesaná a zdobena lehkým strništěm, což mu dodávalo na přitažlivosti.
Svoje kratší kaštanově hnědé vlasy měl upravené do elegantního účesu a na nose mu seděli téměř kulaté brýle.
Na sobě měl upnuté černé džíny, které dokonale zdůrazňovaly jeho lehce vyrýsovanou postavu a červený svetřík z podkterého čouhal límeček bílé košile.
No, nebudu lhát, byla jsem jím naprosto unešená.

,,Tak se tedy dáme do toho." Pronesl radostně a taky dost hlasitě, jelikož mě to vrátilo zpět do reality.

Snažila jsem se poslouchat co říká a vnímat každé jeho slovo, ale popravdě se mi to vůbec nevedlo.
Matika mě nezajímala už tak skoro vůbec, ale co teprve teď?!
Mou plnou pozornost si získával jen on, ne řeči o matematice, které vycházely z jeho úst.

,,Utři si slinu, (y/n)." Zahihňala se moje nejlepší kamarádka tiše, přičemž do mě drkla loktem.
Jen jsem nad tím protočila očima, vzala do ruky tužku a opsala si příklad z tabule na papír.
,,Ale chápu tě, je to fakt kus." Zkousla si ret a zadívala se před sebe.

,,Mmhh. " Zamumlala jsem místo odpovědi.
Snažila jsem se alespoň vypadat, že počítám, ale přitom jsem ho pozorovala stejným pohledem jako ona.
Ovšem i tu snahu jsem po pár minutách vzdala.
Lokty jsem se zapřela o stůl a hlavu složila do dlaní.

,,Tak jak by jste vyřešila tuto diferenciální rovnici, vy tam vzadu, slečno?" Z mého rozjímání mě opět vyrušil jeho výrazný hlas.

,,Huh, myslíte mě ?" Vyhrkla jsem nervózně, když jsem si všimla, že jeho pohled spočívá právě na mně.

,,Ano, vás, jak se jmenujete?" Zeptal se, přičemž si trochu poupravil svoje brýle, které mu sjížděly z nosu.

,,(y/n)" Zamumlala jsem a začínala cítit horko ve svých tvářích, když mě nepřestával ani na chvíli pozorovat.

,,Takže, slečno (y/n), když partikulární řešení prochází bodem [0;-1], jaké bude obecné řešení rovnice?" Pozvedl jedno obočí, přičemž si založil paže na svém hrudníku a ještě víc zaujatě si mě prohlížel.

,,Já se omlouvám..Ale nemám učebnici." Řekla jsem opravdu nervózně do ticha, které tu právě teď panovalo a sklopila pohled, cítila jsem, jak moje čelo polévá horký pot.

,,Vy nemáte učebnici?" Jeho hlas se poměrně zvýšil, což mě donutilo zase vzhlédnout.

,,Zapomněla jsem jí..já..vážně se omlou-"

,,Po hodině se hlaste u mě v kabinetu." Přerušil mě už naprosto neutrálním tónem a odvrátil pohled někam směrem do třídy.
,,Řekněte mi to vy." Pokynul rukou k nějakému studentovi ze druhého ročníku.

,,No, jestliže je jedna ze souřadnic nula tak.." Dál jsem už neposlouchala jeho odpověď, protože mi přímo pod nosem přistál malý zmuchlaný papírek.
Ihned jsem ho rozbalila a přečetla si vzkaz, který na něm byl naškrábaný růžovým zvýrazňovačem.

třeba si to rozdáte u něj v kabinetu- to by bylo vážně hot af - G

Otráveně jsem se plácla do čela a věnovala Gině jeden propalující pohled.
Ta se tomu jen zasmála a svou pozornost opět obrátila směrem k tabuli.

jistě, vypadá, že po mně přímo prahne.

Odepsala jsem a papír ve tvaru jakési malé kuličky hodila zpět.

Zbytek hodiny jsem byla úplně mimo a to hned z několika důvodů.
Zaprvé jsem neměla studijní materiály, za druhé jsem se cítila příšerně trapně za to co se stalo a za třetí jsem obávala toho, co nastane až hodina skončí, no a v neposlední řadě tu taky bylo to, že tenhle, nejspíš přísný a zatrpklý profesor je neskutečně moc sexy a chce semnou mluvit..

,,Tak děkuji za pozornost a uvidíme se příští úterý." Když hodiny odbily půl jedné, jednoduše se s námi rozloučil, posbíral svoje věci a odešel ze třídy.

,,No tak si to užij." Mrkla na mě Gina svůdně, načež se zvedla ze svého místa.
Jen jsem si znechuceně odfrkla a též opustila naší lavici.
Společně jsme se vydaly pryč že třídy směrem ke kabinetu, ve kterém jsem předpokládala, že se máme sejít.
,,Hodně štěstí." Zaculila se a v mžiku zmizela mezi davem studentů.

Zhluboka jsem se nadechla a lehce zaklepala na velké bílé dveře.
,,Dále." Ozvalo se z druhé strany.
Chvíli to trvalo, ale nakonec jsem se přemluvila k tomu, abych tou zatracenou klikou pohnula a otevřela.

,,Aaaa, slečna (y/n), už jsem si myslel, že se neukážete." Pronesl opět neutrálním tónem hlasu, přičemž vstal od svého stolu.

,,Já- .."

,,Nemám rád výmluvy." Znovu mě přerušil - nejspíš i nerad nechává lidi domluvit.
,,Takže, jak mi vysvětlíte, že jste nebyla adekvátně připravena na hodinu ?" Obešel svůj pracovní stůl, o který se následně opřel a zvídavě se na mě zadíval.
Všimla jsem si, že si mě však spíš prohlížel a jeho pohled se na chvíli zastavil u mých téměř odhalených stehen, které zakrývala jen tenká látka mojí černé sukně.

,,Vážně se stydím, ale nemohu vám podat žádný opravdu dobrý důvod, prostě jsem zapomněla." Řekla jsem tiše, přičemž jsem začínala cítit, jak se mi hrne krev do tváří.

,,Hmm.." Vydechl trhaně a konečně se mi podíval do tváře.
,,Ať se to už nestane, jinak to nenechám jen tak."

,,Jistě, pane." Přikývla jsem jen a nervózně přešlápla z pravé nohy na levou.
Čekala jsem, že bude mluvit dál, ale místo toho jen udělal pár kroků blíž ke mně, přičemž mě stále skenoval tím zvláštním pohledem, jakým se na mě už díval ve třídě, než jsem mu řekla že nemám učebnici.

,,Můžete jít." Promluvil konečně, když nás od sebe dělilo jen pár centimetrů.

,,Děk- děkuji." Vykoktala jsem ze sebe, urychleně se otočila a vypadla ze dveří, které jsem za sebou skoro zabouchla.

To bylo opravdu hodně divné - pomyslela jsem si, přičemž jsem se snažila uklidnit tlukot svého srdce.

-

Přešel týden a bylo tu další úterý.
Téměř jsem zapomněla na celý ten incident s profesorem a kabinetem, ale pak začala hodina seminářů.

Gina se na mě pořád culila, jelikož jsem se jí samozřejmě se vším co se stalo svěřila a Gwilym mě nepřestával propalovat pohledem.

,,Slečno (y/n), doufám, že tentokrát dokážete zodpovědět mou otázku." Jeho pohled byl stále víc intenzívnější.

,,X se rovná pět polovin." Snažila jsem se aby můj hlas zněl opravdu sebevědomě a jistě, ale moje odpověď spíš zněla jako otázka, takže se to vlastně nepovedlo.

,,Výborně." Uznale pokýval hlavou, přičemž se nepatrně usmál.
Poprvé jsem viděla jeho úsměv a upřímně jsem byla ráda, že jsem zrovna seděla, jelikož kdybych stála, asi by se mi podlomila kolena.

,,Hlavně mi pořád netvrď, že se ti nelíbí." Prohodila tiše Gina sedící vedle mě.

,,Dobře, možná mi přijde trochu přitažlivý." Protočila jsem nad jejími slovy očima a zapsala si další příklad.

,,Trochu? (y/n), už ti zase tečou sliny." Začala se hlasitě smát, díky čemuž znovu upoutala Gwilymovu pozornost směrem ke mně.
Lehce se zamračil, ale nechal to být.
Zbytek hodiny jsem proto byla pod přímou palbou jeho zvláštních pohledů.

,,Dobrá studenti, můžete odcházet." Prohlásil, když, konečně dokončil poslední soustavu.
,,Až na vás slečno (y/n)." Dodal ještě z ničeho nic, přičemž se na mě, dnes už tak po milionté, zaměřil svým pohledem.

Nic jsem neříkala, jen zůstala strnule stát na místě a vyměňovala si s Ginou zmatené pohledy.

,,Vy můžete také odejít." Pousmál se na ní a pokynul rukou ke dveřím.
Gina jen kývla, povzbudivě se na mě usmála a poté opustila třídu jako všichni ostatní.

,,Huh, smím vědět co jsem provedla dnes? Učebnici jsem měla a na -.."

,,Děláte to schválně?" Zase mě přerušil, přičemž se jeho čelo svraštilo.

,,A neděláte to schválně vy?" Pozvedla jsem jedno obočí a překřížila si ruce na hrudi.
K tomuhle kroku jsem musela posbírat hodně odvahy, ale jeho naprosto udivený výraz stál za to.

,,O čem to-.."

,,Nic jsem neprovedla, vaši otázku jsem zodpověděla a připravena na hodinu jsem též byla, tudíž nevidím jediný důvod, proč by jste mě tu měl držet." Tentokrát jsem mu skočila do řeči já.
Věnovala jsem mu ještě jeden rychlý ironický úsměv a vydala se k odchodu, ale nestihla jsem udělat ani dva kroky a jeho silná paže mě přitáhla zpět.

,,Nemyslím si, že by jste se mnou měla mluvit tímhle tónem." Zašeptal, přičemž mě otočil čelem k sobě.
Jeho oči téměř žhnuly.
V tu chvíli byla moje odvaha zase někde hodně daleko.
Nic jsem neříkala, jen mu hypnotizovaně hleděla do tváře.
Vzal mou bradu mezi své dva prsty a obličejem se až nebezpečně přiblížil k tomu mému.
,,Jinak to opravdu nenechám jen tak.." Zašeptal téměř do mých rtů a poté se ihned odtáhl.
Pustil mou ruku ze svého sevření a společně se svými věcmi zmizel z učebny.

Úplně ochromeně jsem zůstala stát na místě.
Znovu a znovu jsem si v hlavně přehrávala to, co se tu před chvílí odehrálo.

-

,,Tak co??" Vyhrkla zvědavě Gina, když jsem se konečně dostala domů.
,,Jsi v pořádku?" Přiběhla ke mně a přisedla si na naši novou bílou, ne moc pohodlnou, pohovku.

,,Asi jo." Zamumlala jsem a sundala si svetřík, který jsem následně přehodila přes gauč.

,,Co chtěl tentokrát?"

,,Já vlastně ani nevím.. " Zakroutila jsem zmateně hlavou.

,,Co?" Zeptala se nechápavě, přičemž nezapomněla dramaticky rozhodit rukama.

,,Bylo to ještě divnější než minule.. " A tak jsem jí převyprávěla celou dnešní událost, přičemž jsem samozřejmě nezapomněla zmínit ani jeho rty jež se téměř dotkly těch mých.

,,Páni......" Vydechla a zkouskla si ret.
,,Víš předtím ten sex v kabinetu byl vtípek, ale teď bych se ani tak nedivila kdyby- ..."

,,Gino!!" Vyjekla jsem, čímž jsem přerušila to, co nejspíš chtěla říct.

,,No co..." Pokrčila rameny s nevinným úsměvem, který jsem jí samozřejmě ani trochu nežrala.

,,Je to můj učitel a navíc ..prostě .."

,,Prostě co ?" Pobaveně se ušklíbla.

,,Ughhhh...že já ti něco říkám." Odfrkla jsem si podrážděně a zvedla se k odchodu.

,,Notak.."

,,Ne..." Věnovala jsem jí jeden otrávený pohled, načež jsem se vydala pryč z obýváku.
Neměla jsem zrovna náladu na tenhle typ jejích řečí.
Jasně, byl nesmírně sexy, jak vzhledem, tak svým dominantním chováním, které jsem měla tu čest dnes okusit, ale pořád to byl můj učitel.
Ani jsem si nebyla jistá, jestli to jak se zachoval měl být nějaký náznak.

,,Dobře..Takže předpokládám, že tě nepotěší zítřejší suplování tělocviku."
Zakřičela za mnou ještě.

,,Cože?"

-

,,Dobré ráno studenti, vaši učitelku na tělocvik náhle povolali ke zkouškám na druhé fakultě a jelikož jsem snad jediný kdo má tohle ráno čas, budu za ní dnes zaskakovat.
Pro vás, co mě ještě neznáte, moje jméno je Gwilym Lee a normálně učím matematiku, takže s tělesnou výchovou nemám moc společného, proto nechám na vás, aby jste si  vybrali, co chcete dělat."
Pronesl Gwilym poté, co si to nakráčel do tělocvičny a samozřejmě ihned zabodnul svůj pohled do mě.
Trochu nervózně jsem se ošila, jelikož jsem na sobě měla jen kraťásky a černé kratší tílko.

,,Navrhuju volejbal." Řekl po chvíli Adam, který se skoro jako jediný nějak angažoval při tělesné výchově.

,,Dobře, tak tedy natáhněte síť." Pobídl je a upravil si svoje černé adidas tepláky.
Musím říct, že i ve sportovním oblečení vypadal vážně dobře.

Kluci měli za chvíli připravené hřiště, tak jsme se mohli dát do hry.
Celou dobu jsem na sobě cítila jeho propalující pohled, který byl snad intenzívnější než všechny předešlé.
Začalo mě zajímat, jestli je to opravdu z toho důvodu o kterém včera mluvila Gina a tak jsem si nenápadně vytáhla kraťasy trochu výš, aby tak odhalovaly o něco víc můj zadeček a stehna.
K tomu jsem se samozřejmě trochu předklonila a čekala na nějakou přihrávku, která opravdu za chvíli přišla.
Vyskočila jsem k síti a zakončila tak první zápas ukázkovým smečem.

,,Výborně." Zajásal Adam, který byl se mnou v týmu a nadšeně si mě přivinul do náruče.
Když to udělal, podívala jsem se nenápadně na Gwilyma, který se v ten okamžik celý napnul.

,,Děkuju." Zasmála jsem se a objala ho kolem ramen.

,,Dobře, další zápas." Odkašlal si hlasitě, přičemž Adama probodával pohledem.
Ten jen nechápavě zamrkal a společně se mnou se posadil na lavičku.
Pak už zase sledoval jen mě, nikoli zápasy nebo ostatní lidi.

-

,,Adame! (y/n)! Jste na řadě." Zahlásil někdo z týmu, co právě dohrál další zápas.

,,Jojo!" Křikl, vysoký blonďák sedící vedle mě.
,,Jdeme na to." Usmál se a vyhoupl se na nohy.
Urychleně jsem ho následovala.

,,Hrajeme." Vykřikl ten, co podával  druhému týmu a započal tak hru.
Já však na chvíli nějak vypnula a než jsem stačila jakkoli zareagovat míč mě udeřil silně do hlavy a já se skácela na zem.

,,(y/n)!" Slyšela jsem Gwilymův a Adamův křik zároveň.
,,Jsi v pořádku??" Řekl vyděšeně Adam a starostlivě se ke mně sklonil.

,,Asi - "

,,Bude lepší, když to necháte na mě." Vložil se do toho Gwilym, přičemž ho odstrčil a vyzvedl mě do náručí.
,,Pokračujte ve hře, někoho za vámi pošlu."
Oznámil zbytku třídy a vydal se se mnou do svého kabinetu, kde mě opatrně položil na malý žlutý gaučík v rohu místnosti.

,,Hned jsem zpět, dojdu pro led a pošlu někoho do tělocvičny." Řekl rychle, přičemž zmizel ve dveřích.
Upřímně jsem to nějak nevnímala, jelikož moje hlava příšerně třeštila, ani bych neřekla že z té rány míčem, jako spíš z toho tvrdého dopadu.

,,Jsem tu." Přiběhl ke mně po necelých třech minutách zadýchaně a ihned mi tisknul balíček ledu na čelo.

,,Děkuju." Vydechla jsem tiše a snažila se posadit.

,,Můžeš klidně ležet." Řekl, ale přesto mi pomohl do sedu.
Nic jsem neříkala jen si promnula oči a snažila se zaostřit.
,,Bude to dobré, jen tam máš pořádnou modřinu." Oznámil mi a starostlivě si mě prohlížel.
Tenhle jeho pohled jsem ještě neznala.

,,Mmhh." Vydechla jsem trochu zoufale a sklopila pohled na svá odhalená stehna.

,,Proč se mi nechceš dívat do očí?" Zeptal se najednou, načež jsem ucítila jak bere můj obličej do dlaní.
To mě donutilo mu pohlédnout do tváře.
,,(y/n).." Vydechl těžce mé jméno, přičemž se v jeho očích zažehly opět ty plamínky.
Zkousla jsem si nervózně ret a opět uhnula pohledem.
,,Řekni mi něco.. děláš to schválně? Víš, že z tebe blázním?"
Jeho otázka mě poměrně zaskočila.

,,No z prvu jsem si myslela, že jste prostě protivný, ale pak..když jsem si všimla toho pohledu..chtěla jsem zjistit- " Opět mě přerušil -tak, jak to měl ostatně ve zvyku, ale tentokrát ne slovy, nýbrž jeho dychtivými rty.

,, - jak to vlastně je.." Vydechla jsem, když se po chvilce odtáhl.

,,Je to tak, že chci aby jsi byla moje..." Zašeptal do mých rtů, přičemž mě jemně pohladil ve vlasech.
Nevěděla jsem, co mám říct, tak jsem opět sklopila pohled.
,,Tohle nedělej." Přikázal mi a zvedl mou bradu.
Chvíli se jen vpíjeli jeho oči do mých, ale pak mě pohotově vyzvedl do náručí, a posadil se semnou zpět na pohovku, díky čemuž jsem seděla na jeho klíně.
,,Prosím, řekni, že budeš jenom moje.." Zaúpěl zoufale, ale jeho hlas stále zůstával pevný a dominantní.

,,Budu.." Šeptla jsem a odložila led, který jsem stále svírala v dlani.
Na nic nečekal a opět se vrhnul na moje rty.
Ihned jsem samozřejmě spolupracovala a obmotala ruce kolem jeho krku.

Chvíli byly naše polibky, dá se říct, nevinné, ale pak jsem se trochu pohnula na jeho citlivém místě a on mě přitáhl víc k sobě přičemž se začaly proplétat i naše jazyky.

,,Bože, (y/n)." Vzdychnul mi do úst, když jsem jemně zatahala za jeho vlasy a přitom ho dál líbala na jeho rozpálené rty.
Přivřela jsem oči a nechala jeho ruce bloudit po mém stále poměrně zahaleném těle.

,,Jsi tak sladká." Zašeptal a sáhl na mou tvář, jemně jí pohladil.
,,Tak moc." Zamumlal mezi polibky, vzal mou dlaň a přiložil ji na svůj rozkrok, ihned jsem tak mohla cítit jeho tvrdou délku, uvězněnou v jeho těsných kalhotách.

,,Vidíš, co semnou dělají jen tvé polibky ?"
Vydechl, přičemž nepřestával hladit můj zadeček svýma velkýma dlaněma.
Jemně jsem kývla na souhlas a rukama zajela pod jeho uputé bílé tričko a jemně obkreslovala jeho břišní svaly.
,,Prosím, nech mě tě udělat." Řekl tiše, čímž mě lehce zaskočil, ale opět jsem souhlasně kývla.
Na jeho tváři se objevil široký úsměv.
Opatrně zachytil lem mého tílka a v mžiku mi ho svlékl.
Jemnými motýlými polibky začal obsipávat můj krk i hrudník, když v tom se ozvalo hlasité klepání na dveře.

,,Sakra." Vyhrkli jsme oba naráz.

so, this is for my the most beautiful girl Vverca_27❤
i hope you enjoyed it
and found our inside jokes

doufám, že i vám ostaním se to líbilo, protože mi to nakonec dalo docela zabrat, ano vím že na to šli celkem rychle, ale u téhle povídky jsem děj urychlit musela jinak by to bylo tak na 10 tisíc slov

děkuju za všechny přečtení a úžasné komentáře

luv u all