Jihlava

,,Ukaž, co umíš,'' vytrhne jej z nečinnosti a přikáže mu, ,,svlíkni se.'' Milenec se nervózně ušklíbne a poslušně vykoná, oč si Šárka žádá. Vyndá pravačku z rukávu tmavého saka, následně z levé strany vyklouzne druhá ruka, a sako odhazuje kamsi do rohu místnosti. Žena se na něj pouze zadívá o něco vyzývavěji než před pár okamžiky a kývne hlavou na znamení toho, že má pokračovat, a tak přichází na řadu košile, jejíž jednotlivé knoflíky muž odepíná jako malé připínáčky. Uvolňuje jejich hlavičky pomalu a nejistě, nikoliv proto, aby zkoušel a popichoval Šárčin chtíč, nýbrž proto, že se mu pod semknutými a mazlavými prsty smýkají a setrvávají na původním místě. Jakmile se mu podaří vyprostit třetí knoflík, jenž odkryje jeho světlou a hladkou hruď, na kterou dopadne ženin neúprosný pohled, popadne jej za tenkou látku košile a vší silou ji z muže strhne. Jeden či dva knoflíky neprodleně vylétnou do vzduchu lampou osvětlené místnosti a natržený kus oblečení dopadá na jinou stranu pokoje než pohozené sako.

V Šárce se právě díky mužovu neúmyslnému záměru zrodí hladová a mohutná bestie prahnoucí po vášnivém milování, která mu bez dalšího vyčkávání střelí na rty zuřivý polibek. Zakousnutí se do hřejivého lidského masa, rozproudí v ženě smysly silnější a větší, než je ona samotná, a tak do několika okamžiků padají k podlaze i kusy jejího oblečení, které ze sebe strhává mrštnýma rukama. Jakmile před sebou stojí zcela nazí, hledíc bouřlivě jeden na druhého, není to žena, co je v zápalu divokého milování pohozena na postel, nýbrž milenec, kterého Šárčiny žílami naběhnuté ruce stisknou v bocích a povalí na tvrdou matraci. Bestie, z jejíž nozder se dere výrazné funění, k němu obratem přilézá po všech čtyřech a její krvelačné oči zkoumající si svou kořist mluví za vše – bude to probdělá noc.

Váza, která několikrát již viděnou soulož plavovlasého muže a statné Šárky snášela po dlouhé měsíce svědomitě, se poprvé za celou dobu svého pasivního přihlížení v roli nevinného kolemjdoucího pod náporem těžkých otřesů rozviklá a společně s kvičením provázeným klimaxem, vyvolá po celém domě hřmotný rámus. Hlasité tříštící se kusy skla se rozsejí po podlaze, především v okolí nočního stolku, a netrvá dlouho a uspokojená Šárka vylézá z postele, aby vypnula rádio a dala věci do pořádku. Otírá si pot z čela, zatímco našlapuje po špičkách, a jediným stisknutím tlačítka nastane ticho.

Obrátí se na muže, nařizujíc mu, aby sundal z matrace prostěradlo, přičemž se uchechtne a plná energie dodá: ,,Noc zdaleka neskončila.'' Milenec ji, svou nezkrocenou šelmu, uposlechne a vmžiku je matrace holá. Všechny zločiny a neřesti milostného aktu podepsané na bílém prostěradle drží ve svých rukách – otisky primárních pudů, jež, ačkoliv si to ani jeden z nich neuvědomuje, budou nést co nevidět odpovědnost za doživotní následky jedné malé křehké duše.

Náhle se za dveřmi ozvou drobné, sotva slyšitelné krůčky. Přešlapují nerozhodně z místa na místo a Šárka najednou znejistí, zda skutečně řádně zamknula. Přistoupí tedy k milenci, vezme mu prostěradlo z rukou a s jasným úmyslem tichounce pronese. ,,Tohle nech na sobě,'' přehodí mu kus bílé látky přes hlavu, ,,a ani slovo! Ne, dokud neřeknu. Rozumíš?'' Zdali se jedná o další nevídaný úlet zoufalé ženy či má snad jít o jakousi předehru k následujícím milostným hrátkám, muž skutečně netuší. Ale jedno ví zcela jistě – dočista zkoprněl, stoje na místě a skrývaje se pod prostěradlem jako poslušný hlupáček této o pár let starší a zhrzenější ženušky. Ta se okamžitě vrací ke dveřím, jež odemkne a nachází v nich svou dceru. ,,Co tady proboha děláš? Proč jako krucinál nespíš?'' bez servítek se do ní opře.