Ještě než odešla mi dala tenký popruh kolem hlavy, abych ji neskláněla. Pak si to odcupitala za roh a já tam zůstala sama. Na okamžik jsem zatajila dech. V hlavě jsem si začala skládat obrázek jak jsem vlastně přivázaná. Raději jsem brzy přestala, jinak bych se asi pozvracela.
Zanedlouho přišel ten hřebec. Od toho co přišel do místnosti ze mě nespustil oči.
,,Ahoj," pozdravil.
Mlčela jsem. A co jiného jsem asi tak měla dělat když mi v mluvení bránil provaz.
Zákeřně se na mě ušklíbl a přišel blíže. ,,Musím ti něco říct. Jeden z vás zemřel," řekl znuděně jako by mu to bylo jedno.
Do očí se mi nahrnuly slzy a já vzlykla.
Jemně jsem zakroutila hlavou.
Odvázal mi lano které mi zabraňovalo mluvit.
,,K....kdo?" Zeptala jsme se roztřeseně.
,,Hřebec. Ten hřebec."
,,Ne, ne, ne... NE!" Slzy se mi hrnuly z očí a já brečela. Nemohla jsem tomu uvěřit, Light je mrtev.
Na to mě hřebec odvázal a hodil mě za ostatními. Stále tam ležel mrtvý Light.
,,V..vykrvácel," zavzlykala Lovely.
,,Nedalo se nic udělat."
Zatajila jsem dech. ,,ALE DALO BLUE FIRE! Vždy se dá něco dělat! Vždy!" A v záchvatu vzteku jsem se ze všech sil odrazila a skočila jsem na alicornku. Obě dvě jsme spadly na zem, ale Blue Fire se rychle zvedla. Pokusila jsem se postavit se, ale při dopadu jsem si poranila kopyto a tak jsem zase rychle sletěla na zem.
,,Sand!"

Po týdnu

Hřebec nám zavázal oči, ústa, kopyta a pegasům křídla. Každému píchl paralizující injekci, takovou, jakou dal tenkrát Lovely. Byla noc, cítila jsem to, bylo chladno. Hodil nás do nějakého velkého auta, asi dodávky. Spolu s Echo nasedl do auta a odvezl nás někam hodně daleko. Jely jsme tak dva dny a pak hřebec prohlásil, že jsme dost daleko od equestrie.
Pak se otočil a s Echo se teleportoval pryč.
Je po nás.

Trochu kratší kapitola, ale lepší než nic. Co si myslíte, že se s holkama stane?
Zatím ahuj!