|25.12.2017| Raven Johnsonová

Vystřelila jsem z místnosti hned za princem, který za sebou skoro prásknul dveřmi. Zmizel tak rychle, že jsem si ani nestačila uvědomit, že domluvil. Na nic jsem však nečekala a rozběhla se za ním.
Stačil mi totiž jediný pohled na holky kolem, aby mi došlo, že jsem jediná, která může zjistit, co se stalo.

Byla jsem naštvaná. Ne, že by vyřadil ze soutěže nějakou účastnici, ke které bych měla blízký vztah (to totiž nebyla ani jediná). Ne, já byla naštvaná na korunní prince z úplně jiného důvodu. Všechny čtyři holky, které dnes dostaly červenou obálku, měly největší šanci se dostat na post princezny a budoucí královny. Navíc jsem nevěděla o žádném incidentu s princem, kdy by se nepohodli. Nedávali nejmenší smysl, aby je vyhodil... ale stejně to udělal. Něco, ať to bylo cokoli, mi na tom nesedělo. Všechno byli úplně jinak, než se podávalo z dřívějších historických spisů.
Dříve byla selekce jen a jen o lásce, ale teď... všechny ty úkoly a hodnocení. Bylo to až moc o povinnostech, které se stejně měly naučit až po zvolení princeznou. Jako by pro královskou rodinu bylo nesmírně nutné najít tu nejlepší volbu pro svého rozmazleného chlapečka. Jako kdyby mu co nejdříve chtěli posadit korunu na hlavu.

,,Stůjte," zavolala jsem na princiva záda. Teď, když byl z jídelny venku, se nesnažil rychle odejít. Asi doufal, že se žádná z dívek nesebere tak rychle a nedoběhne ho. S mírným cuknutím se otočil. Možná se mi to jen zdálo, ale leskly se mu oči.
,,Lady... Raven," zamumlal a rychle se zas otočil zpátky. Zřejmě neměl náladu se s někým bavit, ale etiketa, která mu byla vštipována od narození, ho nutila zůstat na místě.

Se skloněnou hlavou počkal, než jsem k němu došla. Za tak krátkou chvilku jsem si stihla i já sama utratit myšlenky, abych přesně věděla, na co se chci ptát. Poslední, co jsem potřebovala bylo, aby také viděl mé rozrušení.
Samozřejmě, že jsem o něj neměla nejmenší zájem, ale musím vypadat alespoň slušně. Čím více peněz se nasčítá za můj pobyt tady, tím lépe pro mě a matku později. Nechtěla jsem nadále zůstávat v tom zatraceném městě. Chtěla jsem nový začátek. Nový začátek pro mě a maminku. Někde v novém, krásném domě. Mohla bych si dovolit jídlo, které jsem doteď nemohla. Všechno by mohlo být lepší. A proto jsem se musela snažit. Ještě pár měsíců, to jsem si říkala každé ráno, abych se jen nezbalila a jednoduše neutekla domů za maminkou.

,,Lady Raven, dnes je venku nádherně, že?" pokusil se zahájit nevinný rozhovor, který by neměl nic společného s vyhazováním, které proběhlo před pár minutami.
,,Ne. To teda není," obešla jsme ho, abych mu viděla do tváře. ,,Něco mi musíte vysvětlit,"

Zarazila mě jeho ruka, které se z ničehonic objevila před mou pusou. Nedotýkala se jí, ale byla až nepříjemně blízko.
,,Já vím, pojďme se projít," pokýval hlavou a vydal se k obrovským skleněným dveřím vlevo od něj. Neprotestovala jsem a následovala ho. Jednou rukou pokynul strážcům stojícím u dveří a ti mu hned dveře otevřeli. Musel mít mizerné svaly, když za něj každou práci vykonával někdo jiný...

,,Tak, co jste chtěla probrat?" zeptal se po chvíli ticha, kdy jsme kráčeli vedle sebe po zmrzlé trávě. Tráva nám křupala pod nohama a lehký mráz se zavrtával hlouběji do těla. Nebyla taková zima, ale rozhodně chladněji, než to vypadalo z okna. Všude kolem ležela jemná vrstva sněhu, která zářila jako diamanty. Hleděla jsem na obzor před sebou a přemýšlela, jestli by stejný sníh byl i doma v Samisu. A jestli na něj teď kouká i maminka.
,,Proč jste je vyhodil? Ale upřímně, vím, že jste k tomu neměl žádný důvod," zašeptala jsem. Nevěděla jsem proč, nepřišlo mi asi správně ničit tak klidnou a tichou atmosféru, která mezi námi panovala.

,,Proč myslíte? Mám důvodu hned několik," pokrčil rameny a otočil hlavu. Malé černé kudrlinky kolem hlavy se zahoupaly. Nevšímal si ničeho jiného než mých očí. Hleděl do nich tak upřímně, až jsem začala přemýšlet, jestli mu někdo neublížil. Klidně jsem mu mohl do očí vypálit všechnu zlobuy kterou jsem cítila. Nebo spíš už necítila. Chladný vánek ze mě zlost sloupnul a odnesl někam do vzdálených krajů Tansy. Někam za obzory a vysoké hory, kam se nikdy nepodívám.
Když jsem neodpovídala, princ pokračoval: ,,Neříká se mi to lehko, ale já nemůžu za to, kdo bude vyřazený že soutěže. Je to tohle to, co jste chtěla slyšet?"

Opatrně jsem přikývla a nechala ho mluvit dál. Dokud se zdálo že říká pravdu, nehodlala jsem ho přerušovat.
,,Jste mými hosty a já s vámi smím trávit tolik času, kolik je mi povoleno, ale to, jak zvládnete zkoušky zručnosti a etikety..." mírně zatřepal hlavou a zahnul za roh. Jen těsně minul vysoký keř na jehož vrcholku seděla malá vrstva zářícího sněhu. ,,Tam má moc nesahá. Body určují předsedové vlády a když ji někdo nesplní, je zas mou povinností ho vyprovodit ze zámku,"

Svěsil ramena a svékl ze sebe černé sako. Jeho ruce pracovaly automaticky, ani se na ně nemusel dívat. Přehodil sako přes má ramena a pokračoval v cestě.
,,Nebyla mi zima, nepotřebuji to," lehce jsem stiskla obočí k sobě. Byla mi zima, ale nechtěla jsem to dávat najevo. Nemusel si se mnou dělat starosti. Já si zvládnu poradit sama.

,,Proč to nemůžete prostě přijmout? Nedělám to kvůli vám, ale kvůli sobě," zatočil za další roh. Ani se nesoustředil jestli jsem stále za ním.
,,Jak to myslíte? Chcete snad nastydnout, aby jste nemusel vyhazovat účastnice?" byla jsem si téměř jistá, že bude souhlasit. Kdo by taky nesouhlasil. Jevilo se to jako dobrý nápad. Když bude nemocný, účastnice nebude moct kdo vyhodit, podle toho co řekl, a budou se jim jen přičítat peníze z královské kasy.

,,Ne, ale nebudu mít černé svědomí, když onemocníte vy a nebudete moct udělat zkoušku. Stejně jako Catherine,"
,,Stejně jako Catherine," řekli jsme oba ve stejnou chvíli. Koutkem rtu se pousmál a pokračoval v cestě metr přede mnou.

,,Ale to nedává smysl," zavrtěla jsem hlavou. Jestli byla pravda, co říkal, tak si tady nevybíral svou budoucí ženu, ale pouze královnu lidu. Dívka, která soutěž vyhraje neměla být jeho láska, ale nejvhodnější žena na titul. Tady se nehrálo o lásku, ale o moc.
,,Co vám nedává zase smysl?"
,,Vy si nechcete najít někoho, koho milujete? Proč se jim nepostavíte, jste přece korunní princ,"
,,A vy si myslíte, že jsem to nechtěl? Já byl jediný, kdo byl proti selekci. Já ji nechtěl," prudce se otočil a zadíval se mi zas do očí.

Tentokrát jsem v nich neviděla smutek, nýbrž touhu. On sám moc dobře věděl, co znamená najít si budoucí ženu a chtěl se o tom robce rozhodnout. Viděla jsem mu to na očích. Byl dychtící po dobrodružství, ale nemohl nebo to nedokázal. Nepodařilo se mu ovlivnit ani vlastní poddané.
,,Tak jim řekněte své podmínky. Nebudou vám do toho kecat, když uvidí opravdový zájem. Asi to neberte dost vážně,"
,,Vážně..." pomalu zvedl ruce, zachytila jsem to periferním viděním a o krok ustoupila. Ať měl v plánu cokoli, nedovolím mu, aby se přiblížil. ,,Oh lady Raven, já myslím všechno vážně,"

Jeho kroky sledovaly ty mé až se dostal až ke mně. Chytil mě za paže a aniž by udělal jakékoli varování, přitiskl své rty na mé. Zůstala jsem nehybně stát a jen zrychleně mrkala a doufala, že se z tohohle podivného snu brzy probudím. Musel to být sen a pěkně šílený.
V tom krátkém okamžiku, než jsem pochopila, že to sen není a nedtáhla se, jsem cítila všechno. Všechnu touhu a něhu, kterou cítil princ. Nevěděla jsem jak, ale nějak se mi ho povedlo přesvědčit, aby věřil vlastním rozhodnutím a skládal svůj vlastní příběh.

Když jsem se vracela s rychlým krokem zpátky do paláce věděla jsem co opouštím. Cítila jsem pohled prince, jiného prince než jsem tak málo vídala v televizi. Tenhle muž už byl rozhodnutý si jít za svým vlastním osudem ať to stojí, co to stojí. Už nehodlal čekat až mu ženu vybere nějaký starý zšedicělí předseda vlády. Hodlal se jim postavit a dělat si věci po svém. A já byla rozhodnutá udělat to taky. Teď jsem měla moc na své straně a mohlo ji být mnohem víc.
Všechny ty lži a nechutné chvíle prožité s Liamem, které jsem s ním strávila jen pro potřebu peněz měly za chvíli zmizet. Mohl jsem mít tady a teď všechno a já to chtěla. Dokud jsem tady udělám všechno pro to, abych se měla dobře nejen já, ale i ostatní dobře. Už žádná další holka nebude muset nikdy poznat, co je to spát s někým jen proto, aby byl další den z něčeho živ. Nikdy.

_________________________________
Zdravím vás, jak se dneska máte? Nejdřív jsem zasedla ke kapitole, že napíšu aleosin dva řádky, ale najednou jsem se rozepsala a stihla jsem celou kapitolu napsat za hodinu. Doufám, že se vám líbila a vynahradila vám čtyři vyloučené dívky minulou kapitolu.
Lis💕

P.S. Doporučuji si ke čtení kapitoly pustit hudbu ze shora. Te vděčím za takový nával inspirace^^