I přes instrukce recepční se mu povedlo se dvakrát ztratit, takže lidé z kanceláří mu museli pomáhat. Připadal si jako naprostý pitomec. Sám sebe pořád přesvědčoval, že je jen paranoidní a měl by se vrátit domů.

Ale dostal se už tak daleko, přece to teď nevzdá. I když se pravdy bál, chtěl ji znát. Nechápal to. Děsil se jí, ale zároveň musel vědět, jak to doopravdy je.

Došel až ke dveřím, které nesly dámou pronesené číslo. Čirou náhodou to bylo zrovna jeho oblíbené číslo, přinášelo mu vždy štěstí, a když vsadil, pokaždé vyhrál.

Ale tentokrát nevěděl, jestli vyhrát vůbec chce.