Nastal čas krátce po půlnoci a tma byla tak černá, že černější už snad ani být nemohla. Stezkou v zasněženém lese spěchal jakýsi člověk. Doprovázelo ho tiché šumění větru mezi bezlistými větvemi, mírný mráz a jeho vlastní kroky a dech. Na okamžik se zastavil, aby se rozhlédl po temných kmenech, jež se rýsovaly proti šedé sněhové pokrývce. Pak upřel zrak vzhůru: na nebi zářily miliony hvězd.

Byl by se vydal dál, ale na místě jako by ho upoutalo to zvláštní ticho. Vítr umlkl. Muž přešlápl a sníh zavrzal. Rušit noční klid se mu najednou zdálo nemístné, a proto zůstal bez hnutí. Rozhodl se chvíli poslouchat; věděl, že člověk některé zvuky zkrátka nevnímá, dokud se je nesnaží zaslechnout, a ticho tedy nemusí být tak docela tichem. V létě by slyšel vrzající a štěbetající hmyz. Ale teď, uprostřed zimy, se ticho zdálo tak hluboké a klidné jako tmavomodrá tůň.

Ponořil se do něj hlouběji.

Po chvilce se mu zklidnil dech natolik, že to mezi dvěma údery srdce konečně uslyšel: na samém dně lesního ticha ve svém neslyšném spánku oddychovaly stromy. Znělo to trochu jako šustot listí, trochu jako tekoucí voda a trochu jako sypající se půda. Svou nepostižitelností mu to připomínalo rychlost, s jakou Země letí vesmírem po oběžné dráze. Měl dojem, že mezi stromy zaslechl i cinkání podobný třpyt hvězd na obloze a studený, nejasný hlas ležícího sněhu.

Potřásl hlavou a vykročiv znovu na cestu ticho rázně odehnal. Trvalo mu ještě půl hodiny, než se dostal ze středu lesoparku na jeho okraj. Minul dvě pouliční lampy a zabočil za roh. Odemkl dveře, vystoupal po schodech do svého bytu a bez meškání se uložil do postele. Než usnul, myslel na to, že v každém tichu se něco skrývá a záleží jen na nás, jestli budeme dostatečně pozorní, abychom to uslyšeli.

Probudil se do jiskřivého sobotního rána. Ještě v pyžamu otevřel okno, na chlad nedbal a pohlédl směrem k mase stromů. Slunce svítilo a na parapet kapala voda z tajících rampouchů na kraji střechy. Po silnici projíždělo auto a na zastávce si povídaly dvě ženy. Ale on věděl, že někde pod tím vším šelestí téměř neslyšitelný dech spících stromů.

۞

(21. 8. 2020)