Koukala jsem na něj jako vyoraná myš a čekala, co se bude dít.

,,Ummm, můžeš prosím uhnout? Ráda bych si sedla," promluvila Yun. Taehyung se na krátkovlasou černovlásku kouknul. ,,To ty tu jsi s ní?" ukázal na mě.

,,Eeeh..jo?" zeptala se nechápavě a stále čekala, až se Taehyung uráčí uhnout z cesty. Pomalu ustoupil a podezíravě ji sledoval. Já jsem pořád nic neříkala, jen je zaraženě sledovala.

Naneštěstí pro mě jsem se zapomněla zmínit, že ten stůl je pro čtyři lidi, takže kam si asi tak Kim Taehyung mohl sednout...

Přesně vedle mě.

Je to v prdeli. Je to prostě v háji. Dneska nežiju.

Poraženecky a zoufale zároveň, jsem si složila hlavu do dlaní a protřela si spánky. Bože...kdyby aspoň nedělal že se 'nic nestalo'.

Jenže jednou se po dlouhé době po rozchodu potkáme a on jako by se nic nikdy neodehrálo. A to mě štve.

Neřeknu kdyby se aspoň trochu podle toho choval, nebo se za tu dobu jednou jedinkrát ozval, nebo napsal jedno pitomý PROMIŇ, nebo OMLOUVÁM SE, ale tohle...

Zkrátka takhle to nefunguje jestli si myslí, že  mu bude vše jen tak odpuštěno.

YunHee si ho měřila pohledem a Taehyung se mezitím kouknul na lístek, kde měli napsané různé druhy kafe.

Snad si nechce nic objednat.

,,Proč máš tu roušku? Už nejsi venku. Pochybuju že je tu nějaké zněčištění," napila se YunHee brčkem z jejího džusu s ledem.

Ani nevíš holka, že on je to znečištění. Teda alespoň pro mě.

Zná ho snad? Teda, bude ho znát když si ji sundá?

Jenže ví, že to Taehyung neudělá. Vždycky když byl na veřejnosti-

Odhrnul si ji. On si ji fakt odhrnul.

A YunHee-

Ho zná. Ví kdo to je.

Kdyby mohla, brada jí spadne až na zem a prodere se k zemskému jádru. Nekecám.

Děláte si srandu že se orientuje v módě?

Pffft. Jasně že se vyzná v módě Zaio, to je očividné.

,,Ty-ty, ty jsi-"

,,Jójó, takže buď ticho," přerušil ji nezaujatě a koukal se do objednávacího lístku.

Trapná chvíle nastane za tři...

dva...

jedna...

Čapla jsem ho za ruku a vytáhla na nohy. ,,My si jenom něco ujasníme. Zachvíli jsem zpátky," omluvila jsem se a rychle ho odtáhla na chodbu před toalety.

,,Co si myslíš že děláš?!" sykla jsem.

Možná to OBČAS přeháním, MOŽNÁ.

,,Co by? Jen jsem tě zahlédl, tak proč nepozdravit známou tvář?"

,,Pozdravit? Tak stačilo pozdravit, ne si sedat."

,,Ale to by potom nebylo ono přece," odul spodní ret.

To je ale hroznej provokatér...

,,Proč prostě nepochopí, že já tě vidět nechci Taehyungu! Bolí to tě vidět! A bolí to když děláš, jako by se nikdy nic nestalo! Takže si teď hezky sbalíš saky paky a odejdeš," ukázala jsem na vchod do restaurace.

Rozešla jsem se zpátky na své místo a doufala, že udělá to co jsem mu řekla. Když jsem si sedla, talíř s jídlem už tam byl položen.

YunHee se na mě nechápavě koukala. ,,Vy se znáte? A proč odchází? Vypadá docela nakrknutě. Něco se mezi vámi stalo?" ukázala na spěšně jdoucí osobu v dlouhém kabátu a baretu.

,,Něco si musel jít zařídit," snažila jsem se neznít nervózně, ale mé klepající se ruce to nepotvrzovaly.

,,A už jez. Budeš to mít studené," řekla jsem a už s menší chutí se pustila do jídla.

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💚💭
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐍