Když jsem se s přítomným blonďákem dostala z areálu budov pryč, oba jsme si vyměnili více než zmatený pohled z očí do očí.

,,Něco tu vážně nehraje, ale já vůbec netuším co," zamrmlala jsem, ,,a pokud mi to zkusíš vymluvit, tak mi věř, že ti zakroutím bradavkami tak, že budeš vůbec litovat, že jsi se kdy narodil." pozvedla jsem rázně obočí.

,,D-dobře, dobře," cukl sebou přítomný vyděšeně, ,,ale to co nám všechno řekl, znělo věrohodně a ani ta budova nevypadala, že by v ní někdo kul něco nelegálního nebo svět zničujícího."

,,Pokud bys takhle věřil všemu, co ti kdo řekne, moc daleko by si se se svou prací nedostal, Andrew."

,,Říká někdo, kdo nepoznal, že hlídá falešnou britskou královnu?"

,,Říká někdo, kdo se propadl střechou mých prarodičů a pak z té falešné královny málem dostal infarkt?" otočila jsem se osočeně na stojícího.

,,Říká někdo, kdo má bakalářský titul, ale nechá se zmanipulovat sladkostí?"

,,Říká někdo, kdo hledá vztah, ale bojí se s holkou spát v jedné posteli?"

,,Dobře, myslím, že bychom toho měli nechat," vydechl blonďák konečně.

,,Jistě, to je rozumné pro někoho komu došly argumenty," ušklíbla jsem se potěšeně.

,,Říká někdo, kdo ze svého nadřízeného dělá sexuálního maniaka?" ozvalo se mi v hlavě.

,,Vy nás celou dobu posloucháte?" cukla jsem sebou až naštvaně.

,,Samozřejmě. Myslíte si, že je lepší vás poslouchat a ponížit ihned nebo si poslechnout zvukový záznam a ponížit vás později?" prohodil Brighton snad až příliš spokojeným tónem hlasu.

,,No ještě, že jste jste takový vtipálek i s tím vaším neustále kyselým výrazem," odfrkla jsem si.

,,Říká někdo, kdo při utajené misi posílá informace MI6 pomocí poštovního holuba?" ozvalo se po okamžiku.

,,Chasi!" sykla jsem.

,,Říká někdo, kdo slintá nad fiktivní postavou, aniž by si uvědomil, že pronášení více než sexuálních tužeb nahlas není jeden z nejlepších doplňků při sledování filmu?"

,,Fredericku! Ty už raději mlč," nasála jsem rty, ,,vy jste teda trojka, takhle se na mě sprostě domluvit."

,,Říká někdo, kdo skáče seskok s padákem bez padáku?" ozvalo se dalším hlasem, po čemž už jsem měla vážně chuť do něčeho nasupeně praštit.

,,Marshalle, vy jste tam už taky?" promnula jsem si s pokusem o klidný výdech oči.

,,C-cože si udělala?" pískl zaraženě Frederickův hlas.

,,Ona vám to ještě neřekla? No tak tuhle konverzaci si rád poslechnu," zašklebil se muž následovně.

,,Z vás všech jsou najednou takové drbny, když mi tu všechny moje omyly předhazujete jako smyslů zbavení," odfrkla jsem si se svraštělým obočím, ,,a víte co, Marshalle? Co by na to řekla vaše žena, že doma má takovou kelišku jako jste vy?"

,,Ta by se ke mně s radostí přidala," uchechtl se hlas, ,,však připomínat mi mé vlastní nedostatky je její oblíbená aktivita."

,,Že mě to nepřekvapuje," povzdechla jsem si.

Nakonec se od připomínání mi mých vlastních chyb upustilo a já mohla upustit trochu páry.

,,Já vím, že tu je něco špatně. Musí tu být něco špatně," promnula jsem si zamyšleně spánky, ,,a co jsem to vůbec řekla tomu údržbáři předtím, něž ti začal obnažovat hruď?"

,,Nemám tušení," odpověděl Andrew po chvilkové odmlce.

,,Brightone?" pronesla jsem při pohledu před sebe.

,,Ano?"

,,Když už jste ten můj nadřízený a máte nade mnou svou pevnou ruku, jistě jste i ten kdo všechno ví."

,,Pokud si to myslíte..." prohodil hlas v mé hlavě.

,,V tom případě mi povězte, co znamená německé slovo šajze."

,,To je..." zamyslel se muž nad formulací vlastních slov, ,,je to nadávka."

,,A to jste si teď vygooglil nebo jste měl jen štěstí?" zamračila jsem se.

,,Když člověk nějaký jazyk umí, nemusí používat ani google nebo mít štěstí," dostalo se mi odpovědi.

,,V-vy umíte německy?"

,,Ano, umím."

,,A jakou jinou zajímavou informaci jste mi o sobě ještě zapomněl sdělit? Třeba něco z okruhu vašich vnitřních tužeb a pudů."

,,Tužeb a pudů? To víte, že nějaké mám."

,,Ale jistě že," ušklíbla jsem se, ,,a jaké?"

,,Vážně to chcete vědět?" prohodil muž snad až seduktivní hlasem, který jistě Andrew chtěl, abych použila na stále spícího vrátného.

,,Ani nevíte jak," zhluboka jsem se nadechla.

Hlas se na okamžik odmlčel a po okamžiku byl slyšet hluboký a snad až velice procítěný nádech.

,,Tak jedna z těch vnitřních tužeb je rozhodně to, že," odmlčel se tmavovlásek na okamžik se svým svůdným tónem hlasu a já plná adrenalinu a pokušení poslouchala, ,,že byste nemusela do všech svých problémů skákat po hlavě."

,,Vážně jste mě zklamal," odfrkla jsem si, ,,to nemůžete být alespoň více kreativní?"

,,Myslíte si, že bych měl zahrnout i vlastní volný čas, který jste si sama vysnila v podobě padesáti odstínů šedi?"

,,Přesně tak."

,,Tak na to zapomeňte."

,,Za svoje choutky se nemusíte stydět, ať už jsou trochu zvrhlé, nebo jsou..." odmlčela jsem se, ,,nebo jsou to ty vaše. Klidně to ale spolu můžeme probrat, až budeme jen my dva. V soukromí," zašklebila jsem se potěšeně.

,,Pro jednou vážně doufám, že se z té mise už nevrátíte," ozvalo se znechuceně.

,,Taky vás mám ráda," odpověděla jsem.

Nakonec bylo od mého a Brightonova rozhovoru opustilo a já dál společně s Andrewem spekulovala.

,,Prostě to celé nějak smrdí," zamrmlala jsem si jako nesouhlas při přemýšlení, že na všechno zase musíme přijít sami, ,,dokonce doslova."

V tom okamžiku se na mě přítomný blonďák více než vyděšeně otočil a krok odstoupil.

,,Nemyslím teď a tady," svěsila jsem při pohledu na stojícího obočí, ,,ale když jsem tam šla na záchod, tak tam měli dveře vedoucí do sklepa, kde vzduch nebyl dvakrát příjemný. Byl to takový divný puch. Odněkud ho znám, ale nemůžu si vzpomenout odkud."

Po dalších pár krocích, kdy jsem byla myšlenkami úplně někde jinde jsem opět uplatnila svou nemotornost a zakopla o první hrbolek, který se mi pod nohama naskytl. Během další vteřiny už jsem ležela rozplácnutá na zemi jako palačinka a s rozdrceným hrudníkem vlastní vahou jsem pouze nemotorně sípala.

,,Brighton měl pravdu. Nemusela bys do všech svých problémů skákat po hlavě," věnoval mi Andrew pohled a následně mi pomohl zpět na nohy.

Já jsem však nic neřekla - jen jsem se postavila a dlouze se bezeslova zadívala před sebe. Blonďák chvíli nevěděl, zda nemá něco říct, nejen díky mému nosu, který byl obalený hlínou, do které se zabořil po pádu, nebo snad jen kvůli mému otupěle přemýšlejícímu výrazu v obličeji.

,,Proboha, to je ono," poklepala jsem si pravačkou na čelo a bez otálení jsem se opět vrhla k zemi, abych k překvapení přítomného opět zabořila obličej do země, ,,to je to, co jsem tam při cestě z toalety cítila. Hlínu!" radostně jsem vypískla, ,,ale co by hlína dělala ve sklepě budovy, kde jsou kanceláře?"

,,Možná si tam pěstují oběd?" pokrčil přítomný rameny.

,,Nebo je to stopa," zašklebila jsem se.

,,Megan, nezapomeň, že máme vše jen prověřit. Nic jiného."

,,Ale jistě, neboj se. Víš co si ale myslím? Když už jsme se dostali k Amazonii, mohli bychom se dostat i do TOXICu. Ti mají budovu hned naproti," pozvedla jsem obočí, zatímco Andrew viděl, co mám svým pohledem na mysli.

,,Ale půjdeme tam jen na otočku. Žádné zdlouhavé vyptávání," zamumlal blonďák znechuceně.

,,Já věděla, že můj nápad oceníš," zašklebila jsem se a poplácala stojícího po zádech, ,,tentokrát ale vrátnému děláš striptýz ty."

Cestou zpět ke komplexu můj společník neustále kňoural, však když jsme opět došli až k vrátnému, Andrew si oddechl když zjistil, že jeho spací přestávka stále přetrvává. Teď už jsme se vydali nám již známou cestou na jejíž konci jsme pouze změnili kurz lehce do strany.

,,Snad tu také budou mít boční vchod," dala jsem si ruce v bok.

,,A co jít tím hlavním, když už nesmíme působit podezřele?"

,,No jo, aby si zase nedostal přes prsa, co?" otočila jsem se na blonďáka za mnou.

Když jsme po nějaké chvíli celou budovu, nad kterou se blyštilo logo TOXIC, obešly, nebyla jsem si jistá jednou věcí.

,,Žádný hlavní vchod tu není," odfrkla jsem si, ,,takže tím vedlejším musíme jít, jinak to nejde," ukázala jsem na jedné dveře, které jsme při obhlídce potkali.

Nakonec jsme ani tak nebyli úspěšní. Bylo totiž zamčeno. To už jsem Andrewa nechala, zprvu nedobrovolně, dveře otevřít nepříliš humánním způsobem.

,,Vážně si nejsem jistý, zda je tohle to, co jsme měli udělat," zamumlal přítomný, když opakovaně vrazil vlastním ramenem do osudně zamčených dveří.

,,Děláme něco, co je důležité k tomu, co máme udělat. Musíme získat informace a pokud se nedostaneme z bodu A do bodu B, žádné informace nebudou," ušklíbla jsem se, ,,jak kdysi řekl Bear Grylls - improvizuj, adaptuj a předcházej. My jsme zrovna u té improvizace, ale nejsme příliš úspěšní," založila jsem si ruce na prsa sledujíc svého kolegu, jak stále zápasí se zamčenými dveřmi.

Po pár dalších nárazech jsem se už naštvala a Andrewa a rozdrceným ramenem jsem odstrčila.

,,Ukaž, vždyť to tak složité být nemůže," zaťala jsem všechny svaly v těle včetně těch hýždních. Dveře již vypadali, že se podvolí mé vlastní vůli a tak jsem zopakovala ten samý pohyb, co přede mnou druhý přítomný, ,,a hele," ďábelsky jsem se zasmála, když už se ozvalo křupnutí a na dveřích byla vidět prasklina, ,,teď už se mi to podaří."

Nakonec jsem do dveří opravdu vrazila a okamžitě jsem cítila, jak se prolomily, přičemž mě na setinu vteřiny zachvátila radost, než jsem však již tak rozdrceným ramenem narazila na ještě něco nepoddajnějšího a tvrdšího než jsou dveře. Poté už jsem se jen se skučením sesunula k zemi.

,,Proboha, jsi v pořádku?" okamžitě mi kolega pomohl na nohy.

,,Moje rameno už nikdy nebude jako dřív," zaskuhrala jsem s bolestí v hlase, zatímco jsem se podívala, co mi tak zdemolovalo další část těla potřebnou k alespoň trochu kvalitnímu životu agenta britské tajné služby.

Když už někde vidíte dveře, jedna z pár otázek, která může padnout je: Kam asi vedou? Dnešní odpověď je vcelku jednoduchá. Nikam. To, na co jsem se po zdemolování dveří narazila byla totiž stěna. Betonová stěna. Žádné další dveře, aby se jimi dalo projít dál, ale jen prachsprostá stěna.

,,Co je to za dveře, když ani nikam nevedou?" vyprskla jsem nerudně.

,,Asi tu jsou jen tak," prohodil stojící, ,,na okrasu."

Já se posléze zamyslela, rozhlédla se a svůj pohled upřela na dveře, jež byly na druhé budově naproti nám. Ta podle loga na samotném vršku patřila další společnosti, však ani to mě nezastavilo a vydala jsem se více než rázným krokem směrem k ní. Nakonec co se mi s opětovným vydáním energie podařilo dveře zkrotit, abych se podívala za ně, nebyla jsem příliš překvapená nad svým nálezem. Opět za nimi nic nebylo. Až na zeď.

,,Stále si myslíš, že se nic neděje?" věnovala jsem přítomnému svůj pohled, ,,navíc, pokud tohle jsou budovy patřící světovým firmám, proč by jako boční vchod měli dveře z..." podívala jsem se na vchod, ,,z dřevotřísky. To je jako kdybychom si na centrálu dali billboard s nápisem Teroristům vstup povolen, bomby všeho druhu vítány."

To už Andrew nic neřekl a jen zamyšleně sledoval zničené dveře a zeď za ní.

,,Chasi?" ozvala jsem se po okamžiku.

,,Ano?"

,,Amazonia nebo TOXIC musí mít nějaké tajné záznamy nebo cokoliv, co by se povalovalo někde na internetu, nebo alespoň jako systém."

,,Podívám se," zamumlal mladík, ,,a dozvěděli jste se něco?"

,,Zloduch ti vlastní plán jen tak nevyzradí, Chasi," prohodila jsem, ,,tohle už pouhé získávání informací nevyřeší. Tady někdo musí zakročit."

,,D-dobře, dejte mi pár minut, nějak to vyřeším," dostalo se mi od bruneta odpovědi, po které se mi v hlavě opět ozvalo ticho.

Chvíli jsem se tiše dívala před sebe, než jsem zhluboka vydechla.

,,Co budeme dělat teď?" pípl Andrew.

,,Půjdeme dovnitř. Znovu."

,,Megan," zabědoval přítomný, ,,zase tě přepadá ta tvoje heroická nálada. Prosím tě, překonej to jednou a zkus zůstat v klidu. Tajná služba jistě bude za chvíli na cestě aby nám pomohla."

,,To už ale bude pozdě," pozvedla jsem obočí.

,,Vzpomeň si, co ti říkal Brighton. A především si vzpomeň, co už se mezi vámi stalo."

,,Tak se to stane znovu, ale alespoň budeme mít svět, ve kterém můžeme bezpečně žít do doby, dokud si někdo nevymyslí další problém..."

,,Ty jsi vážně paličatá jako mezek," věnoval mi přítomný pohled, když už jsem se mu vysmekla a měla namířeno zpět do zdejšího Mordoru.

Můj společník mi byl celou dobu v patách, však stále hledal dobrá slova proto, aby mě snad zastavil nebo se mi jen vše pokusil vymluvit. Během dalšího okamžiku, když už jsem se chtěla natáhnout po klice dveří, sami se otevřeli a já nemohla čekat nic jiného, než že se znovu potkáme s dlouho ztraceným přítelem.

,,Ale, kohopak nám to sem čerti nesou," usmála jsem se od ucha k uchu, ,,tak, co pak by sis přál tentokrát?"

,,Ať už mi klidně zajede prstem mezi půlky, ale na prsa ať už mi nesahá," zaskučel blonďák.

,,V tom případě nastav hýždě," podívala jsem se na přítomného blonďáka a následně na údržbáře ve dveřích.