Dnes mám takovou neutrální náladu :D Okey, spíš špatnou, takže mi psaní moc nejde, ale na druhou stranu to mám aspoň trochu promyšlený dopředu!:3 :) Strašně mě těší, když mě šikanujete a spamujete v chatu, že mám psát, že chcete nový díl a podobně, ale jindy bych se z vás zas zcvokla! :D Jednomu přijde kapitola moc krátká-napíšu delší a druhý si stěžuje, že je dlouhá. Jeden člověk chce nový díl AVENGERS-napíšu ho a druhý si stěžuje, že nevydávám Život v teen filmu! A mohla bych pokračovat do nekonečna! :D Ale tak pohoda, já to zvládám, hlavně, jestli vás to baví a líbí se vám to:)

                                                                                                                                                                                    *Smith*

Několik dívek vyjeklo a já zalapala překvapeně po dechu. Thomas se ale jen chytil za kořen nosu a párkrát zamrkal, pak potřásl hlavou a podíval se znovu na Cooka. ,,Ty jsi takovej hajzl, McCartney!" ,,Uklidni se, Colline. Prostě nejsi ve všem nejlepší, nějak se s tím snad smíříš, ne?" zeptal se Thomas podrážděně. Přistála mu další pěst. Znovu se chytil za nos, po dlani mu tekla krev. Podíval se na svoji ruku a na Cooka, který už se znovu napřahoval, Thomas ho chytil za napřaženou ruku a dal mu pěstí. Ani nevím jak, ale během chvíle leželi oba na zemi a rvali se. Holky pištěly a kluci výskaly a podporovaly je. Měla jsem dojem, že to trvá věčnost, zatímco Cook byl hora masa, McCartney byl spíš drobnější, normálnější velikosti. I když nevypadalo to, že ho to nějak znevýhodňuje.  ,,Co to má být?" zakřičel někdo a všichni studenti se rozstoupili. Objevil se mezi nimi náš třídní, Brown, shodou okolností taky Collin, jako Cook. Cook však do Thomase řezal i nadále. Učitel je od sebe rozrazil. ,,Co tohle má znamenat?" zakřičel. Cook se džel za tvář a konečky prstů za čelo a Thomas si utíral krev, která mu tekla z nosu a jazykem si opatrně přejížděl ret, který si nejspíš prokousl. ,,Všichni okamžitě do třídy! A vy dva se mnou!" mávl na ně a oni ho následovali.

     Seděla jsem před školou na lavičce a četla si knihu, říkala jsem si, že počkám na Petera.

      Když ze školy vyšel Thomas, několik holek, které se kolem něj nestihly seběhnout o přestávce, při obědě či kdykoliv jindy, šlo k němu teď. ,,Jak ti je?" ptaly se jedna přes druhou. ,,Jsem v pohodě," mávl McCartney rukou. Dívky ho obdivovaly za jeho statečnost a tvářily se, jako kdyby mu Cook utrhl hlavu a Thomas si ji nechal zpátky přišít. ,,Hej, Victorie, chceš svézt?" vytáhl z kapsy klíčky a mrkl na jednu z dívek. Hnědovláska se usmála a přitakala. Thomas se potěšeně uculil a společně s ní zamířil k bílému autu. Protočila jsem oči, je to jasné, zítra ta Victorie přijde a poví nám, jak úžasný je Tom v posteli.... nebo možná v autě, těžko říct, kde na to vlítnou. Thomas jí otevřel dveře od svého BMW a sám vlezl na místo řidiče. Rozsvítila se světla, Thomas vycouval a odjel, mě si ani nevšiml. Přečetla jsem si asi stránku, než Peter vyšel, vedle něj šla Daniella. ,,Ahoj, čekám tu na tebe," usmála jsem se. ,,Jé, promiň pusino, ale já už mám něco domluvenýho s Daniel. Nezlob se, pa," sladce se usmál a odešli. Nechápavě jsem se za nim dívala, asi jsem byla až moc zvyklá, že se mi Peter věnuje, ale když jsme spolu teď pořád, musím si zvykat, že v jeho životě jsou i jiné osoby. ,,Ahoj," někdo mě pozdravil a prošel kolem mě. Byli to Max a Joey. ,,Ahoj," pokusila jsem se o úsměv. Zastavili. ,,Nechceš jít s námi, když ti ten frajer odešel?" navrhl Max a podíval se za Peterem. ,,Nevadilo by vám to?" ,,Jasně, že ne, pojď!" usmál se Joey. A tak jsme se celou cestu smáli a doprovodili Maxe domů. ,,Jsem rád, že jsi šla s námi," usmál se Joey, když šel doprovodit mě. ,,Já taky, je s vámi legrace," usmála jsem se. Zastavili jsme se před naším domem. ,,Ta třeba zase někdy?" nadhodil. Přikývla jsem. Trochu jsem váhala, ale dřív, než jsem se stačila nad svými myšlenkami pořádně zamyslet, zeptala jsem se ho: ,,Nechceš jít chvíli k nám?" ,,Jestli to nevadí," pokrčil rameny.

Seděl na posteli a já si svlékala mikinu. Joey držel v ruce sklenicis pitím, kterou jsem mu dole dala a rozhlížel se po mém pokoji. ,,Máš totu moc pěkný," usmíval se. ,,Díky. Pustíme si třeba nějaký film?" ,,Můžeme,"přikývl. Posadila jsem se vedle něj a otevřela notebook. Četli jsme si názvyfilmů, ale nic jsme nevybrali. ,,To je moc přeslazený. Nad tímhle tak maximálněmasturbuje Kinney! Tohle fakt ne, to je starý jak moje upíří babička. Jo tenhlefilm je dobrej!" ,,No konečně," zasmála jsem se. ,,Ale viděl jsem ho včera,"pokrčil rameny. Zaklapal jsem se smíchem notebook. ,,Všechno si mi vymluvil, tak co navrhuješ?" ,,Můžeme poslouchat muziku," vytáhl z kapsy mobil asluchátka. A tak jsme leželi vedle sebe a poslouchali. Občas jsem se mu smála,co to tam má, několikrát se nám stalo, že jsme to chtěli oba přepnout a dotklijsme se svých rukou. A pak... jako kdybychměla déjà vu. V uchu se miozvala písnička Let her go. Oba jsme se na sebe otočili a dívali se tomudruhému do očí. Měl krásné, zelené oči, jak dva rybníčky. Malinko jsemnaznačila úsměv, abych skryla zaskočení, ale to už využil příležitosti a jáucítila jeho rty na svých. Už zase... Proč se mi tohle musí neustále stávat? Pročse musím líbat s kluky, se kterými nechodím a proč to vždycky chci? V Prazeto nebylo jiný. Položila jsem mu ruku na tvář a pak mu zajela do vlasů. Položilsvoji ruku na má záda, sluchátka nám vypadla z uší a telefon skončilnejspíš někde pod dekou, ale koho by to zajímalo. Tohle bylo lepší než hudba.