╔═══════════════╗
☾ DOUBLE BLACK ☾
╚═══════════════╝

JAK JEDEN CHYTÍ BOHA NEPLECHY?

V Paříži je 2 milióny lidí, takže i když se vám ho podaří najít, nebude pro něj těžké znovu zmizet v davu. Pohybuje se rychleji, je vybaven iluzemi a nemáte potřebné prostředky na to ho udržet na jednom místě. Protože někdo jako on s vámi bude bojovat o svoji svobodu do posledního dechu, použije každý špinavý trik na to, aby se dostal pryč.

Tak je musíte použít proti němu. Vzít mu něco o něčem víte, že mu na tom záleží, že za tím půjde nehledě na nebezpečí. Dáte mu tím důvod nejen vyhledat vás, ale také zdržet se tak dlouho, dokud nezíská co chce. A dokud to nezískáte vy.

Wanda si už poněkolikáté klíč v ruce dlouze prohlédla. Bylo to dlouho, co kradla naposledy. Nemusela, díky Starkovým a později Tchallovým fondům peníze nikdy nebylo něco co by postrádala. Možná občas nějaké dokumenty, ale to Wanda považovala za součást práce, kterou navíc povětšinou dělala spíše Natasha, než - li ona. Avengers totiž nikdy nenapadlo jaký potenciál v tomhle ohledu měly její schopnosti. Ano, byly provázeny rudým zářením, ale když byla dostatečně rychlá a její cíl se díval bokem, nebylo těžké vytáhnout mu z kabátu takto malý předmět. Obzvláště když se ho nemusela dotknout.

Možná až příliš snadné.

Na druhou stranu, mohla se Lokimu skutečně divit? Byl v danou chvíli příliš zaneprázdněný dýkou na jejích žebrech, ani nemluvě o tom, že ji zcela očividně podcenil.

Ne, že by ji to překvapilo. Vlastně si na to už zvykla. Že nehledě na to jak silná bude, nehledě na to kolik titánů porazí a kolik kamenů nekonečna zničí, stále bude pouze tou drobnou dívenkou, kterou Avengers zachránili ze spárů Hydry.

Hlasitě si povzdechla a hlava jí klesla na stranu, společně se zrzavými vlasy. Bříškem prstu přejela po kovu. Klíč byl starý, však pokud její instinkty říkaly pravdu, nebyl kouzelný. Což jí vedlo k závěru, že mnohem důležitější než samotný klíč bylo to, co otevírá.

A to že klíč nosil u sebe naznačovalo, že ať už to je cokoliv, ještě to nenašel.

Wanda o tom přemýšlela celý večer. O Furym, o Lokym a nevyhnutelně i o Hydře. I proto se nakonec rozhodla, že doopravdy nevěří vysvětlení, že je to ona, komu se Hydra snaží pomstít. Nehledě na to co říkala Hillová, nebo si myslí Fury. Bylo to už celé roky, během kterých se ji ani nepokusili kontaktovat, ani napadnout. Vlastně, když nepočítala noční můry, Hydra zcela zmizela z jejího života.

Navíc, pokud by jim šlo o ní, měli spoustu příležitostí ji dostat, když se sama procházela po Paříži, ne když vedle ní seděl bůh neplechy.

To znamenalo jediné: pokud ona nebyla cíle, musel jím být Loki.

Ale proč?

Co by od něj poslední frakce Hydry mohla asi tak chtít? Loki nebyl známý tím, že by měl pozemšťany nějak zvlášť v lásce, sotva by se přidal na jejich stranu a Wanda silně pochybovala, že se ho snaží zadržet pro dobro lidstva. To znamenalo, že ho chtějí z jiného důvodu. Možná plánují využít jeho magii jako zbraň, možná ho chtějí zkoumat a využít k dalšímu tvoření superlidí, takových jako byla ona.

Znělo to jako něco, co by Hydra udělala.

A pak tu byl Fury. Wanda věděla, že by mu měla o klíči říci, ale pokud se měla někam posunout, potřebovala si s Lokim promluvit o samotě. Dříve, než ho zavřou do železné kobky, kterou je Raft.

Jen ta myšlenka jí zrychlovala tep. Stále si moc dobře pamatovala, jaké to je být pohřben zaživa, tisíce metrů pod hladinou. Stále cítila každou ránu elektrickým obojkem, nehledě na to že jizvy se zahojily už před lety. Trvalo jí několik měsíců znovu pevně důvěřovat svým schopnostem, tak aby je mohla používat beze strachu z bolesti. A přitom si bez nich připadala tak prázdná a bezmocná.

Wanda žila se svými schopnostmi jen pár let a přesto si nedokázala představit život bez nich. Loki je měl od narození, mohla ho skutečně s klidným srdcem odsoudit k tomu peklu na zemi, kterým byl Raft? Samozřejmě, udělal spoustu špatného, ale... bylo to opravdu o tolik horší, než co udělala ona?

Obzvláště, když jí měl podle všeho jednou zachránit život?

Loki Odinson bylpřesný jako hodinky. Vlastně právě odbíjela desátá hodina noční, když se dveře do jejího pokoje rozletěly a dovnitř vtrhl děsivý bůh chaosu, vzteky bez sebe. Na sobě měl to stejné drahé oblečení, jako ve kterém ho viděla naposledy, pouze stopy po krvy byly pryč. I když to snadno mohla přehlédnout, přes plameny v jeho očích.

Ani nezaklepal.

„Kde. Je. Ten. Klíč," zavrčel trochu jako divoké zvíře a Wanda ten zvuk mohla cítit až v morku kostí. Každého jiného by ten tón a pohled do tváře rozzuřeného boha mohl vyděsit, však ona za sebou měla řadu jiných démonů děsivějších než kdy bude Loki Odinson.

Ani k němu nezvedla hlavu.

„Trvalo ti dlouho mě najít. Čekala jsem tě před dvaceti minutami."

Wanda seděla pohodlně usazená na polstrovaném křesílku, nohy přitažené k sobě, knihu položenou v klíně. Nevzrušeně si olízla prsty a převrátila na další stránku. Ne, že by tedy neznala ten příběh prakticky nazpaměť, ale dobře se jí tak skrývala slabost v rameni.

Loki nebyl její reakcí nadšený. Přistoupil k ní, vytrhl jí výtisk z ruky a donutil sledovat Wandu sledovat, jak kniha mizí v zeleném ohni jeho dlaně. Nějaká její část se zlomila při pohledu na prach, který z ní zbyl.

„Kde. Je. Ten. Klíč."

„Ne tak rychle," Wanda vstala a zkřížila ruce na prsou. Darovala mu pronikavý pohled, který by se mohl rovnat i tomu jeho, „Kvůli tobě mě a tvému hloupému klíči mě postřelili. Dlužíš mi odpovědi."

Tomu se Loki zasmál.

„To opravdu toužíš zemřít, smrtelnice?" zeptal se jí a přistoupil blíže, dokud je od sebe nedělila vzdálenost jen jednoho lokte. Varovně zvedl hlavu a v očích se mu zajiskřilo, „Víš, tam odkud jsem utínáme zlodějům jak ty ruce."

Wanda se jeho výhružkami nenechala zviklat.

„Říká ten, co houkradl v první řadě," uchechtla se.

„Nemůžu ukrást to, co je právoplatně mé."

„Pak jsi to neměl ztrácet, když si nechtěl, aby to S.H.I.E.L.D. našel."

„Neztratil jsem to," podotkl a Wanda čekala, že to nějak rozvede, však marně. Ostře se na ní podíval a ona mohla skoro cítit jak teplota v místnosti klesla o několik stupňů. Což bylo zvláštní, protože jeho pohled přímo hořel. Ať už ten klíč byl od čehokoliv, muselo to být důležité.

„Poslední šance," vydechl Loki, „Dej mi ten klíč a já tě možná ušetřím."

„Ještě si ani neslyšel moji otázku," protáhla se kolem něj do prostoru, protože si začala nepříjmeně uvědomovat, jak se její záda blíží ke zdi. Na tváři jí přitom hrál poklidný úsměv, jako by snad mluvila se starým přítelem, nikoliv s tyranem, který se kdysi pokusil ovládnout svět a zabít všechny její přátele. Který vyhrožoval, že zabije ji.

Nebo, že se o to alespoň pokusí.

„Nehraj si se mnou, čarodějnice," prskl, „Nebo-"

„Nebo co?" přerušila ho a pohodila zrzavými vlasy, „Pokud mě teď zabiješ, svůj drahý klíč už nikdy neuvidíš."

„Nemusím tě zabít," řekl jí a zase jednou měl v ruce nůž. Vši sílou potlačila svoje instinkty couvnout a bránit se, když přistoupil blíže a tupou hranou zbraně jí pomalu obkreslil čelist, „Mohl bych z tebe tu informaci vytrhat kousek po kousku, dokud mě nebudeš prosit, abych tě prostě zabil."

Wanda trhavě vydechla.

„To bys mohl," sevřela jeho zápěstí a odtáhla se z dosahu nože, „Kdyby si měl čas."

Nechápavě se na ni zadíval.

„Ve chvíli, kdy jsi sem přišel jsem vyslala signál Furymu," prozradila mu ochotně Wanda, hlas sametový, „Měl jsi asi půl hodiny, když jsi sem přišel. A ty jsi strávil 10 minut vyhrožováním."

Nebylo to úplně tak, že by sama vyslala signál, ale nebyla naivní. Moc dobře věděla, že její pokoje jsou vysoce střežené, že Fury jen čeká až se nepřítel objeví na jejím prahu. Obzvláště, když si myslel, že po ní jde Hydra. A i když se Wanda nerada opírala o jeho muže, potřebovala dát Lokimu nějaké ultimátum. Přestože ho nemínila dodržet.

A fungovalo to. Lokiho oči se skutečně otevřely dokořán, sevřel obě ruce v pěst a několikrát si ji nespokojeně prohlédl, jako by si nebyl jistý, jestli jí věřit. Ani nemrkla. Nakonec však dýka zmizela zpět v jeho kabátu a tiše zaklel.

„Zatracená čarodějnice."

„Šetři dechem, Odinsone," popíchla ho možná až příliš vroucně, „Máš dvacet minut na to mě přesvědčit ti ten klíč dát."

S tím se posadila zpátky do křesla, přehodila si nohu přes nohu a pohodlně si opřela hlavu o čalounění. Spojila ruce a ty jí klesly líně do klína. Obočí jí vyjelo nahoru na znamení toho, že čeká.

Kdyby pohled zabíjel, byla by Wanda už několikrát mrtvá.

„Před tisíci lety dal Odin všeotec vykovat meč. Meč kterému se později začalo říkat meč pravdy," řekl odevzdaně Loki a ona mohla přímo cítit neochotu odpadávat z jeho tónu. Nespokojeně přešlápl na místě, ale naproti ní se neposadil, „Kdokoliv kdo ten meč vlastní je imunní vůči všem formám lží a klamu. I jeho ostří je speciální. Ublíží pouze tomu, kdo žije v klamu a je schopno vyčistit mysl od jakékoliv kontroly."

Wanda se na něj dlouze zadívala. Až pozdě si uvědomila, že v tomhle případě prakticky nemá jak rozpoznat, jestli mluví pravdu, nebo jestli si tohle všechno jen vymýšlí z patra. Nakonec, jediné co věděla o Asgarďanech pramenilo z Avengers záznamů a vyprávění Thora, což bylo v tomhle případě to samé. Takže i když jí to znělo jako něco, čeho by byli Asgarďané schopní.... Bylo to vůbec možné? Aby existoval meč, který ukazuje pravdu?

Na druhou stranu: Strange měl přenášecí prsten, létající plášť a ona uměla pohyba věcmi silou mysli. Bylo tohle skutečně tak neuvěřitelné?

„Ten meč vložil do schránky, kterou otevře pouze pět klíčů," vysvětlil a kývl k ní, „A ten klíč je jedním z nich."

Wanda se na něj nedůvěřivě podívala.

„Řekl jsi, že je tvůj."

„Odin ten meč vykoval pro mě," odpověděl ostře Loki a Wanda se nemohla zbavit pocitu, že je tu nějaká dlouhá historie za tím prohlášením o které by měla vědět, „Hledání klíčů je zkouška, kterou musím podstoupit, abych se k němu dostal."

Wanda mu nemusela číst myšlenky na to, aby věděla, že z tohoto faktu není nijak zvláště nadšený.

Přemýšlivě poklepala prsty na povrch křesla. Pokud to co říkal, byla pravda, tak ten meč existoval někde už stovky let. A Loki byl... starý. Proč by se vydal ty klíče hledat až teď? Zvedla k němu pevný pohled.

„Proč nyní?"

„Do mých myšlenkových pochodů ti nic není, čarodějnice."

„Zeptám se tedy na něco jiného," povzdechla si, ale její tvář zchladla. Bylo tu něco, co jí nehrálo celou dobu, „Thor říkal, že tě Thanos zabil. Jakto-"

„Je to jednoduché," pokrčil rameny a poprvé za celou dobu se mu do hlasu vrátila samolibost a jistota, jako by ta odpověď nemohla být nad slunce jasnější, „Zemřel jsem hrdinskou smrtí. S tím však nikdo nepočítal. Ve Valhale mě nechtěli a má sestra v Helu mě nemůže vystát. Ne potom, co jsme ji s Thorem porazili."

Wanda si nebyla jistá, co je to Valhala, ale podle názvu „Hel" se rychle dovtípila, že to bude něco jako Asgardské nebe.

„Takže se rozhodli, že nejlepší pro všechny bude mě prostě poslat zpět," usmál se na ni a Wanda přemýšlela kdo „nejlepší pro všechny" doopravdy je, „Ukojuje to tvoji zvědavost?"

Wanda už se nadechovala k odpovědi, však přerušila ji rána a křik na chodbě. Wanda se vytáhla do stoje a zkontrolovala hodiny. Jejich čas vypršel.

Musel si toho všimnout i Loki, protože se tím směrem ohlédl a několikrát pevně sevřel ruce v pěst a zase je uvolnil, jako by zkoušel jejich pružnost. Když se k Wandě znovu obrátil, mohla cítit naléhavost v jeho hlase.

„Ten klíč, čarodějko," zavrčel a pozvedl k ní ruku. Wanda přejela pohledem mezi jeho tváří, dlaní a potom blížícími se kroky. Tak málo stačilo na to, aby se rozhodla.

„Tudy," pokynula mu, popadla ho za zápěstí a vedla směrem k oknu. Než stihl zaprotestovat, rozrazila balkónové dveře a vytáhla se na parapet. Její pokoj by v posledním patře a pod ní se nacházelo minimálně třicet metrů volného pádu. Mohlo to být horší. Nečekala, jestli ji bude Loki následovat, vznesla se do vzduchu a klesla na okno několik pater níže. Nebylo jednoduché balancovat na kameni ve vysokých podpatcích, ale zachytila se okna dříve, než stihla spadnout.

Až nyní vzhlédla zpět k bohu neplechy a vyzývavě se na něj podívala.

Loki si nespokojeně skousl ret. Potom ale musel usoudit, že raději bude s ní, než s blížícími se agenty. Wanda stále mohla slyšet jejich hlasy, když je noc pohltila.

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Tuhle kapitolu mám docela ráda, protože byla zaprvé neskutečně zábavná na psaní a také mě baví vychytralá Wanda a nespokojený Loki. I když oni si spolu toho ještě užijí. V téhle kapitole jsme se také dozvěděli, po čem že to vlastně Loki jde - meč pravdy je skutečný předmět v komiksu, který Odin skutečně nechal ukovat pro Lokiho = Thor měl mít své kladivo a Loki meč. Skutečně ho ale získá až jeho mladé já a je to celá věc, takže mě napadlo, proč to nepoužít. :)

S láskou Pavla.