Takhle jsem Marshalla, ještě neviděla - jako malé dítě hypnotizující výlohu obchodu s cukrovinkami. Morgan mezitím Jamese drbal mezi ušima, zatímco si užíval svůj první oběd a já celému prostoru věnovala vlastní povzdechnutí.

,,Kdybyste něco potřebovali, budu v kanceláři," zamumlala jsem než jsem se vydala ke dveřím, ,,a Jamesovi končí směna ve tři," dodala jsem nakonec.

Když jsem se opět usadila na své židli, ponořila jsem se do tajů všech mých papírů, které by konec konců mohly být důvod mizení deštného pralesu. Jsem si jistá, že s těmi, co se mi za dnešek dostaly do rukou jsem osahala alespoň hektar přírody. V práci jsem další chvíli pokračovala, než mě vyrušilo zaklepání na dveře.

,,Reklamaci pro nadbytečné vykonávání potřeby na nevhodných místech nepřijímáme," ozvala jsem se a dveře se otevřely, přičemž z nich vykoukl zmateně Chase, ,,pojď dál, myslela jsem si, že jsi Brighton."

,,Takže ten pes je tvůj? Říkal jsem si, že je divné, aby si takoví suchar v podpaží po centrále nosil štěně."

,,Možná ho nakonec naučí cítit jako normální obyvatele planety země. Oblíbil si ho a myslím si, že v něm něco pookřálo, když si ho vzal do náruče," ušklíbla jsem se, ,,no nic, co potřebuješ?"

,,Byl za mnou Andrew ohledně papírů a nějakých informací, které potřeboval dohledat, tak jsem si řekl, že by se ti něco také mohlo hodit," podal mi potištěnou stranu, na které se nacházelo přesně to s čím jsem si tu už několik hodin lámala hlavu.

,,Proboha Chasi, ani nevím jak ti za to můžu poděkovat," vydechla jsem s úlevou, ,,proč vůbec Morgan chce abychom to měli sepsané, když to jde pár pohyby zadat do počítače?"

,,Do papíru se ti hacker nenabourá," pozvedl brunet s úsměvem obočí.

To jsem nakonec vyhodnotila jako dobrý nápad, než jsem Chaseovy ochoty využila, a to co i přinesl sepsané jsem začala přepisovat do svých formulářů. Už mi to šlo naštěstí lépe od ruky než ráno, proto jsem se snažila na všechno dívat té lepší stránky. Vše hotové jsem nakonec založila zpět do kartotéky, sbalila si věci a s vyplněnými papíry náležící k mé práci v Brazílii jsem se vydala do Brightonovi kanceláře.

,,Tady vám nesu ty vyplněné informace..." zarazila jsem se ve dveřích, když jsem vešla do místnosti.

Chvíli jsem musela ztuhle stát abych snad uvěřila, na co se dívám, ale po pár vteřinách jsem si byla jistá že se mi to nezdá. Přítomný byl Marshall i Morgan a oba seděli na zemi. Černovlásek měl nohy zkřížené a druhý přítomný natažené, mezitím co držel mopse v rukou a ten se mu pokoušel tak jak to měl ve zvyku i u Brightona olízat všechno, co jde. Nejvíc mě ale zarazil jeho hlas který by odpovídal mluvě k miminkům nebo v našem případě štěněte.

,,Teď já, už si ho měl dost dlouho," ozval se po chvíli Morgan naproti němu a tím Marshalla vyrušil z jeho žvatlání.

Oba ještě chvíli pokračovali ve své aktivitě, než si všimli mě jakožto nově příchozí.

,,Tady je to, co jste po mně chtěl," podala jsem černovláskovi papíry, když se postavil.

,,Doufám, že jste si dnešek ve své nové kanceláři užila," prohodil.

,,Rozhodně ne tak jako vy," věnovala jsem pohled jemu tak Marshallovi.

Nakonec se mi podařilo zpět do svého vlastnictví získat i mopse, se kterým jsem se vydala domů. Opět jsem mu připravila VIP místo vedle řidiče, své věci položila na zadní sedadlo a sama se jala řízení.

,,Tak to vidíš, ještě z tebe bude agent," povzdechla jsem si směrem k pejskovi.

Doma jsem si odložila věci a ještě jsem se se svým nastávajícím kolegou vydala na procházku, po které se mu opět dostalo dalšího jídla, tak jako mně. Nějak jsem tušila, že by byl hřích nechat Jamese zítra doma nejen díky jeho toaletním návykům, které prozatím do mého přelomově přenosného záchodu neputovaly ani jednou.

~

Následující ráno:
Rutina se nijak nelišila od pondělí - pokusila jsem si dobít energii snídaní, svůj zevnějšek jsem se pokusila upravit do přijatelné podoby a s mopsem jsem šla uspokojit jeho venčící potřebu. Nakonec své místo opět zaujal na sedadle spolujezdce a mohli jsme vyrazit. Cestu do kanceláře jsme již měli ze včerejšího dne nacvičenou a štěně se svého místa v mé kabelce také nechtělo jen tak vzdát. Po vchodu do svých již dobře známých dveří jsem svého společníka položila na zem a on se opět vesele rozběhl po prostoru. Dál jsem ho nevnímala a sama jsem si odložila dokud mě nevyrušilo písknutí. Písknutí, které následovalo druhé pak i třetí.

,,Jsem si jistá, že moje bačkora nevydává takové zvuky," zarazila jsem se a podívala se na zdroj na který jsem musela chvíli zmateně zírat tak jako včera na Morgana s Marshallem.

James si momentálně hověl v černém chlupatém pelíšku a to co mě svým zvukem vyrušilo byla umělá pískací kost. S maskáčovým khaki vzorem. Hned mi došlo, že se to tu neobjevilo náhodou. Nechala jsem to ale pro začátek být a začala se věnovat všem těm papírům, kterých stále neubývalo. Mops měl tedy těžké chvíle při rozhodování, zda si hrát s mou botou nebo Marshallově sladěnou kostí a já přemýšlela jakou mám pravděpodobnost úspěchu při typování pěti místného čísla letu. Nakonec přeci jen přišlo rozptýlení v podobě zaklepání jehož majitele v podobě Marshalla jsem okamžitě pozvala dál.

,,Je mu dobře, pokud se chcete zeptat na to," věnovala jsem příchozímu pohled, zatímco on svůj první úsměv věnoval Jamesovi.

,,Jsem rád, že se mu tu líbí," podíval se konečně na mě.

,,Komu by se tu nelíbilo když ho rozmazlují," pozvedla jsem obočí.

,,Nicméně, nepřišel jsem kvůli němu," pokusil se příchozí odpoutat od tématu, než jsem ho vyrušila, aniž bych zvedla oči od papíru, který jsem zrovna vyplňovala.

,,Pouze Marshalle, pouze," dodala jsem než se stojící opravil.

,,Dobře, nepřišel jsem pouze kvůli němu," povzdechl si než pokračoval tentokrát již bez mých doplňků, ,,naše tajná služba má v plánu se rozšířit po celé Velké Británii a v budoucnu i Evropě. Proto je potřeba rozšířit personál."

,,Chcete mi tím snad naznačit, abych porodila další Megan Harrowerovou? Věřte, že to není dobrý nápad," pozvedla jsem obočí.

,,Chtěl jsem tím říct, že se bude konat tří týdenní zkušební výcvik potencionálních agentů, které doporučili lidé z centrály. Napadlo mě, že vy byste mohla navrhnout svého bratra, ale ten si již hřeje místo na Scotland Yardu. Vším jsem byl opět pověřen já a doufal jsem, že byste se ke mně mohla jakožto úspěšný absolvent takového výcviku připojit."

,,To myslíte vážně?" vyvalila jsem na něj oči.

,,Jistě."

,,A bralo by se to jako práce? Především po stránce výplaty."

,,To bych zařídil," odpověděl přítomný.

,,Budu o tom přemýšlet," usmála jsem se zamyšleně.

,,Ocenil bych tam vaši přítomnost, ale nerozmýšlejte se dlouho, v pondělí se odlétá." věnoval mi pozvednuté koutky, než se odmlčel a podíval se zpět na Jamese, který ho s vrtícím se ocasem sledoval.

Já také chvíli nic neřekla, ale po chvíli jsem si všimla výrazu stále přítomného s až dožadujícím pohledem.

,,Dnes jsem přišel dříve, práce mi začíná až za půl hodiny, tak bych mohl..." pokrčil rameny zatímco já mu bez dalšího slova se svraštělým obočím podala vodítko.

To se Marshallovi opět rozzářily oči a na Jamese nemusel dlouho čekat. Během chvíle už byli oba pryč a já pokračovala ve vyplňování dalšího políčka papíru před sebou. Neuběhlo však ani deset minut a do dveří mi vrazil tentokrát Morgan, kterého jsem zastavila již při nádechu.

,,Jamese si vzal Marshall," podívala jsem se na něj, když se s dlouhým nádechem zarazil.

,,Patricku," otočil se a dveře za sebou zavřel. Pokračoval cestou chodbou zase zpět, přičemž jsem se neubránila úsměvu.

Věděla jsem, že se s ani jedním James nudit nebude, proto jsem až do oběda pokoušela zůstal při smyslech se svými papíry na jejíž nesrozumitelnost jsem si začala pomalu zvykat. Chvíli po poledni jsem si dlouze oddechla a praštila hlavou do stolu. Další část kartotéky byla za mnou. Teď jsem měla svůj vytoužený čas na oběd, po kterém spadly mé mateřské povinnosti směrem k mopsovi. Proto jsem se s konzervou, kterou jsem tentokrát dokázala otevřít sama odebrala opět do Morganovi kanceláře, kde byla nejvyšší pravděpodobnost přítomnosti nového chlupatého zaměstnance tajné služby. Po vstupu jsem opět svůj pohled spustila na Marshalla, který okolo štěněte mával prstem a pokoušel se ho naučit jeden ze základních povelů. Po okamžiku se mu to opravdu podařilo a klečící Jamesovi ihned dal jeden z pamlsků, který měl v kapse u kalhot.

,,Až bude obézní, tak už vím čí to je vina," prohodila jsem směrem k němu.

,,Alespoň si nebudete muset stěžovat jen za sebe," odpálkoval mě ihned zatímco u Brightona za stolem jsem si všimla nepatrného úšklebku.

,,Myslím, že není bezpečně s vámi to nevinné dítě nechávat. Ještě ho zkazíte," poukázala jsem na Jamese.

Nakonec jsem opět musela využít svého důvtipu, abych mopse získala zpět. V náručí jsem ho snesla až zpět do garáží, kde jsem po výstupu z výtahu zahlédla postavu nastupující na motorku.

,,Fredericku," vyhrkla jsem během vteřiny a přítomní se na mě okamžitě otočil.

Ihned jsme se přivítali a brunet také podrbal Jamese, který si spokojeně podřimoval u mě v náručí.

,,Líbí se mu tady?" usmál se během chvíle přítomný.

,,Kdybys viděl jak ho Marshall s Morganem rozmazlují, taky by se ti tu tak líbilo," ušklíbla jsem se, ,,máš ještě dnes něco na práci? Chtěla bych s tebou o něčem mluvit, ale nepřijde mi to vhodné rozebírat tady."

,,U-už mám dnes volno," zarazil se Frederick a věnoval mi až trochu vyděšený výraz ohledně mé prosby.

,,Neboj, je to jen něco ohledně práce," utěšila jsem ho s rukou na tváři, ,,a pokud přijmeš můj skromný odvoz, čeká na tebe plná lednička nezpracovaného jídla k uvaření."

Od bruneta se mi dostalo pobavené povzdechnutí a nakonec z motorky sesedl a jal se místa v autě, na kterém doposud seděl mops, však tentokrát se musel spokojit s Frederickovým klínem, což se mu zprvu příliš nelíbilo. Nakonec se však uvelebil i tak a já se těšila, že dnes nebudu mít obavy o hořlavosti vlastní kuchyně. Na místě se tentokrát Frederick jal přenosu Juniora a já pobrala všechny své věci a mohli jsme se odebrat k výtahu, který nás vyvezl tam kam jsme potřebovali. Brunet se po nějaké chvíli opět jal své role hospodyně za plotnou, zatímco já pokračovala v poučování štěněte, že jeho návyky ohledně chození na záchod kamkoliv nejsou dobré.

,,O čem jsi to chtěla mluvit?" věnoval mi přítomný pohled již u stolu, když jsem před sebou měla poloprázdně vyjedený talíř.

,,Dnes za mnou do kanceláře přišel Marshall a nabídl mi, že bych s ním mohla jet na výcvik, který tajná služba pořádá, ale stále si nejsem jistá, zda bych měla jet nebo ne."

,,To je skvělé. A na jak dlouho?"

,,Tři týdny," svěsila jsem pohled až příliš zkroušeně, ,,cítím, že chci jet, ale na druhou stranu jsou tři týdny bez tebe a teď už i Jamese," povzdechla jsem si při následném pohledu na štěně pobíhající okolo nohou mojí židle.

,,I kdybys odjela, já se o něj postarám, nebo ho jistě rádi pohlídají tvoji rodiče," usmál se brunet, ,,se mnou si nedělej starosti, zvládnu to tu, když vím, že chceš jet. Něco to pro tebe jistě znamená, protože jsi si tím sama prošla."

,,Znamená, to máš pravdu," věnovala jsem mu pohled.

Nakonec mě přítomný ještě nějakou chvíli přemlouval, abych na něj nebrala ohled, než nasadil své psí oči po kterých už jsem nemohla ničemu co řekl, oponovat.

,,Dobře, pojedu," pokusila jsem se prohodit alespoň trochu sebevědomě.

Po jídle jsem se zhluboka nadechla a promnula si oči. Chvíli jsem si hlavou nechala proudit myšlenky, než jsem do ruky vzala mobil a vytočila to v současnosti jediné možné číslo. Chvíli jsem čekala než mi volající hovor zvedne a já budu moci pronést svůj konečný verdikt.

,,Ano?" ozvalo se z telefonu.

,,Na ten výcvik s vámi pojedu," oznámila jsem bez čehokoliv navíc.

,,Výborně," ozval se Marshall potěšeně, ,,v tom případě vás v sobotu okolo desáté vyzvednu."

,,V s-sobotu? Říkal jste, že se odlétá v pondělí."

,,Jistě, ale je potřeba začít písemnou částí."