Beating heart

Sedím na židli v neposkvrněně bílé místnosti s jedním oknem ze kterého je výhled na moře.
Je to divné prostředí. A co tady vůbec dělám ?! Najednou zachytím nějaký vzdálený zvuk.
Vyskočím ze židle a mířím k oknu. Někde v dálce až u moře vidím bílý předmět. Připomíná mi klavír.
Pokusím se otevřít okno a to se mi taky povede. Podívám se dolů, okno není tak daleko od země a tak skočím dolů. Opráším si kolena a rozeběhnu se po kamínkách k moři. Je to docela dálka. Kamínky střídá  písek a mě se běží čím dál hůř. Cíl mám skoro na dosah ruky, ale najednou zakopnu a padám. Padám do černé propasti ze které není úniku. Dopadám na tvrdou zem v uzavřené místnosti. Postavím se a snažím se přijít na způsob, jakým bych mohla uniknout z této pasti. Najednou se kolem mě ozývají hlasy, které mi šeptají. Chytím se za hlavu a padám na kolena. Už to nedokážu snášet, v tom šepotu je tolik nenávisti! Proč mě tak nenávidí?!

V tom nenávistném šepotu uslyším šepot docela jiný. Je to laskavý šepot.
"
Tohle není skutečné."  opakuje se pořád znova ve středu těch ostatních hlasů. Nesoustředím se na nic jiného, jen na ten jeden hlas. A najednou se zdi kolem mě začínají hroutit. Padají a kolem mě je pláž a slunce a nekonečný pás moře. Rozhlížím se, když v tom mi někdo poklepe na rameno. Otočím se a vidím chlapce, chlapce bez tváře. Chytí mě a začne mi tiše zpívat do ucha.

Wanna hear your beating heart tonight
Before the bleeding sun comes alive
I want to make the best of what is left to hold tight
And hear my beating heart one last time
Before daylight.

A já se probouzím.*

"Kolik je hodin?!" probudím se z toho divného snu a zpanikařím. Kde je můj mobil!! Včera byl na stolku a teď tady není?! Cože?!
"Zlato? Pospěš si, nebo nestihneš školu!" volá na mě mamka z kuchyně. Počkat, mamka? Vyhrabu se z postele a sejdu dolů za ní.
"Ahoj mami, jakto, že jsi doma?" zeptám se a vezmu si hrnek s kakaem.
"Mám za úkol přichystat charitativní večírek na páteční večer, takže mi šéfka dala volno. Jsi srdečně zvána. Už se těšíš?" usměje se na mě tak šťastně až začínám přemýšlet, jestli je tohle vůbec moje matka.
"Já tam musím?" zeptám se otráveně. Tyhle večírky vždycky stojí za prd. Máma mě představí rodině, kde mají syna přibližně stejného věku jako já a mým úkolem je bavit se s ním a třeba s ním i začít chodit, skvělý ne?! Když o tom tak přemýšlím, skvělý téma na blog, mmm...
"Emm, mami neviděla jsi můj mobil?"
"Oo, ano tady je" přehrabuje se v kabelce "Chtěla jsem zavolat tátovi a na mé číslo to nebere..." povzdychne si a já pochopím, připravím si snídani a co nejrychleji zapluji do pokoje.

Popadnu notebook a rychle napíšu příspěvek na svůj blog.

"Ahojky všichni! Opět jsem se před chvíli vzbudila z hodně divnýho snu. No raději si ho nechám pro sebe. Za chvíli mi začíná škola a zase nestíhám, ale musím vám sem něco napsat. V pátek mě čeká katastrofa. Katastrofa nazvaná Charitativní ples firmy u které pracuje moje mamka. To by nebylo tak zlý, ale ona mě vždy seznámí s klukem mého věku a je to tak trapný! Zažívá někdo něco podobného?! Dost pochybuji.. Kdyžtak se ozvěte!
Mějte se krásně
With Hope, Hope*"

Zaklapnu notebook a jako každé ráno pospíchám do školy se sluchátkama v uších. Ale dnes je to jiné. Jsem děsně nervózní. Chci poznat toho kluka! Tak moc to chci, že nemyslím na nic jiného. Teda až na ten sen, ten kluk bez tváře byl on?! Myslím, že jo...
"Au, sakra, sorry" narazím do nějakého kluka. Jen tak tak, že nespadnu.
"To je v pohodě..." usměje se "Já jsem Tom a ty?" znovu se usměje. Wow, nevěděla sem, že na téhle škole jsou tak sexy kluci. Přistihuji se u toho, že na něj vážně hodně zírám, ale to nejde, on je tak hezkej sakra! Má blond vlasy a modrý oči, vypadá jako nějaká top modelka, v klučičím podání, jasně, ale wow... WOW!
"Emm, promiň já jsem Hope, těší mě" cože?! Tebe jen těší, tak to asi ne...
"Omlouvám se, moje chyba" ZASE SE USMÁL!!
"Nene, to byla moje chyba, to já se omlouvám" uchechtnu se.
"Fajn, em Hope musím jít, tak ahoj a zase někdy až na mě narazíš na chodbě" Och bože, asi omdlím!

-----------------------------------------------------------------------------------

A tady to pro dnešek ukončím :D Otevřený konec?! :D Speciálně pro jednu osobu <3
Já vím, nic moc, ale po tak dlouhé době bylo fajn psát a to vše jen kvůli tomu magorovi dole :D :)
Nahoře je Tom.. :) Tenhle díl bych chtěla věnovat osobě, která mi vždy zvedne náladu, která si ze mě věčně dělá srandu a která vždycky pomůže a největšímu magorovi, kterého může člověk poznat... Verunce <3

 Tenhle díl má 800 slov ! :)

Tesa*



Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top

Tags: