Hvězda znuděně čekala na svou maku. Už ji to tu nebavilo! Každou noc tu jen seděla a čekala. Ostatní lvíčata ze smečky se s ní nechtěli bavit, protože prostě nebyla jednou z nich. Ona přeci nemohla za chybu své matky! Hvězda si podrážděně odfrkla a začala chodit sem a tam. Představovala si svou matku jak stojí před vůdcem Světelných lovců. Otřásla se strachy. Co když se nevrátí? 'Určitě se vrátí!' přesvědčovala se v mysli co možná nejvíc, aby se nebála. Chtěla se vrátit do volné přírody, kde kdysi dávno žila se svou matkou. Nebyli tam už žádní další lvi a to bylo hlavní. Žádná smečka, žádné posmívání, žádné pitomé povinnosti lvic, které stejně nedávají smysl. Hvězda zavrčela a podívala se směrem, kde ještě před chvílí byla její matka. Hvězda se rozhlédla a pak se pomalu vydala za svou matkou. Jako kdyby ji počasí chtělo odradit, začalo pršet. Hvězda podrážděně vykřikla nějakou nadávku a pokračovala po matčině pachu... ale ten už se moc dlouho nedržel, protože ho déšť smyl. Hvězda si povzdechla a skryla se pod nejbližším stromem před deštěm. Však ona to její matka přežije, není hloupá. Ale co když...? Ozvalo se šustění v listech nedalekého křoví. Hvězda se napjala. Je to nepřítel? Nebo přítel? A kdo by to mohl být? Není to nějaký vrah její matky? 'Ne, moje matka žije!' řekla si v duchu Hvězda. Z křoví vylezla černá lvice, která v tlamě nesla bílé lviče. Hvězda se zaradovala. Její matka se vrátila!
"Mami! Kdo- kdo to je?" zavolala Hvězda a vyběhla ze svého úkrytu.
"Tvoje sestra," vysvětlila Hvězdě její matka. Hvězdě poklesla nálada. Ona má bílou sestru?! Jak to?!
"Proč je bílá?!" naštvala se Hvězda na svou matku.
"Protože tvůj otec byl taky bílý," odpověděla Hvězdě její matka.
"Ale já nejsem bílá, proč by měla být moje sestra?"
"Ale jsi bílá, máš bílé ucho," odsekla Hvězdina matka.
"Jinak jsem černá!"
"Ale to ucho máš bíle tak jako tak!"
"A jak vůbec víš, že tohle je moje sestra? Nemá na sobě černý ani chlup!"
"Ale má! Podívej se jí na tlapku!" zavrčela Hvězdina matka apoložila bílé lvíče na zem. Hvězda se podívala lvici na všechny tlapky.
"Ani černý clup," konstatovala.
"Ale ano," odpověděla její matka a sundala lvíčeti z tlapky list. Hvězdě spadla brada. Opravdu tam byla černá skvrnka!
"Je to tvoje sestra. Jmenuje se Savana," pokývala hlavou matka a vzala lvíče znovu do tlamy. O chvíli později už dorazila za svou smečkou černých lvů a lvic.
"Noční smečko! Přinesla jsem nám zajatce od smečky Světelných lovců! Oni pro tohle lvíče udělají cokoliv a my si zpět výmůžeme, co nám náleží!" zakřičela Hvězdina matka. Všichni lvi jí začali provolávat slávu, Hvězda také.
"Představím vám jo. Toto je Savana, dcera vůdce smečky a hlavní lovkyně. A navíc k tomu všemu ještě můžeme vyhrožovat tím, že odhalíme její tajemství. Není totiž čistě bílá, má černou skvrnku na tlapce. A každý z nás ví, jak moc Světelní lovci nenávidí černé lvy. A když se dozvědí, ž legenda o Noční smečce je pravdivá, budou ji chtít zabít. Ale vůdci smečky a hlavní lovkyni na ní až moc záleží. A proto udělají cokoliv pro naši smečku!" křičela dál nadšeně Hvězdina matka. Všichni jí začali provolávat slávu podruhé. Hvězda zabloudila pohledem k Savaně. Ta se tří'ásla. Nejspíš už se vzbudila z bezvědomí. Hvězda se rozhlédla. Pak došla ke své matce a šťouchal do Savany.
"Vstávej, zajatče. Odteď budeš poslouchat moje příkazy, jsem budoucí vůdkyně smečky. A teď ti přikazuju jí támhle do toho doupětě," zasyčela Hvězda a ukázala na doupě, kde spala se svou matkou. Byla rozhodnutá mít to lvíče pod dohledem. Savana se ani nehnula.
"Jestli neuděláš, co ti říkám, tak tě škrábnu!" vyhrožovala Hvězda. Savana se stále ani nehnula. Hvězda se rozmáchla tlapkou a povrchově škrábla Savanu. Ta vyjekla a uskočila.
"A teď běž, jinak tě škrábnu pořádně!" zavrčela na Savanu Hvězda. Tentokrát už Savana neodporovala a roztřeseně se vydala do doupěte.
"Budeš jednou dobrou vůdkyní téhle smečky. Šlo ti to velice dobře," kývla uznale Hvězdina matka.
"Děkuji, matko," uklonila se Hvězda formálně. Raději než pochvalu by slyšela do matky, že ji povyšuje na něco víc než na lovkyni v zácviku. Jenže na to si asi bude muset počkat.
"Zítra ráno vyrazí polovina lvic na lov, druhá polovina se rozdělí. Čtvrtina bude hlídat naši zajatkyni a druhá čtvrtina se bude starat o lvíčata a hlídat je. Je vám to jasné?" přešla Hvězdina matka k běžným povelům, které říkala každý večer. Ovšem běžně nikdo nehlídal žádnou zajatkyni. A Hvězda upřímně doufala, že bude tou, kdo bude Savanu hlídat, Konečně bude někdo, komu bude moct rozhazovat!
"A teď půjdeme všichni až na vás," ukázala Hvězdina matka na tři lvice, "spát. Vy tři budete hlídat, zda si sem pro Savanu nejde někdo od Světelných lovců," dokončila Hvězdina matka a vydala se do svého doupěte. Hvězda ji nadšeně následovala. Na následující den se těšila jako nikdy na žádný. Bude hlídat Savanu! 'Každý uvidí, jaká jsem vůdkyně! A navíc to malé lvíče pochopí, kdo je tu vůdkyně,' usmívala se Hvězda v duchu. Lehla si do svého trávu vystlaného pelechu.
"Ty... ty... ty jis černá... jako v té legendě," zašeptala Savana.
"Jo, co jako?! Prostě jsem černá narozdíl od tebe. A teď už buď ticho a spi," odsekla Hvězda. Její matka si lehla do svého pelechu a tvářila se, že neexistuje. Jenže Hvězda moc dobře věděla, že jen sleduje, co se teď bude dít.
"Ty jsi jedno z těch lvíčat z legendy, že?" pokračovala tichým hláskem Savana. Hvězda si jen odfrkla. Nemusí odpovídat na všechno.
"Máš bílé ucho, takž určitě musel být někdo z tvých rodičů od Světelných lovců. Takže tvoje matka je..." přemýšlela Savana a pak se zarazila.
"Noc? Jo, jmenuje se Noc, ale teď už buď konečně ticho," vyštěkla na ni Hvězda. Savana se otočila od Hvězdy a její matky. 'Konečně klid,' pomyslela si Hvězda a zavřela oči.
"Veděš si dobře," ozvala se Hvězdina matka.
"Děkuji," kývla Hvězda. A s vědomím, že se stane dobrou vůdkyní se propadla do říše snů... které bohužel nebyly zdaleka tak přívětivé, jako slova Hvězdiny matky.