Ok jedna hrozba za námi a milión před námi. Natálie jestli chceš přežít drž se u země a nemluv. Ok?
  Tmu a ticho prořízl hluk a světla města. Vesnice. Pár budov poskládaných k sobě se stromečkem uprostřed. A velká uvítací cedule s názvem města.
  Natálie ať uděláš cokoli nechoď tam!!
  „Město? Měla bych se tam podívat a zeptat se na cestu."
  ...
  .....
  ........
  Natálie oficiálně ti dávám cenu sebevrach roku!!! Můžeš prosím přestat s neustálými iracionálními způsoby chování které tě přivedou do hrobu???
  Šla k popelnicím u jednoho z domů.
  Co to proboha děláš?
  „Výborně jsou tady nějaké staré hadry. Obleču si je a nikdo mě nepozná."
  Tak si oblékla starý plášť který vůbec neladil k baletním botám a sukni. Důležité bylo že jí není vidět do obličeje a není zas tak očividné že je člověk.
  Šla po hlavní ulici a zároveň jediné ulici. Bylo tam jen pár domků všechny osvětlené vánočními světýlky. Další domy se stavěli jak bylo vidět dál. Nádherné místo kdyby jste nebyl člověk po kterém jde královská garda. Naštěstí nikde nebyli vidět. Natálie prošla kolem obchodu ve kterém obrovský králík zrovna rovnal zboží. Čokoládové figurky, sladkosti a boxerské rukavice které se mu asi nelíbily a hodil je zpátky do bedny.
  „Natalie, Natálie kde jste!?!?"
  Natálie opovaž se odpovědět!
  „Ano co potřebujete?"
  Ona to udělala zase. Proboha nestůj tady a běž
  „Stůj ve jménu krále!!"
  Natálie začla utíkat, jak nejrychleji uměla, po hlavní ulici pryč z města. Až vběhla do jeskyně.
  „Stát už je ve waterfall ta stará želva se tam o ní postará!"
  Výborně Natálie konečně si rozumíme ty budeš utíkat a já se dívat. Pozor ať neuklouzneš je tady všude mokro.