Pro prolézání všech možných a nemožných webů o vlcích a dlouhodobém odkládání jsem konečně upravila první části (oddělila text do odstavců) a taky upravila věk, kdy si vlčata vybírala dospělá jména – tehdy jim bylo pět měsíců.

Iciriny se Starlight si daly načas. Tedy alespoň podle Firclaera, někdo jiný by mohl tvrdit, že jim to trvalo stejně dlouho, jako každá jiná hlídka.

„Star!" vyštěkl a vyrazil své sestře naproti, hned co se objevila na kraji tábora. „Jaká byla hlídka?"

„Dalo se to," usmála se vlčice. Pak se otočila na novou členku smečky: „Jdi podat hlášení Laře, ano? Je celá bílá, poznáš ji." Iciriny přikývla, váhavě se rozhlédla po vlcích a pak vyběhla.

„Jsi v pořádku?" zajímal se Firclaer okamžitě.

„U Předků, Firclaere," protočila očima, „nic mi neudělala. Není to chodící zabiják. Jen jsem jí vysvětlovala, jak to ve smečce chodí." Na chvíli se odmlčela, ale pak klidnějším hlasem pokračovala: „U Nebeského jezera viděla ty kameny. Sice jsme byly na druhé straně, ale... Když se ptala, o co jde, řekla jsem, že se jednalo o trest a dál to nerozváděla. Co se dělo tady?"

„Nic zvláštního. Akorát se zařadím zpátky do každodenních hlídek, povinné cvičení skončilo." A i kdyby mu to Alfa nedoporučil, už dávno se rozhodl, že bude pilovat své dovednosti. Chtěl si být ohněm jistý a nebát se toho, že by náhodou podpálil les. Jen musel vymyslet, kde bude cvičit. A kdy, aby to pro Iciriny nebylo nápadné.

„Měl by sis s ní promluvit," ozvala se Starlight. „Nemyslím, že by byla zlá. Alespoň ji nesuď předem, prosím." Firclaer v jejím hlase slyšel výtku a sklopil hlavu k zemi. Věděl, že sestra naráží na jeho chování. Starlight to nemyslela zle, ale se zvyšujícím se věkem se projevovala majetnická stránka černého vlka a jí to občas dohánělo k šílenství.

„Už jsem se rozhodl, že si s ní popovídám," zamručel vlk na svou obranu a obrátil se k táboru čelem. Netrvalo mu dlouho, aby ji našel. Zjevně už podala hlášení Laře, protože teď ležela ve stínu stromů na východní straně tábora. Znova se podíval na Starlight, ta nepatrně kývla, což bylo to poslední pobídnutí, které potřeboval, aby se vzápětí rychlým krokem dostal přes tábor až k novému přírůstku smečky.

„Ahoj," houkl příjemným hlasem a usadil se kousek od ní.

Iciriny zvedla hlavu, čímž porušila klubíčko, v němž ležela, střihla uchem a v očích se jí mihlo cosi jako zmatení. „Ahoj?"

„Omlouvám se ti za to u řeky," začal Firclaer, hlavně kvůli tomu, že si nebyl jistý, co přesně má říct.

„V pořádku," přerušila ho vlčice, než stačil pokračovat. „Byla jsem nepřítel. Mohla jsem na vás klidně zaútočit, ne-li vás zabít."

Nevím, jestli by se ti to podařilo, pomyslel si vlk. Ne, že by podceňoval její schopnosti, vždyť sami Předci vědí, že bojovat ji ještě neviděl, ale on měl na své straně jisté schopnosti. „Můžu se tě na něco zeptat?"

Iciriny zaujala lepší pozici pro ležení a povídání zároveň. „Zeptat se můžeš, ale nezaručuji, že odpovím."

S tímhle se setkal poprvé, ale nevadilo mu to. „Kolik ti je?"

„Předpokládám, že jako tobě a Starlight. A než se zeptáš; jsme zhruba stejně velcí, stále se na nás drží pach mláďat –" při tomhle trochu vycenila tesáky, jako by tu skutečnost snad neměla ráda – „a máme i jiné poznávací znaky." Na chvíli se odmlčela. „Je mi devět Lun*."

Firclaer udiveně zamrkal. Samozřejmě, že měla pravdu, byli stejně staří, ale přesto si myslel, že Iciriny bude méně. Byla hodně hubená, ale jestli mohl soudit, nevypadala slabě, natož podvyživeně. „Jsi samotářka?"

„Ano," odvětila stručně.

„Ale víš, jak to ve smečce chodí," podotkl Firclaer váhavě. Jistě, všiml si toho už před tím, když se před Alfami chovala tak, jak se chovala.

„V nějakých jsem byla," přiznala Iciriny.

Překvapilo ho množné číslo. „A proč v nich nejsi?"

Pokrčila rameny. „Vždy mne omrzel život ve smečce."

„Tak proč...?"

„Sama nevím," přiznala se váhavě. „Pořád mne k tomu něco táhne a vždy toužím po změně. Každá smečka s sebou přinese něco nového, a kdo ví, možná v téhle zůstanu."

Zaujal ho její způsob života. S tímhle se ještě nesetkal, i když; pravda, nebyl tak zkušený jako mnozí další, ale vlastně o tom neslyšel ještě nikoho vyprávět. Jak se jí takhle mohlo žít. „Proč jsi nezůstala ve své rodné smečce?"

„Tvá sestra ti to neřekla, když jste spolu mluvili?" Nepatrně se zamračila a Ohnivý dech dostal strach, že tímhle pokazil všechny jeho snahy. „Má matka byla samotářka, otec zemřel před mým narozením," odříkala skoro naučeně. „Jistou dobu jsem o životě ve smečce věděla něco jen z příběhů a toho, co mi povídala matka."

„A co tvoje matka?" zajímal se.

Iciriny mlčela a jemu to pořád nedocházelo. A není divu, vždyť si nedokázal představit, že by někdo již od útlého věku vyrůstal úplně sám! „Iciriny? Co je s tvou matkou? Zůstala v nějaké smečce a ty ses vydala dál?"

To už na bělosrstou vlčici bylo trochu moc. Zčistajasna vyskočila na nohy, ocas zdvižený a srst na hřbetě se jí trochu ježila. „Nemluv o tom. Jasné?"

Firclaer uskočil a jen na ni hleděl. Co pokazil? Proč reagovala takhle? Bezděky se nahrbil a vycenil tesáky. Vnímal, že se vlci v táboře staví na tlapky, připraveni zasáhnout.

Až ve chvíli, kdy uviděl, jak se mladá vlčice třese, a rozhodně to nebylo vzteky, došlo mu, že ať už se stalo cokoli, Iciriny o tom nechtěla mluvit. S výdechem usedl. „Promiň mi. Už se nezeptám."

Vlčice na něj ještě chvíli hleděla, pak ale nechala srst poklesnout a znova se svalila na zem. Ficrlaer si obmotal ocas kolem těla a jen sledoval tichou vlčici. Tohle pokazil, ale rozhodně měl v plánu to napravit. Pokud možno hned, ačkoli si nebyl jist, jak přesně. „A... co zatím říkáš na území smečky?" plácl první věc, která ho napadla, aby pročistil vzduch od pachu napětí a zuřivosti.

Iciriny na něj chvíli hleděla, snad přemýšlela, jestli si z ní jenom dělá legraci nebo to myslí smrtelně vážně. Byla však ráda za změnu témata. „Máte rozsáhlé území a je zde spousta jezer a řek."

„Máš ráda vodu?" chopil se Firclaer příležitosti.

Ledová duše se oklepala, možná kvůli nějaké vzpomínce. „Málem jsem se utopila v řece," vysvětlila, když se na ni zmateně díval.

„Takže ne," usoudil.

„Právě naopak – navzdory tomu vodu miluji," pousmála se. „Cítím se jistěji, když ji mám nablízku. A co ty?"

„Něco mezi tím," odvětil vlk. „Nevadí mi." Pravdou bylo, že mu voda dodávala pocit bezpečí při cvičení, alespoň zpočátku. Na druhou stranu také uhasínala jeho plameny a to ho oslabovalo.

Na chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho, značně příjemnější, než předtím. „Tvoje sestra je milá," pronesla Iciriny zamyšleně.

„Já vím. Je moc hodná," přitakal Ohnivý dech okamžitě. Starlight s ním mohla jakkoli nesouhlasit, ale on by nebyl schopný o ní říct něco ošklivého. Ne, to prostě nesvedl.

To uslyšel dusot tlapek a bylo mu jasné, o co jde – lovci se vrátili. Nesli s sebou dva jeleny a nějakou malou zvěř. Neunikl mu hladový pohled Iciriny a musel zavrtět ocasem. „Kořisti je dost," ujistil ji polohlasem. „Dostane se i na ty s nižším postavením. Ještě se mi nestalo, že bych vyloženě hladověl."

Ledová duše na něj pohlédla, v očích překvapení. „Opravdu? Nikdy?"

Zavrtěl hlavou. „Nikdy." Pak už jen sledoval, jak se překvapení mísí s nevěřícností. Nestačil se zeptat na nic dalšího, když k nim přiklusal jen o jednu dvě cesty Luny starší lovec. „Moone," pozdravil ho Firclaer.

„Alfa ti vzkazuje, že jestli chceš jít mimo tábor jako obvykle, můžeš," sdělil mu černohnědý vlk. „A jestli půjdeš, tak se máš podívat, jak se hojí les."

Pochopil, že to není jenom nabídka, ale taky rozkaz. Rozkaz, aby šel trénovat své dovednosti a také výmluva kvůli Iciriny. Nebyl jediný, komu to došlo, jenže tohle nebyl ten pravý čas. Zrovna, když to vypadalo, že až na tu jednu chybu spolu budou mluvit normálně! „Jistě. Vyrazím hned." Říkat tato slova se mu příčilo. Chtěl tady ještě zůstat, o to víc ho naštvalo, když jeho místo vedle vlčice zaujal Black Moon. Kývl na Iciriny a pak vystřelil z tábora.

Zamířil přímo do vyhořelé části lesa a s tichým zavytím nechal oheň prohnat se mezi stromy, aniž by za sebou zanechal jakékoli známky popálení.

*Jedna Luna – jeden měsíc. Luna začíná úplňkem a končí úplňkem následujícím. Slovem Luna také označují měsíc na obloze.

Tak jste se dočkali rozhovoru Iciriny a Firclaera. Jaký z toho máte pocit?