Peter se otřásl zimou hned, jakmile vyšli ze školy, což se snažil před svou přítelkyní zamaskovat, ale když slyšel, jak si Michelle povzdechla, věděl, že neuspěl. A taky, že ho čeká další přednáška.

„Měl by ses víc oblékat, když máš problém s termoregulací,“ napomenula ho otráveně MJ, ale nic víc k tomu nedodala, už ji nebavilo mu neustále dávat přednášky. „Máme dneska něco v plánu?“ zeptala se místo poučování, které Peter stejně nebral vážně. Jen doufala, že jednou někde neumrzne.

„Dnes nemůžu, vyzvedne mě máma a jedeme na základnu rozloučit se s Clintem. Po té kolaudaci tu pár dní zůstali, ale zítra se vrací domů. Možná bych se ale pak mohl zastavi-“

„Ne!“ vyjekla, čímž jej přerušila a zároveň i dost překvapila. „Hm, chci říct, že rodiče ti přece nedovolí se toulat po venku. Necháme to na jindy,“ dodala už klidněji.

Chystal se jí říct, že by jim to určitě nevadilo, protože jakmile jde o Michelle, dovolí mu rodiče skoro vše, ale než stihl vůbec otevřít pusu, zaslechl, jak Michelle podivně přeskočilo srdce. „Co se děje?“ vyhrkl hned poplašeně a začal se rozhlížet po okolí, jestli nespatří nějaké nebezpečí. Přišlo mu to divné, protože jeho šestý smysl ho nevaroval, ale byl vyveden z míry tím, že slyšel tlukot jejího srdce. Ne, že by se to stalo poprvé, ale obvykle se musel více soustředit, aby ho zaslechl. Pokud zaslechl bijící srdce cizího člověka zničehonic, většinou to znamenalo, že byl ten člověk vyděšený.

„Nic, co by se dělo?“ zeptala se zmateně, ale než se ho stihla optat na více informací, na parkovišti zaparkovalo bílé audi, které mohlo patřit jen jedné osobě. Pepper.

„Asi se mi jen něco zdálo,“ zamumlal a věnoval jí rychlý polibek, než se s ní rozloučil a nastoupil si do auta, zatímco ona se vydala domů.

„Všechno v pořádku?“ položila mu máma svou typickou otázku, jakmile se za ním zavřely dveře a vyjeli na silnici.

„Obyčejný školní den,“ odpověděl Peter, který jí to neměl za zlé, ale občas mu připadalo, že Pepper očekávala, že jejich škola bude napadena mimozemšťany. „Kde je táta?“

„Důležitá porada ve firmě, takže jsme to jen ty a já. Normálně bych na ni šla já, ale chtěla jsem se ještě vidět s Laurou, tak jsem poslala Tonyho. Doufám, že to proběhně klidně.“

„Laura je hrozně milá,“ poznamenal Peter. „Docela mě štve, že je před námi Clint tajil tak dlouho, bylo by to fajn, kdyby byli kolem, když jsem byl mladší,“ postěžoval si. Měl rád všechny z týmu, ale všichni byli hrdinové. Laura byla stejná jako Pepper. Neuvěřitelně milá a normální. A i když Peter všechny v týmu obdivoval, nebylo žádným tajemstvím, že nejvíce si cenil své mámy, a byl by rád, kdyby znal Clintovu rodinu dřív. Vždyť ho kolikrát mohli i hlídat! Na druhou stranu to ale chápal. On i Pepper se několikrát ocitli v nebezpečí kvůli tomu, co Tony dělal, takže rozuměl tomu, proč je Clint držel v tajnosti.

Zbytek jízdy probíhal převážně v tichosti, ale i tak to uteklo docela rychle. Peter zaujatě pozoroval zasněžené okolí, které mu přišlo kouzelné, když se nacházel ve vyhřátém autě. Měl zimu rád, ale od toho kousnutí se jeho hranice snášenlivosti mrazu dost snížila. Měl skoro pocit, že zmizela úplně. Měl by si o tom promluvit s tátou a Brucem.

„Jdu najít Coopera a Lilu,“ oznámil Pepper, když vešli dovnitř. Ta jen s úsměvem přikývla a nechala ho jít. Peter jim slíbil, že jim ukáže své staré vynálezy, které tu zůstaly, a jelikož nevěděl, jak dlouho se tu zdrží, nechtěl ztrácet čas.

Pepper si to zamířila do společného prostoru, který vypadal jako obří obývací pokoj. Zprvu si myslela, že tam nikdo nebyl, ale pak zahlédla Lauru sedět na zemi, zatímco malý Nathaniel lezl kolem ní.

„Nechali tě tu samotnou?“ promluvila a Laura k ní vzhlédla s úsměvem na tváři.

„Pepper! No to víš, šli si společně zatrénovat,“ odpověděla přesně tak, jak Pepper očekávala.

„Jak jinak,“ zasmála se a posadila se k nim na zem. Nathaniel okamžitě přestal lézt a začal si zvědavě prohlížet Pepper. Ta se na něj usmála, načež se on radostně zasmál a posadil se, aby k ní mohl natáhnout své baculaté ručičky.

„Chce, abys ho pochovala,“ sdělila jí hnědovláska.

„Ach, a mohu?“ chtěla se ujistit. Věděla, že některé matky to nemají rády a ona nechtěla Lauru rozzlobit.

„Samozřejmě, že ano. Jen si ho vezmi,“ vyhrkla se smíchem. „Moc přátel nemáme, takže je většinou jen u mě a já nechci, aby ke mně přilnul, takže jsem ráda, když si ho jednou za čas pochová i někdo jiný,“ vysvětlila.

„To chápu,“ řekla a opatrně si vzala Nathaniela do náruče. „Vypadá to ale, že to zvládá dobře, když chtěl pochovat od cizího člověka sám od sebe,“ poznamenala s pohledem upřeným na batole u ní v náruči. Nathaniel cosi žvatlal a Pepper náhle pocítila ohromný smutek. Myslela si, že už se s tím dávno vyrovnala, ale teď, když držela Nathaniela, všechen ten smutek a beznaděj se k ní vrátily. Touhle dobou už mohla chovat své čerstvě narozené miminko.

Laura, která neměla nejmenší tušení, čím si její nová přítelkyně musela projít, se při pohledu na ni a Nathaniela musela zeptat: „Nepřemýšleli jste s Tonym, že byste měli další dítě?“

Pepper na ni pohlédla s obřím smutkem v očích a Laura věděla, že se nejspíše zeptala na něco, na co neměla. „Pepper, já se hrozně omlouvám,“ zamumlala rychle, ale žena s jahodově blonďatými vlasy nad jejími slovy zakroutila hlavou.

„Nemáš se za co omlouvat,“ ujistila ji a zhluboka se nadechla. Věděla, že Lauře nemusí nic vysvětlovat, ale i když to bylo nepříjemné téma k hovoru, věděla, že ji pochopí, protože sama byla matkou. „S Tonym jsme žádné další děti neplánovali, ale stejně se tak letos stalo. Jenže než jsem si vůbec stihla zvyknout na to, že pod srdcem nosím nový život, byla jsem o své dítě krutě připravena. Tonyho bývalá přítelkyně a Peterova biologická matka se o to postarala. Ani dnes stále nevím, proč to udělala, ale tak trochu mi to otevřelo oči. Tony by si další dítě nejspíše přál a já taky, ale jen tehdy, že by náš život vypadal jinak. Petera nám už tolikrát unesli a dokonce někdo došel tak daleko, aby zabil nenarozené dítě. Jak bych do tohoto života mohla přivést dítě? Nikdy by nebylo v bezpečí a já nechci, aby muselo žít v neustálém strachu, tak jako já. Nemůžu to udělat,“ rozpovídala se a bylo to úplně prvně, co o svém rozhodnutí promluvila s někým dalším, než sama se sebou.

„Ach Pepper, to je mi moc líto,“ šeptla roztřeseně Laura a přitáhla si ji do objetí, což se zřejmě líbilo Nathanielovi, který se teď nacházel uprostřed jejich objetí, protože radostně vyjekl. „Tolik ti rozumím, ale jsi si jistá? Podívej se na nás, tři děti a i tak žijeme poklidný život.“

„A já ti tak závidím, ale Tony není Clint. On se toho nikdy nevzdá a Peter je v tomhle bohužel celý po něm. A i když bych si přála, aby toho nechali, nemůžu to po nich chtít. Navíc to není tak, že bych neměla dítě vůbec. Peter je můj stejně tak, jako je Tonyho.“

Laura k tomu chtěla ještě něco dodat, ale vyrušila je příchozí Natasha, a jejich konverazce tím tak skončila. Netušila, jak to může všechno zvládat s hlavou vzpřímenou vzhůru. Lauru často trápil Clintův výběr povolání, ale nikdy nebyla v nebezpečí. Ona ani jejich děti. Vypadala to, že si toho Pepper už hodně vytrpěla a Laura její rozhodnutí obdivovala. Jako matka věděla, že to nebylo vůbec jednoduché.