Thursday

       Hned jak jsem vstala, rychle jsem se oblékla a asistovala Em při ranní nevolnosti. Doporučila jsem jí zůstat raději dnes na pokoji a vyrazila do školy sama. Cítila jsem, že toho na mě bylo moc. Emma, škola, Harry, Edward, Vánoce... Nemám ani jeden dárek a za dva týdny už je štědrý den. Pro někoho fůra času, pro mě, která dárky kupuje dva měsíce předem, je to na poslední chvíli. 

Ještě k tomu všemu to lednové vystoupení se zpěvem a vsadím se, že dnes se budou rozdělovat role na Romea a Julii, což se každý rok hraje na Den sv. Valentýna. Miluji tuhle tragédii, ale nemyslím si, že by mě na roli Julie vybrali. Chce to někoho, kdo je na této škole už déle. Tipuji, že Romeo bude Ben a Julie nejspíš Carley, protože ty už na herectví chodí od prvního ročníku. Bude mě to mrzet, ale i když dostanu roli malou, pokusím se ji zahrát, co nejlépe.

,,Liv, co se děje? Poslední dobou mi přijde, že se mi vyhýbáš,'' zašeptal vedle mě Edward. Odprostila jsem se od svých myšlenek a párkrát zamrkala. 

,,Co si říkal?'' Edward si povzdechl.

,,Že mi přijde, že se mi vyhýbáš,'' zopakoval znovu a já zavrtěla hlavou na důkaz nesouhlasu.

,,Ne, já jen-'' odmlčela jsem se. Nemohla jsem mu říct o Emmě. Zatím. ,,Jen je toho teď moc.'' usmála jsem se, abych zakryla tu nejistotu, která z mých slov přímo čišela, a otočila se zpátky k tabuli. Právě jsme měli hodinu literatury a já ji skoro vůbec nevnímala.

,,Jak moc? Já ti pomůžu, jen mi řekni jak, protože potom, co jsem ti řekl, si-''

,,Edwarde, teď ne!'' přerušila jsem ho se zvýšeným hlasem a ihned si dala ruku před pusu, protože se většina třídy otočila.

,,Slečno Sparksová, mohla byste mi laskavě povědět, proč přerušujete můj výklad?'' zaburácela paní učitelka Bloodworthová mým směrem a já na sucho polkla. ,,Pojďte sem!'' přikázala mi a já pomalu vstala. Tohle je poprvé, co mě někdo okřikl v hodině.

,,Vážně děkuji!'' sykla jsem směrem k Edwardovi a on nevinně pokrčil rameny. Sešla jsem po schodech dolů a pokorně si stoupla vedle učitelky.

,,Rovnou si Vás vyzkouším!'' oznámila mi a já trochu zpanikařila. Vůbec jsem netušila, o čem to tu poslední půl hodinku mluvila, tak budu spoléhat na své vědomosti. ,,Jak se jmenovala žena, která je pokládána za nejznámější masovou vražedkyni ve slovenských a maďarských dějinách?'' oddechla jsem si a automaticky odpověděla, i když mi přišlo trochu divné, že se mě na to ptá na přednáškách literatury. Byla to přísná učitelka, takže mi došlo, že mě chce za mé vyrušování pořádně potrestat.

,,Kněžna Báthoryová,'' řekla jsem pohotově. ,,Její křestní jméno je Alžběta a byla přezdívaná jako Čachtická paní.'' dodala jsem.

,,Uhm, dobrá. Co dál mi o ní řeknete?'' pokračovala ve zkoušení a já si odkašlala, abych měla čistší hlas.

,,Připisuje se jí až 650 vražd. Podle pověsti se o ní říká, že se koupala v krvi mladých dívek, nejčastěji panen, aby omladila své tělo i duši a zůstala stále krásná. Pocházela z velmi významného uherského rodu a provdala se už ve svých patnácti letech. Podle mého názoru nebyla hloupá, naopak, byla velmi vzdělaná a uměla skvěle jazyky. Ve sklepení Čachtického hradu však zabíjela a mučila své oběti, jejichž osud byl hrozivý. Pod nehty jim píchala jehlice, otevírala jim čelist tak usilovně, dokud nepraskla, rozžhaveným železem jim na kůži zanechávala značky jako dobytkům a kleštěmi uštipovala kusy masa,'' vyprávěla jsem bez sebemenšího ostychu. Všichni mi viseli na rtech a tvářili se překvapeně. ,,Postupně se její metody mučení zhoršovaly. Alžběta Báthoryová byla impulzivní sadistkou s lesbickými sklony, tedy duševně chorou osobností, jak tvrdí dějiny, ale několik pověr o ní jsou jen nepodložené mýty,'' pokračovala jsem a paní učitelka vedle mě se nepříjemně ošila. Užívala jsem si tu pozornost a mluvila jsem naschvál tišeji. ,,Nikdo však nechtěl v té době uvěřit, že by něčeho takového byla schopna, takže to považovali za fámy a nechali klidně umírat další a další dívky,'' zavadila jsem pohledem o Harryho, který to celé sledoval s pootevřenými ústy a s vráskou na čele. ,,Dokonce ji při těchto hrozivých praktikách pomáhali její sluhové. Jan Ujáry, tělesně postižený a navíc slaboduchý, jinak zvaný jako Ficzko, a další tři ženy, z níž jedna jí dokonce poradila nové způsoby mučení. Později byli všichni čtyři potrestáni. Dvě ženy byly upáleny a těsně předtím než je vzali na hranici, jim kleštěmi vytrhali prsty. Jan Ujáry byl popraven a později upálen s nimi. O čtvrté ženě vím, že kvůli nedostatečným důkazům byla propuštěna.'' Paní učitelka mě stále nepřerušovala, a tak jsem mluvila dál. ,,Říká se, že Alžběta byla nechtěným dítětem a vzešla z incestního vztahu. Její smrt se datuje na rok 1614. Jistý Juraj Thurzo ji přistihl při činu a na místě ji odsoudil k doživotnímu vězení na Čachtickém hradě, kde také pak zemřela.'' dokončila jsem své vyprávění a nakonec se nevinně usmála. Paní učitelka vedle mě si odkašlala a trochu nervózně si prohrábla své blonďaté vlasy.

,,Odkud tohle všechno víte?'' zeptala se nakonec. 

,,Čistě náhodou jsem na Čachtickém hradě byla a tam jsem se vše dozvěděla. Leží ve státě jménem Slovensko a musím říct, že jejich jazyk je opravdu moc odlišný od těch, které jsem už slyšela. Nemluvě o češtině.'' poznamenala jsem a třídou to zahučelo.

,,To je zajímavé, já sama miluji český národ pro jeho historii, jazyk i známé osobnosti. Jsem ráda, že máte takový přehled o jiných státech než jen o anglicky mluvících zemích. Děkuji, slečno Sparksová, pro dnešek Vám to odpustím,'' řekla paní Bloodworthová na závěr a já se šla s dobrým pocitem posadit zpět vedle Edwarda. Ten na mě koukal, jak na zjevení a po zbytek hodiny už nikdo ve třídě nepromluvil.

*

Afternoon

Sedla jsem si s obědem k oknu, a kdyby mě někdo nevyrušil, asi bych tam seděla ještě dlouho a zamyšleně se dívala do školních zahrad. Ten někdo byl Niall.

,,Můžu?'' otázal se a já překvapeně kývla. Posadil se naproti mně a trochu se otřásl. Nejspíš nad nějakou nehezkou vzpomínkou.

,,Děje se něco?'' nedalo mi to a zeptala jsem se.

,,No...'' odmlčel se. ,,Cos to sakra mlela na tý hodině? Ještě teď je mi z toho špatně!'' vyšlo z něj a zněl opravdu vyděšeně.

,,Mluvila jsem o životě hraběnky-''

,,Ale to vím, kurva! A bylo to tak posraně nechutný, to s tím masem a krví a mučením. Fuj!'' přerušil mě.

,,Hele, je od tebe opravdu milé, že jsi si přišel popovídat, ale docela spěchám. Musím za Emmou a pak mám herectví, takže se měj a pevné nervy!'' povzbudila jsem ho a chtěla vstát. Chytl mě však za ruku a stáhl zpět na židli. 

,,Lauro!'' oslovil mě, bohužel špatně.

,,Jsem Liv,'' opravila jsem ho. ,,A opravdu musím!'' zase jsem se z toho chtěla vyvléknout, ale nepovedlo se.

,,Cos udělala Hazzovi?'' položil mi nečekanou otázku a ve mně hrklo.

,,Prosím?'' pobídla jsem ho tak, aby otázku zopakoval, a on si povzdechl.

,,Je jinej. Úplně. Dřív s náma dělal různý píčoviny, byl samý mejdlo a neustále flirtoval s náhodnejma holkama! Teď, když mu něco řeknu, buď mlčí, nebo mi řekne, ať držím hubu. To by se ještě dalo chápat, protože mi to říkal i dřív, jenomže ten zmrd to myslí smrtelně vážně!'' Koukal na mě poněkud frustrovaně a já si povzdechla.

,,Nialle,'' hlesla jsem. ,,Harry mi dal jasně najevo, že se mnou nechce mít nic společného. Že si chce žít svůj život a že já ho 'kazím'. Nebo-li spíše, že mu kazím jeho reputaci, která dle mého názoru není nijak dobrá. Respektovala jsem to, protože mi nejednou ublížil a naposledy to bylo opravdu moc. Myslím, že my dva jsme nebyli dobří přátele jak pro okolí, tak pro sebe. Nevím, co se s ním děje právě teď, ale obávám se, že já tou příčinnou nebudu, jelikož Harry začal opět žít život, jejž jsem mu zřejmě přerušila,'' vysvětlila jsem možná až moc dlouhým způsobem. ,,Promiň, ráda bych s tebou vedla nekonečný rozhovor o mně a Harrym, ale nemám času nazbyt!'' ironie v mém hlase byla zjevná. Tentokrát mě už nechal odejít, ale ještě než jsem opustila jídelnu, zavolal na mě:

,,Vrať nám Harryho, Liv! Ty to dokážeš!''

*

Ve tři čtvrtě na tři jsem už konečně vlétla do pokoje a začala se Em rychle omlouvat. Mávla nad tím rukou a vzala si tašku se svými věcmi. Zase jsme za sebou zamkly a vyšly před kampus. Popravdě... nečekala jsem, že tam Zayn na nás bude opravdu čekat. Opřený o červené závodní auto s cigaretou v puse a koženou bundou Picta fiver. Em mi silně stiskla ruku a skenovala opálené středně vysoké tělo u nablýskaného Ferrari.

,,Čau, kočko,'' pozdravil nejdřív Em a pak sklopil zrak ke mně. ,,A nazdar... ty,'' uvítal mě opravdu přívětivým způsobem a já protočila očima.

,,Nenamáhej se!'' odfrkla jsem si a pak nakrčila nos. ,,Zase příšerně zapácháš. Měl by jsi ty cigarety omezit. Fuj!'' Sedla jsem si k Em do bezpečného vozu a Zayn rozhodil nechápavě rukama. Emma nic neřekla a následovala mě. Nastartovala a rozjela se směrem do nemocnice. Zayn ještě chvíli stál na parkovišti, než se konečně uráčil nás s Em doprovázet při cestě. Nemohla jsem mu mít za zlé, že nevěděl o mém strachu z rychlých aut. 

,,Bojím se, Liv,'' promluvila najednou Emma a já se zamračila.

,,Čeho přesně?'' nechápala jsem.

,,Toho, že spolu budeme muset vychovávat malé dítě! Je to Zayn, Liv! On je úplně dutej a já s ním už nechci nic mít!'' dostala ze sebe a těžce se nadechla.

,,Nemusíš s ním nic mít, ale sama dítě vychovávat nemůžeš!'' řekla jsem jí pevně. 

,,Jenomže vychovávat dítě se Zaynem nebo sama, to vyjde úplně nastejno.'' v tom jsem jí musela dát za pravdu. Zayn se rozhodně jako spolehlivý a trpělivý člověk nechoval.

Em zaparkovala přesně před nemocnicí a Zayn se vtěsnal za nás. Vešla jsem do točících se dveří jako první a oni dva za mnou poslušně cupitali. Na recepci jsem vyřídila potřebné informace a pak jsme si s Em sedly do čekárny. Stále se neklidně vrtěla a občas zabloudila pohledem k Zaynovi, který se snažil vydolovat jednu libru z automatu na kafe, kterou mu nevrátil. Nakonec do toho se slovy - krám jeden - kopl a konečně se posadil vedle nás.

,,Kdy si poprvé začala zvracet?'' zeptala jsem se váhavě a Em se zamyslela.

,,No... Asi před týdnem a něco. Myslela jsem si, že mám jen chřipku,'' odvětila. ,,Proč?''

,,Protože nevolnosti začínají v šestém týdnu těhotenství a pokud bys chtěla potratit, musíš kolem 8.-9. týdne,'' vysvětlila jsem.

,,Aha, odkud to víš?''

,,Hele, možná jsem ještě neměla pohlavní styk, ale nejsem úplně hloupá, Em!'' zasmála jsem se a ona se mnou. 

,,Emma Blacková?'' ozvalo se od dveří naproti nám.

,,Tady,'' přihlásila se a trochu vystrašeně se na mě podívala. Chytla jsem ji za ruku a obě dvě jsme naráz vstaly.

,,Tak pojďte,'' oznámila nám milá sestra se sepnutými vlasy. ,,Klidně všichni tři, jestli to nevadí,'' kývla i směrem k Zaynovi a ten si nervózně prohrábl svůj krátký sestřih.

,,Do čeho jsem se to zas dostal, kurva?'' zamumlal si pro sebe otázku a já ho nenápadně kopla do holeně.

,,Být tebou, moc si nestěžuji!'' sykla jsem a on ze sebe vydal opravdu nepopsatelný kňučivý zvuk. 

Vešli jsme dovnitř a spatřili postaršího doktora s šedivým plnovousem a přívětivým úsměvem. Seděl v kolečkovém křesle a v ruce držel kožené desky s nějakými lejstry. Všechny nás pozdravil a s Em si potřásl rukou. Každá dívka by měla znát svého gynekologa. Ten můj byl o něco mladší a vždycky se mě vyptával na školu. Hodně jsem si ho oblíbila, čili jsem se pak už tolik nestyděla, když jsem se měla třeba svléknout do spodního prádla, ale stejně jsem se červenala. Je to přeci jen osobní.

,,Emmičko, tak copak tě trápí?'' zeptal se jí. Emma si povzdechla a sklopila pohled.

,,Včera jsem měla na těhotenském testu dvě čárky. A už druhý týden zvracím, aniž bych snědla něco špatného,'' zašeptala. Sklíčené se zahleděla na pána v bílém plášti, který se netvářil nijak pohoršeně a sedla si na volnou plastovou židli.

,,Emmičko, Emmičko,'' hlesl doktor. ,,A tamten má být tou příčinnou?'' kývl směrem k Zaynovi a Em se podívala do svého klína. Položenou otázku nechal nezodpovězenou a Zayn se zatvářil poněkud dotčeně. ,,No, tak se na to podíváme. Já myslím, že to zase tak hrozné nebude. Děti jsou přeci štěstí,'' uklidnil ji a pokynul Em, aby si lehla na lůžko. ,,Doufám, že si nepřemýšlela třeba o interrupci nebo o samotném potratu,'' zněl už vážně a Em mlčky koukala do stropu. ,,Protože to já neuznávám!'' upozornil ji a sedl si k přístroji s obrazovkou. Poznala jsem v něm ultrazvuk, a abych Em podpořila, chytla jsem ji znovu za ruku a dívala se na malý monitor. ,,Nejdříve uděláme obyčejné sono a pak ti ultrazvukovou sondu zavedeme do pochvy kvůli přesnosti,'' oznámil ještě, než jí na už trochu, ale opravdu mírně, nafouklé bříško nanesl gel. Roztíral ho a na obrazovce se začaly míhat neurčité obrysy. ,,No, maminko, tak nám tam opravdu roste prcek.'' 

,,Pane bože,'' vydechla jsem, když jsem v těch obrysech rozpoznala malilinké tělíčko. 

,,Pane bože,'' zopakovala po mně stejným tónem Em a dala si ruku před pusu.

,,A do prdele!'' ulevil si Zayn a tentokrát jsem ho ani nenapomínala.

Všichni jsme hypnotizovali ten obrázek před sebou a byli unesení tím, co jsme viděli. Vždyť jsem se právě dívala na malé děťátko, které rostlo uvnitř mé nejlepší kamarádky. Znám ji necelé čtyři měsíce, ale musím říct, že díky Em jsem poznala, jak by se k sobě měly kamarádky chovat. A budu ji vždycky vděčná za to, že mi to ukázala. 

,,Takže já,'' odmlčela se Em. ,,Já budu matkou?'' dostala ze sebe přiškrceně.

,,Už to tak vypadá,'' usmál se fousatý doktor a Zayn rychle vstal.

,,To přece nejde! Já nemůžu bejt táta! Vždyť já ani do prdele nevím, co se s dětma dělá!'' začal pochodovat po ordinaci a všichni i se sestřičkou jsme ho napjatě sledovali. 

,,Myslím, že kurzy pro nastávající rodiče tady s maminkou Vám to usnadní a vše vysvětlí,'' ujistil jej a Zayn se zastavil.

,,To si ji jako budu muset vzít? To jako budu dokonce života jenom s jednou holkou?!'' Kdybych Zayna neznala, myslela bych si, že právě přiletěl z Marsu, kam ho odvezli v umělém spánku a vrátil se o sto let později, aby začal žít život plnoletého, s prominutím, idiota - další libra - který ani neví, jak se od sebe liší muž a žena.

,,Bylo by to nejlepší, ale rodí se i nemanželské děti.'' Pan doktor Abraham, jeho jméno jsem si přečetla na visačce, mluvil klidně a zřejmě mu nedocházelo, že tu hovoří s člověkem, který má na každou noc jinou holku. 

,,Tohle jsem teda posral!'' vydechl Zayn a hlavu si dal do dlaní.

*

Mlčky jsme šli ke svým autům a nikdo ani nedutal. Zayn se plahočil za námi a Emma si držela hlavu vysoko zdviženou. Najednou se zastavila a otočila se směrem k Zaynovi.

,,Víš, co? Nepotřebuju tvou pomoc! Je mi jedno, jestli se o to malé budeš starat se mnou nebo se o něj budu starat jen já sama, ale já si ho vzít nenechám! Klidně si spi každou noc s jinou holkou, kuř, pij, ber všechny ty sračky a zapomeň na to, co se mezi námi stalo, což pro tebe nejspíš nebude problém, ale jedno ti říkám, nedovolím ti, aby si to dítě zkazil! Budu ho vychovávat s vědomím, že jeho otec byl ten největší kretén na týhle planetě, i když jsem ho vážně moc milovala a věřila mu, ale za jednu věc mu budu stejně vděčná, za to, že mi dal další důvod proč žít!'' Pak mě chytla za loket a odtáhla k autu. Zayn tam opařeně stál a díval se na to, jak si postupně každá sedáme na své místo a opouštíme parkoviště před nemocnicí. 

,,To bylo dobré, Em,'' pochválila jsem ji. ,,Učíš se rychle!'' dodala jsem a obě jsme se zasmály.

*

Běžela jsem co nejrychleji na herectví a málem spadla na schodech, protože jsem zakopla o vlastní nohu. Což je docela komické, když se to tak vezme. Každopádně jsem na hodinu doběhla včas a sedla si na své obvyklé místo.

,,Mládeži, vím, že je tu spoustu zájemců o to, abyste dostali nějakou dobrou roli, ale jen dva můžou být Romeo a Julie. Zbytek už se rozdělí, ale dnes chci vybrat dva hlavní hrdiny. Prosím, aby se uchazeči rozmístili do dvou řad jako dívky a chlapci!'' rozkazoval pan Watkinson a já se poslušně zařadila k té holčičí skupině. 

,,Ubohá Sparksová, zase si myslí, že dostane tu nejlepší roli.'' ozvalo se za mnou posměšně. Otočila jsem se a spatřila Glorii. 

,,Co TY tu děláš? Na herectví přeci nechodíš!'' založila jsem si ruce na prsou a ona se uchechtla.

,,To sice ne, ale o roli se může ucházet každej!'' prohrábla si své blonďaté lokny a falešně se usmála. ,,A navíc, může si mě tam někdo všimnout, budou tam totiž i režiséři,'' touhle informací mě překvapila. ,,Neboj, pro tebe se určitě taky najde nějaká malá role. Třeba ten osel, ten by ti seděl dokonale!'' zabodla mi svůj gelový růžový nehtík do hrudi a myslela si, jak skvěle mě právě teď odrovnala.

,,Osel je ve Snu noci svatojánské,'' odfrkla jsem si. ,,Ale dobrý pokus, Glorie.'' úsměv jsem jí oplatila a obrátila se směrem k hledišti. 

Dostali jsme každý svůj text a postupně šly jednotlivé dvojice, které se určovaly náhodně, čili nikdo nevěděl, s kým bude. V dvojici byl kluk jako Romeo a holka jako Julie. Glorie šla přede mnou a vyfasovala Bena. Nehrála úplně špatně, protože hrála mnohem hůř, ale zdálo se mi, že až moc přehrává, a to v herectví není dobré. Po ní jsem šla já a když jsem zvedla pohled k člověku, který měl být se mnou, pomyslela jsem si, že to ten nahoře dělá snad naschvál.

,,Harry a Liv, začněte!'' pokynul nám pan Watkinson. Ostatní si už musí myslet, že my dva bychom s nikým jiným ani být nemohli.

,,Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo? Své jméno zapři, odřekni se otce, anebo, nechceš-li, zasvěť se mně,a přestanu být Kapuletová!'' začala jsem hrát jako první daný text a Harry se zatvářil vážně.

,,Mám ještě poslouchat? Či odpovím?'' navázal taky.

,,Tvé jméno jenom je můj nepřítel. Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek. Co je to, Montek? Ruka ne, ni noha, ni paže, ani tvář, ni jiná část, patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno? Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně. A tak i Romeo, nebýt Romeo zván, by nebyl o nic méně drahocenný než s tímto jménem. Romeo, svlec to jméno! A za ně, které není částí tebe, si vezmi mne!'' hrála jsem Julii něžně, krapet zarmouceně, ale zároveň způsobem, jako bych se bála každého dalšího slova.

,,Beru tě za slovo. Nazvi mě svým, a budu znovu pokřtěn. Už nechci nikdy víc být Romeo.'' Harry se ke mně otočil a sklopil pohled k mé tváři.

,,Kdo jsi, ty muži zahalený tmou, že do mých tajů takhle vpadáš?''

,,Jménem ti říci nedokáži, kdože jsem. Mé jméno se mi protiví, že toběnejdražší světice, je proti mysli. Mít je tu napsané, já bych je roztrh!'' ať byl Harry jakýkoli, hrát uměl velmi dobře. Nechtěl si to přiznat, ale herecké geny v sobě měl. Možná právě jeviště bylo místo, kde jsme k sobě byli upřímní. Kde ani jeden nechtěl lhát. Například, když mi přiznal, že strávil noc s jinou dívkou. Dokázal to říct skrze řádky a bylo vidět, že ho to snad i mrzí, ale jakmile jsme opustili hereckou roli, byli jsme zase jako cizí.

,,Sto slov jsem sluchem ještě nevypila z těch drahých úst, a přece znám ten hlas. – Nejsi ty Romeo? A nejsi Montek?''

,,Ni to, ni ono, máš-li mi to za zlé.'' milovala jsem tu řeč, ty neúplná slova a celkově to nářečí, které se tolik lišilo od dnešní doby.

,,Kde ses tu vzal? A proč jsi přišel? Mluv! Zahradní zeď je vysoká a strmá, a toto místo smrt, když uvážíš, kdo jsi, kdyby tě zastih někdo z našich.'' teď jsem změnila tón hlasu na vyděšený.

,,Na křídlech lásky přeletěl jsem zeď. Let lásky nezastaví ani hradby. Co láska může, to i udělá, a tvojí příbuzní mi nezabrání.'' ty slova mi připomínaly mě a Harryho. Akorát, mezi námi dvěma nebyli překážkou jen rodiče. Hlavní překážkou byla Harryho povaha. Moje povaha. Naše osobnosti. 

,,Skvělé!'' zatleskal pan učitel. ,,Vy dva mě vždycky mile překvapíte.'' řekl a pak se obrátil na ostatní. ,,Zítra budou výsledky viset na nástěnce v přízemí!'' 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦ Tak jo! Teď na chvíli to nebude jen o Harrym a Liv, protože chci zapojit více Zayna a Em. Myslím totiž, že budete ještě překvapení:D

♦Mějte se :P A děkuju všem, kteří se vrátili k mému asku, vážně nwm, co se mi to tam stalo :((