1.září 1991
Nádraží Kings Cross
Nástupiště 9 a 3/4

Babička nás popoháněla do vlaku.Rozloučili jsme se a běželi i s kufry do vlaku.

Ty jsi ale ztratil Trevora,žabáka,kterého jsi tenkrát dostal od prastrýce Algieho za to,že jsi projevil své magické schopnosti, vzpomínáš?

Já jsem je projevila dřív,ale i když už tě měli ostatní za motáka,já v tebe vždycky věřila bráško,vždycky!

Spolu s Hermionou, naší novou kamarádkou,jsme ti ho pomáhali celou jízdu hledat.V jednom kupé jsme potkali i Rona s Harrym.

Harry se na mě tak hezky usmál,že jsem si hned myslela,že všechno bude lepší.

Tenkrát v tom okamžiku,ve vlaku a teprve v jedenácti letech,tenkrát jsem se do něj zamilovala.

To nevíš,viď bráško?

Jeho zelené oči plné důvěry a přátelství,dva smaragdy zářící na černé obloze a ozařující temný život plný strastí a bolesti .

To pro mě znamenaly jeho oči,víš bráško?

Ty oči mi dali malou naději na něco,v co jsem doufala celý život.

Teď,když jsou všechny mé naděje dávno zašlapané hluboko do země,mi to přijde směšné,ale tenkrát to bylo jiné bráško,tenkrát to bylo tak moc nevinné...

.........

Teď už to věděl.
Teď už znal její bolest,ale teď, teď už bylo pozdě.
A tak mu postupně začali lesklé krůpěje vody kapat na papír.
Plakal, poprvé po dlouhých letech plakal.
Plakal pro svou sestru.

.........