Zbytek týdne probíhal až do posledního dne, tedy pátka, bez jakéhokoli překvapení ani nepříjemných situací. Zdálo se mi, jako že si mě, po tom, co se mě Tess zastala, nikdo nevšímá a nikdo nemá potřebu se mi jakkoli dál posmívat.

,,Ahoj" ozvalo se za mnou, když jsem se v pátek chystala u své skříňky na odchod ze školy, a ucítila jsem na svém rameni něčí dotyk.

,,Ahoj Tess" otočila jsem se na svojí zachránkyni s širokým úsměvem. Byla jsem jí tolik vděčná a také jsem byla ráda, že ji vidím, protože potom, co jsme se v ten den, co ode mě odehnala tu pitomou spolužačku, rozloučily, jsme na sebe ještě nenarazily.

,,Máš dnes něco v plánu?" zajímala se.

Byla jsem ráda, že je konečně víkend. Tento týden byl pro mě dost náročný, ať už kvůli tomu, co se stalo, nebo kvůli hromadě testů, které jsme psali. Tudíž jsem se těšila, až konečně skočím do postele a až do pondělí z ní nevylezu.

,,Nic zajímavého, proč?"

Tess se na mě usmála a vytáhla ze své kapsy u kalhot telefon.

,,Co kdybychom si vyměnili čísla, mohly bychom se pak domluvit a jít ven" navrhla.

Zapomeňte na to, co jsem před chvílí říkala. Žádné válení se v posteli se nekoná. Pokud se mnou někdo chce jít ven a být tak mou kamarádkou, rozhodně to nezahodím jen kvůli posteli.

,,Jo jasně" souhlasila jsem tedy a vyměnila si s Tess telefonní číslo.

,,Mám teď ještě hodinu, ale až dorazím domů, tak ti zavolám a domluvíme se" oznámila mi.

Souhlasně jsem kývla hlavou. Poté už jsme se musely rozloučit. V hlavě jsem děkovala za to, že mě Candy nepřemluvila k tomu, abych zatáhla poslední hodinu a nešla s ní a s Mikeym na kafe, jak bylo jejím zvykem. Mám teď šanci vytvořit si hned tři nové kamarády. Což zní téměř neuvěřitelně, když jsem vždy měla sotva jednoho.

Po příchodu domů jsem si dala něco malého k obědu, převlékla se do něčeho pohodlnějšího, než jsou uplé džíny a košile a netrpělivě čekala, až se můj mobil rozezní. Čekat jsem naštěstí nemusela dlouho, Tess mi zřejmě vážně volala ihned, co dorazila domů. Domluvily jsme se, že se sejdeme v nedalekém parku a zajdeme k ní, neboť venku to vypadalo na déšť.

Měla jsem z toho zvláštní pocit, ještě nikdy jsem nebyla u žádné své kamarádky doma. Rychle jsem na sebe hodila mikinu, napsala vzkaz mamce, která se ještě nevrátila z práce a vydala se na smluvené místo. Samozřejmě, že jsem v parku byla s několika minutovým předstihem, vždycky raději všude chodím dřív. Za nedlouho jsem si na konci písčité cesty všimla rýsující se ženské postavy. Byla to určitě Tess, neboť na sobě ta postava měla stejné oblečení jako ona ve škole a také se blížila přímo ke mně.

,,Čekáš tu dlouho?" zeptala se, když už jsem ji zřetelně viděla do tváře.

,,Ale ne" mávla jsem rukou ve vzduchu.

Tess se na mě usmála a pak jsme se obě vydaly svižným krokem k jejímu domu. Bydlela o dvě ulice dál než já. Jejich dům byl veliký. Po cestě mi řekla, že v něm bydlí ještě s jednou rodinou, ale moc se neznají.

Hned jak otevřela vchodové dveře do jejich části domu, přišel nás pozdravit mourovatý kocour. Jmenoval se Tank a byl velice přítulný. Tess si ho vzala do náruče a odvedla mě do svého pokoje. Velikostně byl její pokoj asi tak stejný jako můj. Stěny v něm byly natřeny tmavě modrou barvou, ale i přes tmavou barvu bylo v pokoji dostatek světla, díky velikému oknu téměř přes půl zdi.

,,Máš ráda počítačové hry?" zeptala se mě Tess, když jsem si její pokoj prohlížela.

Všude po skříňkách a poličkách byly různé obaly s cédéčkama a spousty knih.

,,Nikdy jsem žádnou nehrála" odpověděla jsem po tom, co jsem pohledem prozkoumala celý pokoj.

Ihned na to se na její tváři objevil udivený výraz. Položila Tanka na postel a přiskočila ke svému stolnímu počítači.

,,Tak to tě budu muset zasvětit" pobídla mě, abych si sedla na židli vedle ní.

,,Slyšela jsi někdy o Lolku?" začala něco nacvakávat na klávesnici.

,,Myslím, že ne" zakývala jsem hlavou a sledovala monitor počítače.

Objevila se na něm jakási stránka s názvem League of Legends a přihlášením, do kterého Tess napsala své jméno a heslo.

Hned potom mi začala v rychlosti vysvětlovat, o co v této hře jde. Hádám, že většina z vás jí zná, tudíž tu nebudu vypisovat, co mi Tess říkala. Párkrát se mě snažila přemluvit, abych hrála, ale já se na to moc necítila, věděla jsem, že bych to pokazila a tak hrála Tess a já na hru jen fascinovaně koukala.

,,Jak se ti vůbec líbí na naší škole?" začala se mě vyptávat.

,,Je to fajn škola, teda až na nějaký lidi, no vždyť víš" odpověděla jsem jí.

,,Všude se najdou pitomci" ušklíbla se.

S tím jsem nemohla jinak než souhlasit.

,,Ale kamarády sis našla ne?" pokračovala.

,,Jo, bavím se s Candy a s jejím kamarádem Mikeym"

,,Mikey" zopakovala potichu jeho jméno.

,,Toho neznám"

,,Takový blonďák s brýlemi" snažila jsem se ho nějak popsat.

,,Počkat" vykřikla najednou.

,,Není to ten, co vypadá jako stožár?"

,,Co?" nechápavě jsem se na ní podívala.

Po chvilce mi to však došlo a propukla jsem v smích. Nikdy by mě nenapadlo ho díky jeho výšce přirovnat ke stožáru. Tess se k mému smíchu ihned přidala.

,,No..neříkej, že..že tak nevypadá" dostávala ze sebe.

Když náš hlasitý smích ustal, rozhostilo se mezi námi ticho.

,,To se máš, že máš někoho s kým se bavit, u nás ve třídě jsou samý idioti" promluvila najednou Tess.

Trošku mě to zarazilo. Znamená to snad, že nemá žádné kamarády?

Zničehonic jsem na svém stehně ucítila slabé vibrace. Vytáhla jsem svůj telefon.

Od: Mikey

Ahojky Ari, nechceš zítra zajít ven?  :)