Starlight překvapeně vyjekla, když vedle ní cosi dopadlo do bláta a pocákalo tak její promočený a špinavý kožíšek. To cosi byl její bratr, jenž právě ztratil vědomí.

Drželi se na konci nesourodé skupiny. Do tábora zbývalo už jen pár skoků a vlky poháněla představa suchých nor, přesto se při jejím vyjeknutí ohlédli.

Modrooká vlčice sklopila hlavu ke svému bratrovi a olízla mu ucho. Když nereagoval, zkusila to ještě jednou, ale stále nic. Drcla do něj čenichem. „Firclaere!" Zvedla hlavu a ohlédla se na vlky. „Něco se s ním stalo!"

Přiběhla k nim Snow, Omega smečky. „Zřejmě jenom ztratil vědomí. Zkrocení toho požáru ho muselo vyčerpat, zvlášť když svou sílu povolal poprvé."

„Jsi si jistá?"

„Ne," přiznala Snow, „ale nenapadá mě, co jiného by to mohlo být. Musíme čekat, dokud se neprobere. Teď nic dělat nemůžeme."

Starlight neklidně švihla ocasem. Nakonec však uznala, že má Omega pravdu. Opatrně chytila černého vlka za zátylek a pokusila se ho zvednout. Smečka počkala, než kývne, že mohou jít. Prvních pár kroků se jí dařilo vlka nést, ale bezvládné tělo bylo moc těžké, mokré a špinavé, takže to nakonec dopadlo tak, že ho vláčela po zemi a potichu omluvně kňučela.

Vlezla do doupěte a vysíleně ho položila na jeho obvyklé místo. Chystala se ulehnout vedle něj, když někdo zavyl. Vylezla ven a zahleděla se na Alfu, kolem které stáli vlci.

„Smečko," začala Auária, „vím, že jste vyčerpaní, ale stále je třeba hlídat území. Zatím zmenšíme trasu; povede k začátku hor, přes les, k Písčité dolině, znova přes les a zpátky do tábora. Nechoďte za Dlouhou řeku. Hlásí se někdo dobrovolně?" Přejela pohledem po vlcích, kteří se snažili tisknout k zemi a dělat, že tady nejsou, aby nebyli vybráni.

„Já!" vyštěkla Snow. Protentokrát nikdo neměl námitky, aby hlídkovala Omega. Postupně se přidali ještě Hvězda, Lexis a Black Moon. Zbytek odešel do doupat odpočívat.

Starlight se stočila kolem Firclaera. Z vlka jakoby vycházelo mnohem víc tepla, než je obvyklé. Napadlo ji, jestli se hlídkaři nepřihlásili jenom proto, aby nemuseli spát v jedné noře s Firclaerem, ale rychle tuhle myšlenku zahnala pryč. Nebýt něco, shořela by v tom lese. Nebo by se udusila.

Zavrtěla hlavou, přitiskla se k němu a zavřela oči.

~

Bělavá vlčice sebou trhla. Zvedla hlavu a narušila tak stočenou pozici, v níž spala. Místo pod ní pokrývala jinovatka, ale ona ji rychle nechala zmizet. I během nocí bývalo horko a ona se tak mohla chladit.

Její citlivý vlčí sluch zachytil křupnutí větvičky jen o kousek dál. Spala stočená pod stromem na mechu, ale teď se rychle postavila.

Zadívala se směrem, odkud slyšela křupnutí. Teď se neozývalo nic, ale ona přesto věděla, že tam někdo je. Zavětřila. Měla nevýhodu. Kolem se rozprostírala tma, všude vládla noc a její bílý kožich ji prozrazoval.

Nic neslyšela ani necítila, až dokud nezafoukal jemný větřík. Ucítila nový pach, dotyčný byl zcela jistě vlk. Tedy vlčice. Narušitelka spánku vyskočila z houštiny a s vyceněnými tesáky přistála na Iciriny, jež se pod její vahou zřítila k zemi.

Vlčice přitiskla Ledovou duši k zemi a tesáky se přiblížila k jejímu hrdlu. Iciriny nestačila nic udělat, když vlčice odskočila a s úlekem v hlase vyštěkla: „Vždyť ty jsi skoro ještě vlče!"

Iciriny se zvedla ze země a zavrčela. „Nejsem! A co jsi vůbec zač?!"

Kožich neznámé hrál všemi barvami. Měla bílé tlapky a břicho, ale zbytek byl smíchaný z krémové, hnědé a zrzavé. Jedno oko měla světle modré, to druhé bylo značně tmavší. „Jsem Salome. Nechtěla jsem útočit na vlče, promiň. Copak tady pohledáváš?"

Pokrčila rameny. „Jen jsem tady chtěla přespat a ráno zase vyrazit dál."

Salome zvědavě zvedla ocas: „Jsi samotářka?"

Nevěděla, co odpovědět, tak jen kývla na souhlas. Cizí vlčice položila další otázku: „A hodláš putovat dál?" 

Další kývnutí. Salome nadšeně zavyla. „Můžu se přidat? Jsem taky samotářka. Zatím to bylo mé území, ale mám v plánu pokračovat dál. A ve dvou mám větší šanci něco chytit."

Ledová duše se zarazila. Putovat ve dvou? S někým, na koho narazila čirou náhodou, a kdo ji ještě ke všemu chtěl zakousnout? Na druhou stranu... vlčice byla dospělá. Možná by mohla pomoct zdokonalit se v boji i lovu. „Ano," řekla váhavě.

„Skvělé! Vyrazíme ráno?"

„Ne," zavrtěla hlavou. „Hned teď." Stejně by už neusnula. A i kdyby mohla spát, rozhodně netouží po zardoušení ve spánku. Čenichem ukázala směr, kterým se chystala po odpočinku. „Půjdeme tamtudy."

Barevná vlčice ji hned začala postrkovat dopředu. Přestala, až když se Iciriny rozběhla za ní a srovnala s ní krok. Salome zamumlala něco o tom, že konečně nebude cestovat sama. 

Iciriny přemýšlela. Celá tahle událost byla velice zvláštní a ona se před druhou vlčicí rozhodně bude mít na pozoru. Nevěřila Salome. A usmyslela si, že svou moc bude tajit, co nejdéle to půjde. 

~

Když se Firclaer probudil, konečně se cítil odpočatý. Se zívnutím otevřel oči a zjistil, že v doupěti hlídkařů leží úplně sám. Místo vedle něj bylo stále teplé, usoudil, že zde spala jeho sestra. Postavil se na nohy a vylezl ven z nory. 

Zavřel oči a sklonil hlavu, když ho oslnilo světlo. Byl nový den a Sluneční kotouč se nacházel kdesi v polovině své cesty. Po nebi sice plavalo pár mraků, ale všechny byly krásně bílé. Po bouřkovém mračnu ani stopy. Černý vlk se rozhlédl kolem sebe, tábor byl téměř prázdný. Postup Kotouče po obloze ho překvapil – vážně spal tak dlouho? 

„Firclaere!" Trhl hlavou, když na něj někdo zavolal. Byl to Alfa Mistrál, klusal jeho směrem. „Měli jsme strach, že se neprobereš. Jak se cítíš?"

„Je mi naprosto skvěle, Alfo," odpověděl s úsměvem Firclaer. Mistrál úlevně pokýval hlavou: „To je dobře. Smečka si postupně odpočinula a lovci vyrazili na lov. Za chvíli by se měli vrátit."

„A co Starlight?" zeptal se. „Jak je jí?" Měl o svou sestru strach. Vždyť málem zemřela. 

„Ta je v pořádku. Byla unavená a stejně jako ty potřebovala delší odpočinek, ale vzbudila se dříve a trvala na tom, že půjde na hlídku."

Ohnivý dech spokojeně vydechl a švihl ocasem. Netrvalo to dlouho a vrátili se lovci, stejně jako jeho sestra a Black Moon. Kořist z východní části lesa utíkala před požárem pryč, stačilo jen najít správnou stopu, která je zavedla až ke stádu. 

Když Starlight viděla, že je její bratr vzhůru a mimo doupě, rozběhla se k němu. Oba se začali olizovat, aby se ujistili, že jsou v pořádku. 

Přerušil je První hlídkař. Sotva došel do tábora, zvedl hlavu a zavyl: „Vyzývám lovkyni Laru na souboj o pozici!"

Lara vykoukla z nory, kam složili kořist, a zatvářila se překvapeně. „Přijímám, Moone."

Alfa se na ně střídavě podíval, pak zavelel a my se seřadili do kruhu kolem dvou vlků. „Pravidla znáte, snad je nemusím připomínat. Můžete začít." Protože pravidla se při soubojích neměnila, zůstávala stejná. 

Moon zavrčel a bez otálení vyběhl proti Laře. Vlk po ní skočil, ale lovkyně se skrčila, takže ji přeletěl. Rozběhla se pryč, jenže Moon se otočil a chňapl jí po ocasu. Lara vyjekla, když trhl hlavou a za ocas si ji přitáhl k sobě. 

Natočila tělo a zaútočila tesáky po jeho čenichu, jenže Moon její ocas pustil. Vyrazila proti němu. Uhýbali a různě po sobě chňapali. Lara se rozběhla proti svému protivníkovi a vrazila mu hlavou do boku. Hlídkař zakolísal a instinktivně – nebo to bylo účelně? – se natáhl po něčem, čeho by se mohl zachytit, aby nespadl. 

Zachytil se právě za Laru. Zakousl se jí do kožichu, ale ona to nečekala, takže spadli oba. Moon využil příležitosti, pustil její kožich a místo toho se jí zakousl zboku do krku. Lara sebou zmítala a škrábala Moona všude možně, ale on odmítal pustit. 

 „Dost!" zavyl Mistrál. „Black Moon vyhrál a posouvá se na pozici lovce. Kvůli vyrovnání počtu se Lara stává První hlídkařkou. Ostatní postavení se nemění."

Nový lovec uvolil stisk a Lara se rychle vyvlékla. Oklepala se a zamumlala jeho směrem slova blahopřání. Ze svého spadnutí v postavení neměla radost, ale nebyla na tom až tak zle – přeci jen se z ní stala První hlídkařka. 

„Tak!" houkl Firclaer dostatečně hlasitě na to, aby jej slyšeli všichni. „Asi jsem na řadě s hlídkou, že?"