Jako lusknutím prstu jsem se objevila ve svém pokoji. Ležela jsem na posteli a vedle mě seděl Damon. Zvedla jsem se na loktech, ale hned na to jsem si zase lehla, jelikož moje hlava vypovídala službu a ne moc hezky se mi zamotala. Pevně jsem sevřela víčka a snažila se pravidelně dýchat.

„Eleno,“ vyskočil na nohy a hned na to si opět ke mě sedl. ,,Jsi v pořádkku? Dělal jsem si starosti."
 
„Co se stalo?“ zeptala jsem se nechápavě a chytila se za hlavu abych to motání alespoň trochu zmírnila. Nevěděla jsem, jestli je tohle realita nebo pořád jen vidina. Nebyla jsem si ničím jistá.

„Kde je Tania?“ zeptala jsem se rychle.

„Za dveřmi, proč?“ divil se.

„Zavolej ji sem."

Damon jen přikývl a šel ke dveřím. Tania přišla k mojí posteli s tím jejím falešným úsměvem, který mi tak moc lezl na nervy.

„Tak jak ti je?“ zeptala se mě s hranou starostlivostí.

„O nic líp, když vím, čeho jsi schopná,“ vyštěkla jsem a přimhouřila oči. Možná se to zdálo jako přehnaná reakce, ale v tuhle chvíli jsem neměla náladu na nějaké milé konverzace. V žilách mi proudila krev takovou rychlostí, že kdyby mě momentálně někdo pořezal asi bych vykrvácela. Dech se mi zrychlil a srdce bilo jako splašené.

„Eleno, co se děje?“ děsil se Damon.

„Už jsem rozhodnuta, co udělám. Co je pro mě nejdůležitější a nejlepší,“ slovo mě jsem dost zdůraznila. Damon nejspíš věděl, co chci udělat. Nakrčil obočí až se mu mezi ním objevila hluboká vráska.

„Eleno, nedělej to,“ chytil mě jemně za ruku a podíval se mi hluboko do očí.

Jen jsem se usmála, zavřela oči a chvíli se soustředila. Když jsem oči zpět otevřela, podívala jsem na Taniu, v očích měla hrůzu. Věděla, co ji čeká. A já věděla, co hned udělám. Můj pohled na svět se změnil. Nic jsem necítila, nic jsem neřešila. Mohla jsem si dělat, co mě jen napadlo. A první věc je jasná.

Aniž by si to ostatní uvědomili, vyskočila jsem z postele a ostrými tesáky jsem se prodrala tenkou kůží té zpropadené čarodejnice. Nemohla na mě použít žádné odrazovací kouzlo. Během několika vteřin její tělo zesláblo a sesunulo se na zem.

„Eleno!“ slyšela jsem z dálky. Když jsem skončila, postavila jsem se a podívala se na Damona. V jeho očích jsem viděla zděšení, ale zároveň i touhu. Koutky úst jsem si otřela rukávem a přešla k Damonovi.

„Taková se ti líbím, že ano. Pojď se mnou, daleko. Tam kde nás nikdo nezná. Tam kde se nás všichni budou děsit, kde před námi budou utíkat, ale my je stejně chytíme. Pojď se mnou,“ ukazováčkem jsem mu přejela přes jeho rty a následně ho políbila. Do místnosti vtrhl Shay, jelikož vše slyšel. V jeho očích byla hrůza. Přiběhl okamžitě k Tanie a snažil se ji oživit nějakým kouzlem.

„To nezabere,“ řekla jsem aniž bych se na něj podívala. Byla jsem zaneprázdněná díváním se na Damona a snadným přemlouváním aby šel se mnou.

„Půjdu s tebou,“ řekl najednou a mě se tak na tváři vykouzlil široký úsměv. Nečekala jsem, že to bude tak lehké Damona přemluvit. Možná se mnou jde jen proto aby na mě mohl dávat pozor a nebo se v něm probudilo to zvíře, které prahlo po touze. Po krvi.

,,Co si to provedla?" začal na mě Shay křičet. ,,Jak si jen mohla? Snažila se ti pomoct? Proč?" poslední slovo řekl šepotem. V jeho očích jsem zahlédla slzy. Ale jeho city mi bylo naprosto lhostejné.

,,Zasloužila si to, za to co mi provedla," otočila jsem se na něj a jedním krokem jsem se přiblížila k bezvládnému tělu, které leželo na zemi. Klekla jsem si, abych viděla Shayovi do očí. Těkal očima po Taniim těle. Od hlavy až k patě a hřbetem ruky ji přejel po tváři. Z očí mu vyklouzla jedna neposedná slza.

,,Měl by jsi si své přátelé vybírat lépe. Ta čarodějnice mi k tobě neseděla. Nebyla jako ty. Podívej se na mě," řekla jsem šepotem. Shay sevřel pevně víčka k sobě a jeho brada se začala nekontrolovatelně klepat.

Je snad na pokraji zhroucení?

,,Podívej se na mě," zvýšila jsem lehce hlas. Jeho pohled se náhle zvedl a v jeho očích bylo něco, co jsem nedokázala popsat. Lehce jsem ho chytila za bradu, usmála se a tichým hlasem jsem se ho pokusila ovlivnit. ,,Všechno co jsi za posledních pár dní tady viděl, zapomeneš. Zapomeneš na Taniu, jako kdyby jsi ji nikdy neznal. Zapomeneš na mě a Damona. Zapomeneš na tohle malé město a půjdeš si vlastní cestou. Už se sem nikdy nevratíš," šeptala jsem dál. Jeho výraz ve tváři se během sekundy změnil. Jen přikývl a bez váhání vstal a odešel z domu a stejně tak i z tohoto města.

,,Proč si to udělala? Proč si ho ovlivnila. Myslela jsem, že jsi bez citů," divil se Damon.

,,To že jsem bez citů, neznamená, že budu stejně krutá jako Katherine," narovnala jsem se a vztyčila bradu. ,,Můžeme?" zeptala jsem se. Mírně jsem pootočila hlavu jeho směrem.

,,Můžeme."

Na tváři se mi opět vykouzlil široký úsměv. Měla jsem všechno co jsem kdy chtěla. A momentálně jsem byla šťastná. Vše co mě postihlo nechám tady v Mystic Falls a půjdu tam, kam mě to bude lákat. Nebudu se ohlížet za tím co provedu. Už nebudu ta Elena, která všechny jen litovala. Už nebudu ta, která se ze všeho zhroutila. Teď tady stojí ta silná Elena, která se nebojí ničeho a nikoho.
 
Teď začínám nový život. Ať už je špatný nebo ještě horší. Chci si ho užít!

***

Zdravíčko 😊

Tak a je tu poslední kapitola této povídky. Elena tak ukončila život Tanie a sama se dala na cestu temnoty. Co myslite? Udělala správně? Nebo si jen tímto způsobem podepsala ortel smrti?  A Damon se k ní přidává.

Doufám, že se vám tato povídka líbila.
Mám pro vás ještě jedno malé překvapení, ale to si nechám až na zítra .. vím, jsem krutá 😈

A jedno větší překvapení vám řeknu teď. Mám v plánu začít přidávat druhý díl Vůně krve. Ale jelikož tu od čtvrtka nebudu do konce týdne, s přidáváním začnu až od pondělí. Mezitím by jste tu mohli do komentářů napsat, jak by jste si představovali pokračování.

Ještě jednou moc děkuji všem, kteří tuto povídku četli a budou číst i tu další. Vidět ty hvězdičky a komentáře u jednotlivých kapitol mě moc těšilo.

Tak naviděnou u další povídky. 😊

Vaše Ter 💋