Potemnělý klub hraje tiché písně, zatímco Alex vstupuje dovnitř s novým zápalem pro hru. Ví, že ode dnešního dne už před Liamem nesmí prozradit nic z toho, co se dozví. Liam by totiž mohl uhodnout, že je na správné cestě a tím by to věděl jeho otec. Stačí vždy jen naznačit, že něco ví a nechat Liama pomaličku šílet tak, jako on šílí z jejich sexuální hry, do níž se nechává zatáhnout.

Sejde schody až dolů, přičemž na chviličku zůstává stát ochromený, když je v klubu podstatně více lidí, než minulý týden. Samozřejmě tu není ještě přeplněno, jako tu bylo minulý týden, když odcházel, ale na pátou hodinu už je to poměrně slušná účast. Své by o tom mohl vyprávět jeho nejlepší přítel, který kmitá za barem a sotva si ho všimne. Proto se mu ani nesnaží zamávat, jen na něj kývne s poloúsměvem. Alex taktéž kývne, načež otočí hlavu směrem k sálu a uvidí ho. Nemusí prakticky ani hledat. Ta jeho blonďatá kštice je vidět i na míle daleko.

Rozejde se tedy jeho směrem, když v tom ho zastaví známá tvář ze školy, kterou by tu rozhodně nečekal.

„Čau," pozdraví ho překvapeně Matt, jenž v ruce drží sklenku s alkoholem. Alex by to odhadoval na gina s kolou, ale bůh ví. Třeba je to jen kola. Vlastně si ani nepamatuje, že by tu kdy Matta viděl, když pomine nějaký vyhraný zápas v lakrosu. Matt byl proslulý tím, že společně s Avou se alkoholu většinu času vyhýbali. Ava musela, neboť její otec jako šerif nic takového neschvaloval. Matt byl vždy svůj a docela odlišný od ostatních kluků. Nikdo mu to však nikdy nedal pocítit. „Přišel jsi taky zapít žal?"

„Ne," odvětí Alex suše, přičemž se podívá do VIP zóny, kde si Liam prohlíží nezúčastněně svou manikůru. Alex ovšem ví, že si ho všiml. Koukal na něj, když sešel schody. „Mám tu schůzku."

„Rande?" vytasí jedno zrzavé obočí vzhůru. Mattovi ve skupině přezdívali labužník. Chodil často na rande a rád si vybíral ty nejhezčí dívky. A nějakým způsobem se mu je vždy podařilo ohromit – když Alex pomine Kirsten Bellovou, kterou neohromíte ničím jiným, než jen penisem. Rád to vždy pak před jejich skupinou vytahoval a vychvaloval se s tím, takže si od Avy vysloužil přezdívku labužník. Nediví se té jeho otázce. Pokaždé, když někdo řekl, že má schůzku, následovala ta samá otázka.

„Spíš školní schůzka ve VIP salónu," konstatuje ještě sušším tónem, než před chvílí. Matt se podívá tam, kam ho Alex nasměroval a zatváří se, jako by ho polilo neskutečné horko. Následovně svůj pohled přesune zpět na Alexe s čirým výrazem hrůzy.

„Proč zrovna v pátek proboha?" zeptá se Matt a o krok ustoupí, jako kdyby se bál, že ho Alex samými nervy napadne. Všichni ví, že dostat se do potyčky s Liamem Brennerem není sranda. Jen kdyby Matt věděl, co za hru ti dva spolu hrají. Kdyby jen tušil, že Liam není ani trochu neporazitelný a že to není jen ta chodící ledová lavina. Že i on má emoce, které se dají snadno poškodit a urazit. Po včerejším večeru o tom ví. Dokázal ho dvakrát vykolejit.

„Prý nemá v jiný den čas," odpovídá lež. Je to malá lež, která nikomu neuškodí. „Budu muset běžet, aby mě nesežral, tak pak pokecáme."

„Jo," kývne na něj Matt a jeho obvyklý úsměv je zpět. Přesto od Avina odjezdu něco postrádá. Jako prakticky i on s Davidem. „Pak se napijeme."

Za malou chvíli usedá naproti Liamovi, přičemž přesně uprostřed stolu stojí džbán, v němž plave jakési ovoce na vrchu a vyčnívají z jeho hladiny dvě brčka. Jedno nasměrované na jeho stranu. Odhadoval by to na džus s vodkou nebo nějaký speciální koktejl, který si nikdy nemohl dovolit. Pohodlně se opře o sedačku a protne své zorničky s těmi Liamovými, který zaujímá opět svou automatickou pózu. Mírně nakloněná hlava do strany a zákeřný poloúsměv podtržený hladovým pohledem.

„Přemýšlel jsem, Flynne," ozve se jako první plavovlas. „Je na čase, abychom v tom projektu trochu pokročili. Jak jsi sám řekl, nemíníš riskovat, že se nedostaneš k maturitě a nemíním to riskovat ani já. Čím dříve odsud vypadnu, tím lépe."

„Nezdá se mi, že bys tu nějak trpěl," rozhodí Alex ruce, aby obsáhl místnost. Přitom nemyslí jen onu místnost, ale celé město, které je pod jejich palcem. Mohou s lidmi manévrovat jako s figurkami.

Liam se usměje a sklopí hlavu, přičemž s ní několikrát pokroutí a znovu svůj zrak stočí na něj.

„Ačkoliv jsem tu spokojený," odpovídá Liam sebevědomým a nezlomným hlasem, „hodlám mířit daleko výš. Nehodlám tu zůstávat věčně, pro to jsem se nenarodil. Hodlám vystudovat Harvard a pokud se mi to povede, chci obhajovat lidi."

Alexe to překvapí natolik, že vykulí bulvy a chvíli jen tak zírá. Přijde mu to docela osobní na někoho, jako je Liam. Uvědomuje si však, že to nedělá z důvodu, že by se nějak posunuli v jejich hře, ale pro to, že je v sázce jejich středoškolská kariéra, kterou musí zakončit. A to se nestane, pokud se nebudou věnovat projektu. Proto mu to řekl. A proto to nesmí zapomenout.

„Co ty?" pobídne ho a Alex začíná uvažovat. Liam je had, stejně jako jeho otec. Když se mu svěří se svými plány do budoucna, je tu možnost, že starosta, jakožto svou pomstu, zmaří jakoukoliv budoucnost, kterou by měl. Uvědomuje si Liam, že ho právě zahnal do úzkých? Anebo prostě už on sám nedokáže uvažovat racionálně nad ničím, aniž by si nemyslel, že se jedná o spiknutí?

„Zřejmě bychom si měli dát asi nějakou rundu, aby se ti rozpohyboval jazyk," zachechtá se nepřirozeně Liam, přičemž k baru ukáže dva vztyčené prsty. Kupodivu si ho ihned všímá druhý barman, který jen kývne a začne připravovat nápoje, zatímco Liam usrkne koktejlu ze džbánu. Očima přitom míří přímo do těch jeho a vybízí ho k tomu, k čemu došlo už dvakrát. Alex se ošije.

„Pokud mi někdo nepřekazí plány," odpovídá nakonec, „pak bych se chtěl dostat na sportovní univerzitu v L. A."

Odvrátí svůj pohled v momentě, kdy k nim barman dochází a postaví před ně dva frťany čisté tekutiny. Alex se však drží zpátky a nehodlá se dnes oddávat alkoholu. Sice řekl, že přinutí Liama, aby se do něj zamiloval, ale to nepůjde tak snadno, pokud mu vždy vyhoví a ohne ho. Ne, tentokrát to neskončí jejich sexem. Tentokrát si Alex udrží mysl čistou.

„Proč mě to nepřekvapuje?" opře se o koženou opěrku boxu, zatímco ho znovu probodne pohledem. Pořád ho vyzývá. Pořád čeká, kdy se Alex osmělí a skočí na něj přes ten stůl. Ví, že na to čeká. Ví, že ho každým tím gestem vyzývá. Ale dnes mu tu radost nedopřeje. „S tvou postavou, ač to nerad přiznávám, bych i já smýšlel tímhle směrem."

„Myslíš, že ti ten Harvard vyjde?" zeptá se, naprosto přehlížejíc, jak ho neustále provokuje tím, že se naklání k brčku a pomalu usrkává tekutinu. Alex by lhal, kdyby řekl, že ho to nevzrušuje. A lhal by, kdyby řekl, že nemá vyprahlo v ústech.

„Mám k tomu veškeré předpoklady," odpovídá nezaujatě, jako by se mu nelíbilo, kam Alex míří. Chce, aby odklonil téma. „Dokonce to mám i v doporučeních od profesorů. Co ty? Máš na to dostat se na prestižní školu v L. A.?"

Ta otázka ho dopálí, drží se však zpět. Je zvyklý na to, že ho někdo podceňuje. Jeho otec tuto činnost provozoval celé roky. Opakoval mu neustále, že z něj nic nebude, že bude jak svoje špinavá matka. Neschopný a k ničemu. A on se celý svůj dosavadní život snaží vést tak, aby jeho slova nebyla nikdy vyplněna. Nikdy nebyl k ničemu. Ani jeho matka. To on sám jeho otec byl k ničemu.

„Naštěstí si známky udržuju na docela dobrých pozicích a sport mi jde odjakživa, takže to vypadá, že by mi to mohlo vyjít," odpovídá s nadlehčujícím tónem.

„Co záliby?" změní Liam téma, když vidí, že ho nerozhodil. Jedna nula pro Alexe, který se nenápadně pousměje.

„Co bys řekl?" nakloní hlavu na stranu pro změnu on. „Myslím si, že tvoje bystrá hlavička dokáže přijít na to, co je mým koníčkem."

„Tak já nevím," mykne rameny a vykulí ty překrásně ledové oči. „Kromě sportu typuji neumřít hladem? Předstírat, že jsi jeden z nás, i když nejsi? Šukat bohatý kluky?"

„Moje dovednosti v předstírání ani trošku nepřevyšují ty tvoje," neotálí s odpovědí. Nenechá se vytočit. Nesmí.

„Tím bych si nebyl tak úplně jistý," zasměje se. Pro někoho, kdo je pozoruje a netuší, o čem se baví, se tahle konverzace může zdát jako nanejvýš přátelská. Přesto musí cítit to neskutečné napětí, které cítí Alex. Jako by ho proud každou chvíli ochromoval. Jak to elektrizování pomalu proudí celým jeho tělem. Nedokáže to popsat, ale každé slovo, které vyřknou, ten pocit jen silně umocňuje. „Dokázal jsi obalamutit všechny co znám tím, že jsi bohatý. A to jsem tě nikdy nic takovýho neslyšel říct. Tváříš se, že patříš mezi tu smetánku, která chodí k nám na školu a opravdu ti to jde. I já jeden čas věřil tomu, že jsi opravdu jedním z nás. Nebýt toho vašeho spisu."

„Jak jsi řekl," reaguje na to ihned, „nikdy jsem neřekl, že jsem bohatej. To si jen ty snobský děcka myslej a předpokládaj, protože nedokážou připustit, že někdo z chudší části může bejt tak chytrej a dostat se mezi ně. Já si svý místo nekoupil, já si ho zasloužil."

„Dojemné," pronese ironicky plavovlas. Znovu se v něm nahromadí vztek a nejraději by ho popadl a jednu mu pleskl. Vzápětí si představuje, jak ho vášnivě líbá a raději odvrátí zrak od té samolibé tváře. Musí se vzpamatovat. Co se to s ním sakra děje? Proč si pořád představuje takové věci? „Ale nerozbrečím se. Každopádně s tebou budu muset souhlasit. Jsme tak rozmazlení, že nedokážeme připustit fakt, že i mezi námi chodí chudí. Věděl jsi třeba, že Samantha je ze stejného těsta jako ty?"

Vybaví si Samtanthu Rileyovou, dívku, která patří do hvězdné čtyřky a nosí se školou, jako kdyby snědla všechnu moudrost světa. Z celé té party mu vždy přišla ovšem nejméně nafoukaná z toho důvodu, že se s ním i s jeho přáteli dokázala zastavit a popovídat si. Sice se jednalo o nezáživné věci, ale i tak působila mnohem víc mile, než ostatní. Sice je to překvapení, ale ne tak velké. Tušil, že je na ní něco jiného, než na těch ostatních. Nikdy totiž neslyšel o povolání jejích rodičů. Vlastně ani nevěděl, kdo jsou.

Bohaté děti mají totiž ve zvyku vykřikovat, co jejich rodiče dělají za práci. Jackson například v prvním ročníku vytruboval o svých rodičích, že jsou těmi nejmocnějšími ve městě. Než se z jeho přítele stal starostův syn. Ovšem ani to ho nezastavilo, dokud nepochopil, že už tím nikoho neohromí. Kirsten, ta nedělala zase nic jiného, než se chvástala úspěchy své matky. O otci nikdy nemluvila, ale s matkou se vychloubala tam, kde to někoho zajímalo. Což byla většina děvčat ze třídy. Móda je vždy jedním z jejich koníčků.

„Nehodlali jsme se věnovat tomu projektu?" přesune téma tam, kam správně patří. Proto sem dnes přišel. „Nechci poslouchat o jiných lidech. Nezajímaj mě drby."

Contigo se začíná zaplňovat, zatímco Mark za barem kmitá ze strany na stranu, aby splnil zákaznická přání. Už tu sedí pomalu hodinu, což by ani neřekl, každopádně za chvíli půjde domů. Nehodlá se účastnit další páteční vřavy poblázněných středoškoláků. Sice slíbil Mattovi, že si pak jednu dají spolu, ale půjde domů. Ráno musí do práce a navíc nemá ani náladu na to se opíjet, i když by mu to nejspíš prospělo.

„Možná bych tě mohl zajímat já, tam vzadu, bez oblečení," skousne si spodní ret a hladově se podívá do Alexova rozkroku. Stůl je nízký, takže tam má perfektní výhled. Alex se znovu ošije a nakonec se neovládne a vypije štamprli na ex. Hrdlem mu projede pálivá tekutina, načež se jeho útrobami rozlévá neskutečné teplo.

„Promiň," řekne a nakonec vstane. Zdá se, že Liamovi těch několik loků koktejlu bohatě stačilo na to, aby se dostal do nálady. Jeho bělostné tváře jsou najednou červené a Alex rozeznává ten skelný opar alkoholu v jeho očích. A tady skončila jejich snaha o nějaký projekt. Tudíž už tu nemá co dělat. Liam ho proto překvapeně sleduje a sám si nemotorně stoupne. „Ale jak jsem řekl...já nejsem další idiot, ze kterýho si budeš dělat vola. A nebudu skákat tak, jak ty chceš."

Schází těch pět schůdků, zatímco s dalším vítězstvím odchází z baru pryč do chladné uličky Rockwellu, odkud se vydává domů. Sice už se mu povedlo dvakrát zvítězit v bitvě, ale válka je pořád v tahu. Ještě chvíli si vychutnává ten radostný pocit, než ho nakonec pohřbívá a soustředí se na další cíle. Už je na čase získat si nějaký pořádný důkaz. Ať už ho sežene kdekoliv.