Damien šel až na konec chodby kde byly velké točité schody. Vystoupali o pár pater nahoru a octli se na další, tentokrát na opravdu malé chodbě, která měla i velká oblouková okna. Bohužel byly zataženy velkými a taky zřejmě těžkými závěsy a neprocházelo přes ně ani kousek světla.

Otevřel jedny z mála dveří co se na chodbě nacházely. Jako pravý gentleman Layleen dveře podržel a rukou jí pokynul aby vstoupila dovnitř. Lay zrudla jako rajče a s úsměvem prošla dveřmi. Úsměv jí na tváří však rychle ztvrdnul a změnil se v úžas. Ohromená se rozhlédla po místnosti a otočila se na Damiena. Tomu se na rtech utvořil pobavený a zároveň roztomilý úsměv. "Líbí se ti tady?" "Děláš si srandu!?" odpověděla mu s hloupým úsměvem a praštila sebou na obrovskou postel tvarovanou do kruhu.

Celý pokoj byl sladěný do modré a bílé barvy. Byl velký, ale zároveň byl velmi útulný a působil příjemně. U stěn byly vetšinou knihovny s množstvím různorodých knih. Potom tam byl také obrovský šatník. Nejvíce Layleen však uchvátilo obrovské okno přes celou jednu stěnu. Přistoupila k němu a přiložila dlaň na chladné sklo. Venku bylo šero a pokoj se nacházel vysoko nad Pailónem který už zářil teplými odlesky plamenů všech barev.
Po tváři se jí začaly kutálet teplé slzy. Za chvíli propukla v tichý pláč. Damien k ní přistoupil a zezadu jíobejmul . "Co se děje?" optal se opartně, otočil si jí k sobě a prstem jí setřel z tváře slzu. "Proč pláčeš?" "Pláču štěstím" usmála se v slzách. "Konečně jsem doma."

Ahojky zlatíčka, po delší době tady máte další kapitolku ;) Omlouvám se že teď dlouho nebyla, neměla jsem moc času. Taky bych vám chtěla poděkovat za neuvěřitelných 3K přečtení. Jste úžasní :)
Vaše Veve