Byla jsem odhodlaná bojovat. Slyšela jsem tichý pokyn, jak dal Aidan ostatním příkaz vyrazit dveře. Ustoupila jsem a připravila si nože. „Nebojte se. Budu bojovat až do konce. “ zadeptala jsem i přesto že to nemohli slyšet.

První náraz. Tiché zakřupání v prknech. Druhý náraz. Jedna laťka se nalomila, v pantech to nepříjemně zaskřípalo. Třetí náraz. Čtvrtý. Dveře se vylomily a do mé chatky vběhlo šest hraničářů. Jedna vzpoura, jeden hraničář. Na mě Joch tu bylo víc než půl tuctu. Usmála jsem se. Jestli to má být konec, užiju si ho.

~~~

Moji hoši vylomily dveře a nahrnuli se dovnitř. Stál jsem pořád na svém místě a pozoroval ji. Na sekundu jsme si vyměnily pohledy. Černovlasá kráska, krutá a nemilosrdná, zahalená tajemstvími, která nikdy nikdo nezjistil. Silná, nezlomná a odvážná. Tmavé kudrnaté vlasy, které ji splývaly po zádech a padaly do čela, útlá postava, kopírovaná přiléhavými hnědými kalhotami a blůzou, zelená pláštěnka s kapucí na zádech a velké, hluboké černé oči. Uvědomoval jsem si jak moc ji miluji. I když se oháněla noži, a i když vzduch naplnil pach krve, dělala to s neuvěřitelným půvabem.

~~~

Vrhl se na mě dlouhán s nožem. Pod jeho sekem jsem se protočila a kopla ho nohou do břicha. Schoulil se k zemi a já se vrhla na dalšího nepřítele. Menší, tlustší a ošklivý, spíš válečník než hraničář z mečem v ruce po mě sekl horním sekem. Vyhnula jsem se a jeho ránu zpomalila nožem. Přitočila jsem se mu k boku a sekla do žeber. Muž to ale ustál a ohnal se po mě. Silou paže mě srazil dozadu a já zakopla o jeho nohu. Přistála jsem na zádech ale v okamžiku se přetočila a vzpřímila na rukou. Stihla jsem se vyhnout dalšímu útoku který mi mířil mezi lopatky, a rychle jsem se vyšplhala na nohy a zasáhla tlusťocha do ramene. Ten se s kvílením sesunul a meč mu vyklouzl z prstů. Chytla jsem ho a připravila se k boji s dalším hraničářem. Ten se ke mě hrnul ode dveří, s malým vrhacím nožem i dýkou. Naše ostří se střetly a on se rozhodl zasáhnout mne do nohy. Já ale nožem zarazila jeho ruku a po rukávu mi stekla jeho krev. Stáhl se, ale útočil dál. Vyhla jsem se dalšímu výpadu, ale nestihla jsem zaútočit včas. Někdo další mi podkopl kolena a já se ocitla na zádech. Naposledy jsem zaútočila, muž mi ale stoupl na zápěstí a mne vypadl nůž z ruky. Klekla si a usmíval se mi do očí. Neznala jsem ho, ale ten pohled si pamatuji doteď. Volnou rukou jsem kus od sebe nahmatala meč. Musela jsem se natáhnout, ale konečně jsem se končky prstů dotkla studeného jílce. Stačil jeden švih, a mrtvé tělo bez hlavy se mi sesunulo na prsa. Odkopla jsem ho, a pak si pamatuji jen tupou bolest na spánku. Muž s poraněnou rukou mne po hlavě přetáhl železnou tyčí a já v několika sekundách ztratila vědomí.

Prohrála jsem. Naštvaně a poraženě jsem tam seděla s břitem ma krku. Jeden z mích útočníků - ten kterému jsem z ruky vyrazila zbraň - se pomalu zvedal ze země a připravoval si provazová pouta. Společnými silami mě spoutali a zvedli ze země. Přivedli mne k jejich veliteli. Dívala jsem se do země, a tak mne tlusťoch stáhl za vlasy dozadu.

„Ahoj, Černá. Tak se znovu potkáváme. “ řekl mi s pohledem upřeným do očí Aidan. Někde v tónu jeho hlasu jsem zaslechla náznak smutku. Uvědomila jsem si, jak moc ho nenávidím. Klečela jsem u sebe v chatě na dřevěné podlaze, a shlížela mu do jedovatých očí. Snažil se tvářit mile. Ale já ho znala natolik dobře, abych věděla jaký je doopravdy. Abych znala jeho chladné myšlenky.

„Kde to je. “ zeptal se prostě. Já se nemohla na slovo a našla jsem v sobě ještě tolik drzosti że jsem sezbírala sliny v puse a plivla mu před nohy. Jeho rysy ztvrdly a vrazil mi facku. Já ale nevydala ani hlázku. Jen se mu z přímá dívala do očí. Otočil se a odešel. Ještě na chvíli se zastavil a přes rameno zavolal na zbytek hraničářů. „Najděte to." všichni se pustili do mé chaty a já ani nechtěla vidět co všechno zničí a rozbijí. Pak ke mne přišel ještě jeden pán. Odhadují že s vyšší hodností neż všichni ostatní. „Teď tě budeme muset odvéct na hrad Caraway. " řekl, „ A postavíš se před soud. To, co jsi udělala nezůstane bez povšimnutí. " upřeně mi hleděl do očí. Já byla z toho všeho trochu zmatená. „A... Co jsem udělala? ". Pán se nad tou otázkou zasmál. „Okradla a urazila jsi královské dcery. Uż si nevzpomínáš? " řekl, nečekal na odpověď, otočil se a odešel...